Citi Open
Washington Open | |
---|---|
Mubadala Citi DC Open | |
Centrální dvorec areálu
| |
Založeno | 1969 (muži) / 2011 (ženy) |
Odehráno | Mubadala Citi DC Open 2023 |
Místo | Washington, D.C. Spojené státy americké |
Dějiště | William H.G. FitzGerald Tennis Center |
Souřadnice | 38°57′14″ s. š., 77°2′13″ z. d. |
Povrch | tvrdý / venku |
Období | červenec a srpen |
ATP Tour | |
1990–1997 | Championship Series |
1998–2002 | Series Gold |
2003–2008 | International Series |
2009– | ATP Tour 500 |
Soutěže | 48 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 2 178 980 USD |
WTA Tour | |
2011–2020 | WTA International |
2022 | WTA 250 |
2023– | WTA 500 |
Soutěže | 32 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra |
Dotace | 780 637 USD |
www Některá data mohou pocházet z datové položky.
|
Washington Open, oficiálně Mubadala Citi DC Open, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen v americkém hlavním městě Washingtonu, D.C., každoročně hraný na přelomu července a srpna. Dějištěm je areál William H.G. FitzGerald Tennis Center v parku Rock Creek, kde probíhá na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem. Na okruzích ATP Tour a WTA Tour se v roce 2023 stal jedinou společnou událostí v kategoriích ATP 500 a WTA 500. Vlastníkem je podnikatel a bývalý deblista Mark Ein a hlavním partnerem marketingová sportovní společnost IMG.[1][2][3]
V rámci mužského profesionálního okruhu ATP Tour turnaj patří do kategorie ATP Tour 500. V roce 2019 se vrátil do letní série na amerických betonech US Open Series, vrcholící zářijovým newyorským grandslamem US Open, v níž figuroval již v letech 2004–2015. Ženská část probíhá na okruhu WTA Tour. V sezóně 2023 se washingtonský turnaj sloučil s kalifornským Mubadala Silicon Valley Classic, od něhož převzal kategorii WTA 500 namísto nižší WTA 250. Vznikl tak Mubadala Citi DC Open jako první turnaj na okruzích hraný v kategoriích ATP 500 a WTA 500.[1][4]
Historie
Premiérový ročník proběhl v mužské části roku 1969 pod názvem Washington Star International, v letech 1982–1992 se konal jako Sovran Bank Classic a v roce 1993 pak jako Washington Open. V období 1994–2011 probíhal se jménem Legg Mason Tennis Classic. Do roku 1986 byla událost hrána otevřených antukových dvorcích, následně se povrch změnil na tvrdý. V počátcích byl turnaj spojen se jménem Donalda Della, zakladatele společnosti ProServ International, který byl důležitou postavou při jeho založení. Dějiště ve Washingtonu, D.C. bylo vybráno po přímluvě tenisty a podporovatele této události Arthura Ashe.
Ženská část poprvé proběhla v marylandském College Parku v sezóně 2011 pod názvem Citi Open. Následně došlo k rozhodnutí od sezóny 2012 sloučit mužskou a ženskou část a místo konání turnaje žen přesunout do areálu William H.G. FitzGerald Tennis Center. V roce 2012 proběhl ženský turnaj jedinkrát v rámci série US Open. Společnost Citi převzala sponzorství i nad mužskou částí do té doby hrané s názvem donátora Legg Mason.[5]
Během koronavirové pandemie v sezóně 2020 řídící organizace WTA přerušila sezónu, což mělo za následek zrušení ročníku washingtonského turnaje. Po srpnovém obnovení okruhu jej v kalendáři nahradila dvěma provizorními událostmi Top Seed Open v kentuckém Lexingtonu a Prague Open.[6] Ženská polovina Citi Open se již do programu sezóny 2021 nevrátila,[7] když WTA znovu přidělila jedno místo v daném srpnovém týdnu evropskému dějišti v Kluži.[8] Ženy se tak představily pouze v rámci třídenní exhibice. Účastnická místa získaly Coco Gauffová, Jessica Pegulaová a Jennifer Bradyová,[9][10] jíž nahradila Viktoria Azarenková.[11] Po tříleté absenci se ženská část vrátila na okruh v roce 2022 v kategorii WTA 250. V roce 2023 se turnaj sloučil s kalifornským Mubadala Silicon Valley Classic, od něhož převzal kategorii WTA 500.[1]
Ročník 2020 se neuskutečnil kvůli pandemii covidu-19. V sezóně 2021 pak ženy nastoupily pouze do exhibice.[12]
Přehled rekordů
V mužské dvouhře získal nejvyšší počet pěti titulů Andre Agassi (1990–1991, 1995, 1998–1999), který si zahrál také nejvícekrát finále, když k pěti výhrám přidal šesté v roce 2000, z něhož odešel poražen. S Michaelem Changem (1996–1997), Juanem Martínem del Potrem (2008–2009) a Alexandrem Zverevem (2017–2018) drží rekord dvou vítězství v řadě.
Australan Nick Kyrgios ovládl v roce 2022 singlovou i deblovou soutěž. Ve dvouhře se stal prvním hráčem na turnaji, který prošel soutěží bez ztráty podání. V 64 servírovacích gamech odvrátil všech deset brejkbolů.[13]
V ženské části vyhrály dvě singlové trofeje Slovenka Magdaléna Rybáriková a Ruska Světlana Kuzněcovová. V deblové části je rekordmankou Japonka Šúko Aojamová se čtyřmi tituly, které vyhrála vždy s jinou spoluhráčkou.
Vývoj názvu turnaje
- 1969–1981: Washington Star International
- 1982–1991: Sovran Bank Classic
- 1992–2011: Legg Mason Tennis Classic
- 2012–2022: Citi Open
- od 2023: Mubadala Citi DC Open
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1969 | Thomaz Koch | Arthur Ashe | 7–5, 9–7, 4–6, 2–6, 6–4 |
1970 | Cliff Richey | Arthur Ashe | 7–5, 6–1, 6–2 |
1971 | Ken Rosewall | Marty Riessen | 6–2, 7–5, 6–1 |
1972 | Tony Roche | Marty Riessen | 3–6, 7–6, 6–4 |
1973 | Arthur Ashe | Tom Okker | 6–4, 6–2 |
1974 | Harold Solomon | Guillermo Vilas | 1–6, 6–3, 6–4 |
1975 | Guillermo Vilas | Harold Solomon | 6–1, 6–3 |
1976 | Jimmy Connors | Raúl Ramírez | 6–2, 6–4 |
1977 | Guillermo Vilas (2) | Brian Gottfried | 6–4, 7–5 |
1978 | Jimmy Connors (2) | Eddie Dibbs | 7–5, 7–5 |
1979 | Guillermo Vilas (3) | Víctor Pecci, Sr. | 7–6(7–4), 7–6(7–3) |
1980 | Brian Gottfried | José Luis Clerc | 7–5, 4–6, 6–4 |
1981 | José Luis Clerc | Guillermo Vilas | 7–5, 6–2 |
1982 | Ivan Lendl | Jimmy Arias | 6–3, 6–3 |
1983 | José Luis Clerc (2) | Jimmy Arias | 6–3, 3–6, 6–0 |
1984 | Andrés Gómez | Aaron Krickstein | 6–2, 6–2 |
1985 | Yannick Noah | Martín Jaite | 6–4, 6–3 |
1986 | Karel Nováček | Thierry Tulasne | 6–1, 7–6(7–4) |
1987 | Ivan Lendl (2) | Brad Gilbert | 6–1, 6–0 |
1988 | Jimmy Connors (3) | Andrés Gómez | 6–1, 6–4 |
1989 | Tim Mayotte | Brad Gilbert | 3–6, 6–4, 7–5 |
1990 | Andre Agassi | Jim Grabb | 6–1, 6–4 |
1991 | Andre Agassi (2) | Petr Korda | 6–3, 6–4 |
1992 | Petr Korda | Henrik Holm | 6–4, 6–4 |
1993 | Amos Mansdorf | Todd Martin | 7–6(7–3), 7–5 |
1994 | Stefan Edberg | Jason Stoltenberg | 6–4, 6–2 |
1995 | Andre Agassi (3) | Stefan Edberg | 6–4, 2–6, 7–5 |
1996 | Michael Chang | Wayne Ferreira | 6–2, 6–4 |
1997 | Michael Chang (2) | Petr Korda | 5–7, 6–2, 6–1 |
1998 | Andre Agassi (4) | Scott Draper | 6–2, 6–0 |
1999 | Andre Agassi (5) | Jevgenij Kafelnikov | 7–6(7–3), 6–1 |
2000 | Àlex Corretja | Andre Agassi | 6–2, 6–3 |
2001 | Andy Roddick | Sjeng Schalken | 6–2, 6–3 |
2002 | James Blake | Paradorn Srichaphan | 1–6, 7–6(7–5), 6–4 |
2003 | Tim Henman | Fernando González | 6–3, 6–4 |
2004 | Lleyton Hewitt | Gilles Müller | 6–3, 6–4 |
2005 | Andy Roddick (2) | James Blake | 7–5, 6–3 |
2006 | Arnaud Clément | Andy Murray | 7–6(7–3), 6–2 |
2007 | Andy Roddick (3) | John Isner | 6–4, 7–6(7–4) |
2008 | Juan Martín del Potro | Viktor Troicki | 6–3, 6–3 |
2009 | Juan Martín del Potro (2) | Andy Roddick | 3–6, 7–5, 7–6(8–6) |
2010 | David Nalbandian | Marcos Baghdatis | 6–2, 7–6(7–4) |
2011 | Radek Štěpánek | Gaël Monfils | 6–4, 6–4 |
2012 | Alexandr Dolgopolov | Tommy Haas | 6–7(7–9), 6–4, 6–1 |
2013 | Juan Martín del Potro (3) | John Isner | 3–6, 6–1, 6–2 |
2014 | Milos Raonic | Vasek Pospisil | 6–1, 6–4 |
2015 | Kei Nišikori | John Isner | 4–6, 6–4, 6–4 |
2016 | Gaël Monfils | Ivo Karlović | 5–7, 7–6(8–6), 6–4 |
2017 | Alexander Zverev | Kevin Anderson | 6–4, 6–4 |
2018 | Alexander Zverev (2) | Alex de Minaur | 6–2, 6–4 |
2019 | Nick Kyrgios | Daniil Medveděv | 7–6(8–6), 7–6(7–4) |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Jannik Sinner | Mackenzie McDonald | 7–5, 4–6, 7–5 |
2022 | Nick Kyrgios (2) | Jošihito Nišioka | 6–4, 6–3 |
2023 | Daniel Evans | Tallon Griekspoor | 7–5, 6–3 |
Ženská dvouhra
Rok | vítězka | finalistka | výsledek |
---|---|---|---|
2011 | Naděžda Petrovová | Šachar Pe'erová | 7–5, 6–2 |
2012 | Magdaléna Rybáriková | Anastasija Pavljučenkovová | 6–1, 6–1 |
2013 | Magdaléna Rybáriková (2) | Andrea Petkovicová | 6–4, 7–6(7–2) |
2014 | Světlana Kuzněcovová | Kurumi Naraová | 6–3, 4–6, 6–4 |
2015 | Sloane Stephensová | Anastasija Pavljučenkovová | 6–1, 6–2 |
2016 | Yanina Wickmayerová | Lauren Davisová | 6–4, 6–2 |
2017 | Jekatěrina Makarovová | Julia Görgesová | 3–6, 7–6(7–2), 6–0 |
2018 | Světlana Kuzněcovová (2) | Donna Vekićová | 4–6, 7–6(9–7), 6–2 |
2019 | Jessica Pegulaová | Camila Giorgiová | 6–2, 6–2 |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | exhibice | ||
2022 | Ljudmila Samsonovová | Kaia Kanepiová | 4–6, 6–3, 6–3 |
2023 | Coco Gauffová | Maria Sakkariová | 6–2, 6–3 |
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1969 |
Patricio Cornejo Jaime Fillol |
Robert Lutz Stan Smith |
4–6, 6–1, 6–4 |
1970 |
Bob Hewitt Frew McMillan |
Ilie Năstase Ion Țiriac |
7–5, 6–0 |
1971 |
Tom Okker Marty Riessen |
Bob Carmichael Ray Ruffels |
7–6, 6–2 |
1972 |
Tom Okker (2) Marty Riessen (2) |
John Newcombe Tony Roche |
3–6, 6–3, 6–2 |
1973 |
Ross Case Geoff Masters |
Dick Crealy Andrew Pattison |
2–6, 6–1, 6–4 |
1974 |
Tom Gorman Marty Riessen (3) |
Patricio Cornejo Jaime Fillol |
7–5, 6–1 |
1975 |
Robert Lutz Stan Smith |
Brian Gottfried Raúl Ramírez |
7–5, 2–6, 6–1 |
1976 |
Brian Gottfried Raúl Ramírez |
Arthur Ashe Jimmy Connors |
6–3, 6–3 |
1977 |
John Alexander Phil Dent |
Fred McNair Sherwood Stewart |
7–5, 7–5 |
1978 |
Arthur Ashe Bob Hewitt (2) |
Fred McNair Raúl Ramírez |
6–3, 6–4 |
1979 |
Marty Riessen (4) Sherwood Stewart |
Brian Gottfried Raúl Ramírez |
2–6, 6–3, 6–4 |
1980 |
Hans Gildemeister Andrés Gómez |
Gene Mayer Sandy Mayer |
6–4, 7–5 |
1981 |
Raúl Ramírez (2) Van Winitsky |
Pavel Složil Ferdi Taygan |
5–7, 7–6(9–7), 7–6(8–6) |
1982 |
Raúl Ramírez (3) Van Winitsky (2) |
Hans Gildemeister Andrés Gómez |
7–5, 7–6 |
1983 |
Mark Dickson Cássio Motta |
Paul McNamee Ferdi Taygan |
6–2, 1–6, 6–4 |
1984 |
Pavel Složil Ferdi Taygan |
Drew Gitlin Blaine Willenborg |
7–6, 6–1 |
1985 |
Hans Gildemeister (2) Víctor Pecci |
David Graham Balázs Taróczy |
6–3, 1–6, 6–4 |
1986 |
Hans Gildemeister (3) Andrés Gómez (2) |
Ricardo Acioly César Kist |
6–3, 7–5 |
1987 |
Gary Donnelly Peter Fleming |
Laurie Warder Blaine Willenborg |
6–2, 7–6 |
1988 |
Rick Leach Jim Pugh |
Jorge Lozano Todd Witsken |
6–3, 6–7, 6–2 |
1989 |
Neil Broad Gary Muller |
Jim Grabb Patrick McEnroe |
6–7, 7–6, 6–4 |
1990 |
Grant Connell Glenn Michibata |
Jorge Lozano Todd Witsken |
6–3, 6–7, 6–2 |
1991 |
Scott Davis David Pate |
Ken Flach Robert Seguso |
6–4, 6–2 |
1992 |
Bret Garnett Jared Palmer |
Ken Flach Todd Witsken |
6–2, 6–3 |
1993 |
Byron Black Rick Leach (2) |
Grant Connell Patrick Galbraith |
6–4, 7–5 |
1994 |
Grant Connell (2) Patrick Galbraith |
Jonas Björkman Jakob Hlasek |
6–4, 4–6, 6–3 |
1995 |
Olivier Delaître Jeff Tarango |
Petr Korda Cyril Suk |
1–6, 6–3, 6–2 |
1996 |
Grant Connell (3) Scott Davis (2) |
Doug Flach Chris Woodruff |
7–6, 3–6, 6–3 |
1997 |
Luke Jensen Murphy Jensen |
Neville Godwin Fernon Wibier |
6–4, 6–4 |
1998 |
Grant Stafford Kevin Ullyett |
Wayne Ferreira Patrick Galbraith |
6–2, 6–4 |
1999 |
Justin Gimelstob Sébastien Lareau |
David Adams John-Laffnie de Jager |
7–5, 6–7(2–7), 6–3 |
2000 |
Alex O'Brien Jared Palmer (2) |
Andre Agassi Sargis Sargsian |
7–5, 6–1 |
2001 |
Martin Damm David Prinosil |
Bob Bryan Mike Bryan |
7–6(7–5), 6–3 |
2002 |
Wayne Black Kevin Ullyett (2) |
Bob Bryan Mike Bryan |
3–6, 6–3, 7–5 |
2003 |
Jevgenij Kafelnikov Sargis Sargsian |
Chris Haggard Paul Hanley |
7–5, 4–6, 6–2 |
2004 |
Chris Haggard Robbie Koenig |
Travis Parrott Dmitrij Tursunov |
7–6(7–3), 6–1 |
2005 |
Bob Bryan Mike Bryan |
Wayne Black Kevin Ullyett |
6–4, 6–2 |
2006 |
Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) |
Paul Hanley Kevin Ullyett |
6–3, 5–7, [10–3] |
2007 |
Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) |
Jonatan Erlich Andy Ram |
7–6(7–5), 3–6, [10–7] |
2008 |
Marc Gicquel Robert Lindstedt |
Bruno Soares Kevin Ullyett |
7–6(8–6), 6–3 |
2009 |
Martin Damm (2) Robert Lindstedt (2) |
Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski |
7–5, 7–6(7–3) |
2010 |
Mardy Fish Mark Knowles |
Tomáš Berdych Radek Štěpánek |
4–6, 7–6(9–7), [10–7] |
2011 |
Michaël Llodra Nenad Zimonjić |
Robert Lindstedt Horia Tecău |
6–7(3–7), 7–6(8–6), [10–7] |
2012 |
Treat Conrad Huey Dominic Inglot |
Kevin Anderson Sam Querrey |
7–6(9–7), 6–7(9–11), [10–5] |
2013 |
Julien Benneteau Nenad Zimonjić (2) |
Mardy Fish Radek Štěpánek |
7–6(7–5), 7–5 |
2014 |
Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
Samuel Groth Leander Paes |
7–5, 6–4 |
2015 |
Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) |
Ivan Dodig Marcelo Melo |
6–4, 6–2 |
2016 |
Daniel Nestor Édouard Roger-Vasselin |
Łukasz Kubot Alexander Peya |
7–6(7–3), 7–6(7–4) |
2017 |
Henri Kontinen John Peers |
Łukasz Kubot Marcelo Melo |
7–6(7–5), 6–4 |
2018 |
Jamie Murray Bruno Soares |
Mike Bryan Édouard Roger-Vasselin |
3–6, 6–3, [10–4] |
2019 |
Raven Klaasen Michael Venus |
Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
3–6, 6–3, [10–2] |
2020 | zrušeno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 |
Raven Klaasen Ben McLachlan |
Neal Skupski Michael Venus |
7–6(7–4), 6–4 |
2022 |
Nick Kyrgios Jack Sock |
Ivan Dodig Austin Krajicek |
7–5, 6–4 |
2023 |
Máximo González Andrés Molteni |
Mackenzie McDonald Ben Shelton |
6–7(4–7), 6–2, [10–8] |
Ženská čtyřhra
Galerie
-
Andy Roddick, 2007
-
Juan Martín del Potro, 2009
-
Alexander Zverev, 2018
-
Bob a Mike Bryanovi, 2007
-
Yanina Wickmayerová a Lauren Davisová, 2016
-
Karolína Plíšková, 2023
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Washington Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c WALLACE, Ava. D.C.’s Citi Open merges with Silicon Valley Classic to boost women’s event. Washington Post [online]. 2023-06-01 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ EIN, Mark. Mark Ein Keeps Citi Open In Washington, D.C.. www.prnewswire.com [online]. 2019-04-02 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ABRAHAM, Scott. Washington Kastles owner Mark Ein joins group led by Josh Harris to buy the Commanders. WJLA [online]. 2023-04-21 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NEW MUBADALA CITI DC OPEN | Washington | Tennis [online]. MUBADALA CITI DC OPEN, 2023-06-01 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Legg Mason Classic in Washington D.C. changes name to Citi Open - ESPN [online]. ESPN Internet Ventures, 24-04-2012 [cit. 2012-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAAKE, Katishi. Citi Open will not host women's tennis tournament this year. Washington Business Journal. 09-07-2020. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky)
- ↑ FENDRICH, Howard. Washington tennis tournament canceled; US Open still planned. Associated Press. 21-07-2020. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky)
- ↑ CLARKE, Liz. Citi Open to return at 50 percent capacity after tournament was canceled in 2020. The Washington Post. 10-06-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky)
- ↑ MALET, Jeff. D.C.’s Citi Open Tennis Tournament Underway After Two-Year Hiatus (photos) [online]. 2-8-2021 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BYRUM, Tyler. Citi Open tournament information. NBC Sports Washington. 6-8-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky)
- ↑ CLARKE, Liz. At Citi Open exhibition, Coco Gauff talks about her bout with covid and getting vaccinated. The Washington Post. 7-8-2021. Dostupné online [cit. 7-8-2021]. (anglicky)
- ↑ BYRUM, Tyler. Citi Open tournament information. NBC Sports [online]. 2022-07-12 [cit. 2022-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-14. (anglicky)
- ↑ The Stats Behind Nick Kyrgios' Untouchable Serving Week In Washington | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2022-08-08 [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Washington Open na Wikimedia Commons
- Mubadala Citi DC Open – oficiální stránky (anglicky)
- Mubadala Citi DC Open na ATP Tour (anglicky)
- Mubadala Citi DC Open na WTA Tour (anglicky)