Jennifer Bradyová

Jennifer Bradyová
Jennifer Bradyová na French Open 2018
Jennifer Bradyová na French Open 2018
Stát Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození 12. dubna 1995 (28 let)
Místo narození Harrisburg, Pensylvánie, USA[1]
Bydliště Boca Raton, Spojené státy[1]
Výška 178 cm[1]
Hmotnost 68 kg
Profesionál od 2014
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Síň slávy 4 979 117 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 241–165
Tituly 1 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění 13. místo (22. února 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open finále (2021)
French Open 3. kolo (2021)
Wimbledon 2. kolo (2017, 2018)
US Open semifinále (2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 1. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů 77–63
Tituly 1 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění 44. místo (19. srpna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2019)
French Open 3. kolo (2018)
Wimbledon 2. kolo (2019)
US Open semifinále (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2018)
Wimbledon 3. kolo (2019)
US Open 1. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231222a22. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jennifer Elizabeth Bradyová (* 12. dubna 1995[2]Harrisburg, Pensylvánie, USA) je americká tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový a jeden deblový turnaj. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2021 na 13. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2019 na 44. místě.[1]

Poprvé na sebe upozornila postupem z kvalifikace do čtvrtého kola Australian Open 2017. V soutěži porazila Heather Watsonovou i světovou osmnáctku Jelenu Vesninovou. Téhož výsledku dosáhla na US Open 2017 po výhrách nad Barborou Strýcovou a Monicou Niculescuovou, než ji vyřadila první hráčka žebříčku Karolína Plíšková. Po sérii zranění se více zaměřila na čtyřhru, v níž si zahrála semifinále Australian Open 2019. V sezóně 2020 zlepšila výsledky ve dvouhře, když v Brisbane zdolala Marii Šarapovovou a poprvé v kariéře také světovou jedničku, Australanku Ashleigh Bartyovou. V Dubaji si poradila s členkami elitní dvacítky klasifikace Elinou Svitolinovou, Markétou Vondroušovou a Garbiñe Muguruzaovou. Debutový titul na túře WTA vybojovala po koronavirové pauze na Top Seed Open v Lexingtonu, který jí zajistil posun do první světové čtyřicítky. Na US Open poprvé postoupila do semifinále grandslamové dvouhry a na Australian Open 2021 do finále. V obou případech podlehla Naomi Ósakaové.

V americkém fedcupovém týmu debutovala v roce 2019 v baráži Světové skupiny proti Švýcarsku, v níž prohrála po boku Jessiky Pegulaové čtyřhru. Američanky přesto zvítězily 3:2 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[4]

Během studia na Kalifornské univerzitě v Los Angeles hrála od podzimu 2013 za tým UCLA Bruins.[5] Během prvního ročníku se stala členkou vítězného družstva v 1. divizi tenisového mistrovství žen v georgijském Athens.[6] Po dokončení druhého ročníku zahájila v roce 2014 profesionální tenisovou kariéru.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2010, když na turnaj v indianském Evansville s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. V úvodním kole však podlehla krajance Chanelle Van Nguyenové.[3] V této úrovni tenisu vybojovala premiérový titul z dvouhry na události v kalifornském Reddingu s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále turnaje probíhajícím v září 2014 zdolala krajanku Lauren Embreeovou.[3]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském deblu US Open 2014. Jednalo se také o první utkání odehrané na okruhu WTA Tour. Do turnaje nastoupila se Samanthou Crawfordovou po obdržení divoké karty. V úvodním kole nenašly recept na americko-čínskou dvojici Varvara Lepčenková a Čeng Saj-saj.[1]

Premiérový start v singlové soutěži série WTA 125K následoval na listopadovém Carlsbad Classic 2015, na němž ji v semifinále zastavila Američanka Nicole Gibbsová. Čtvrtfinálovou účast v rámci WTA Tour zaznamenala na Guangzhou International Women's Open 2016, konaném v čínském Kantonu. Po výhře nad turnajovou černohorskou šestkou Dankou Kovinićovou skončila na raketě třetí nasazené Chorvatky Any Konjuhové.[1]

Videosoubor výměny kvalifikačního kola French Open 2016. Podávající Bradyová v něm podlehla Daniele Hantuchové na příjmu

Na melbournském Australian Open 2017 prošla tříkolovým kvalifikačním sítem, když na její raketě postupně zůstaly Viktoria Kamenská, Barbora Štefková a bývalá juniorská světová jednička Taylor Townsendová. Debut ve dvouhře grandslamu zvládla vyřazením Belgičanky Maryny Zanevské. Po dramatické koncovce druhého kola s Britkou Heather Watsonovou, v níž získala rozhodující sadu poměrem gamů 10–8, přehrála ve třetím i čtrnáctou nasazenou Jelenu Vesninovou.[7] V osmifinále však nestačila na Chorvatku Mirjanu Lučićovou Baroniovou po dvousetovém průběhu.[8] Do čtvrtého kola se dostala také na newyorském US Open, ve kterém jednoznačně prohrála s nasazenou jedničkou Karolínou Plíškovou, která ji povolila jediný gem.[9]

Australskou světovou jedničku Ashleigh Bartyovou vyřadila z pozice kvalifikantky ve druhém kole Brisbane International 2020. Ve čtvrtfinále pak podlehla Petře Kvitové. Na úvod Dubai Tennis Championships 2020 na ni uhrála jen tři gemy šestá hráčka žebříčku Elina Svitolinová. Následně přehrála členky elitní světové dvacítky Markétu Vondroušovou a Garbiñe Muguruzaovou. V semifinále však nenašla recept na pozdější vítězku a druhou ženu klasifikace Simonu Halepovou.

Na srpnovém Top Seed Open 2020 v Lexingtonu, hraném po pětiměsíčním přerušení okruhu pro pandemii koronaviru, prošla do prvního kariérního finále přes Coco Gauffovou. V něm pak zdolala Švýcarku Jil Teichmannovou, když odvrátila všechny čtyři brejkbolové hrozby. V turnaji neztratila žádný set a pouze třikrát neudržela podání. Bodový zisk ji poprvé posunul na 40. místo žebříčku.[10] Na lednovém Abu Dhabi Open 2021 ji v prvním kole vyřadila Slovinka Tamara Zidanšeková.[11] Poslední přípravuu před melbournským majorem se stal Grampians Trophy 2021 určený pro hráčky, které v Austrálii podstoupily přísnou 14denní karanténu se zákazem opuštění pokoje. Přes Barboru Krejčíkovou prošla do semifinále, kde nezvládla vyrovnanou bitvu s Ann Liovou z konce první stovky. Na Australian Open 2021 si premiérově zahrála grandslamové finále, když na její raketě zůstaly Španělka Aliona Bolsovová, Madison Brengleová, slovinská kvalifikantka Kaja Juvanová, turnajová osmadvacítka Donna Vekićová, Jessica Pegulaová a v semifinále dvacátá pátá nasazená Karolína Muchová. V závěrečném duelu ji stejně jako na US Open 2020 zdolala Naomi Ósakaová, tentokrát však ve dvou setech.[12] Od srpnového obnovení sezóny 2020 činil její zápasový poměr na tvrdém povrchu 22–6. Po skončení debutovala mezi první světovou patnáctkou, když jí patřilo 13. místo.[13]

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 1 (0–1)

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeřka ve finále Výsledek
Finalistka 2021 Australian Open tvrdý Japonsko Naomi Ósakaová 4–6, 3–6

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (1–0 Č)
International / WTA 250 (1–0 D)

Dvouhra: 2 (1–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 16. srpna 2020 Lexington, Spojené státy tvrdý Švýcarsko Jil Teichmannová 6–3, 6–4
Finalistka 1. 20. února 2020 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Japonsko Naomi Ósakaová 4–6, 3–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 25. dubna 2021 Stuttgart, Německo antuka (h) Austrálie Ashleigh Bartyová USA Desirae Krawczyková
USA Bethanie Matteková-Sandsová 		6–4, 5–7, [10–5]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. březen 2019 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Švýcarsko Viktorija Golubicová 6–3, 5–7, 3–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. březen 2018 Indian Wells, Spojené státy tvrdý USA Vania Kingová USA Taylor Townsendová
Belgie Yanina Wickmayerová 		4–6, 4–6

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 6 (4–2)

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 13. září 2014 Redding, Spojené státy tvrdý USA Lauren Embreeová 6–2, 6–1
Finalistka 1. 2. listopadu 2014 New Braunfels, Spojené státy tvrdý USA Irina Falconiová 6–7(3–7), 2–6
Finalistka 2. 5. července 2015 El Paso, Spojené státy tvrdý USA Jamie Loebová 7–6(9–7), 4–6, 2–6
Vítězka 2. 17. října 2015 Rock Hill, Spojené státy tvrdý Venezuela Andrea Gámizová 7–5, 6–4
Vítězka 3. 8. května 2016 Indian Harbour Beach, Spojené státy antuka USA Taylor Townsendová 6–3, 7–5
Vítězka 4. 7. srpna 2016 Granby, Kanada tvrdý Bělorusko Olga Govorcovová 7–5, 6–2

Čtyřhra (5 titulů)

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 2. října 2011 Amelia Island, Spojené státy antuka Spojené státy americké Kendal Woodwardová Spojené státy americké Erin Clarková
Čína Sin Wen 		5–7, 6–1, [10–7]
2. 29. října 2011 Montego Bay, Jamajka tvrdý Česko Nikola Hübnerová Mexiko Ximena Hermosová
Mexiko Ivette Lópezová 		6–3, 6–1
3. 13. září 2014 Redding, Spojené státy tvrdý Spojené státy americké Lauren Embreeová USA Alexandra Faceyová
USA Kat Faceyová 		6–3, 6–2
4. 5. července 2015 El Paso, Spojené státy tvrdý Chile Alexa Guarachiová USA Robin Andersonová
USA Maegan Manasseová 		3–6, 6–3, [10–7]
5. červen 2019 Surbiton, Spojené království tráva USA Caroline Dolehideová Spojené království Heather Watsonová
Belgie Yanina Wickmayerová 		6–3, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jennifer Brady (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Jennifer Bradyová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210217a17. února 2021
  2. ↑ Jennifer Brady [online]. [cit. 2014-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Jennifer Bradyová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210217a17. února 2021
  4. ↑ Jennifer Bradyová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20200817a17. srpna 2020
  5. ↑ Women's Tennis Lands Top 5 Junior Jennifer Brady [online]. [cit. 2014-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ UCLA Women's Tennis Earns Second NCAA Championship - UCLA [online]. [cit. 2018-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ American qualifier Jennifer Brady upsets No. 14 Elena Vesnina at Australian Open. Los Angeles Times. Associated Press, 20-01-2017. Dostupné online [cit. 2017-01-21]. (anglicky) 
  8. ↑ LIVE Jennifer Brady - Mirjana Lucic-Baroni - Australian Open women - 23 January 2017 - Eurosport Asia [online]. 23-01-2017 [cit. 2017-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Ondřej Jirásek. České derby se nekoná. Kar. Plíšková z kurtu vypráskala Bradyovou, Šafářová nestačila na Vandewegheovou [online]. Tenisportal.cz, 2017-09-04 [cit. 2017-09-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bradyová v Lexingtonu zvládla i své první finále a bez ztráty setu dokráčela pro premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-08-16 [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ Tamara Zidansek vs Jennifer Brady [online]. January 7, 2021. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Osaka beats Brady to win Australian Open [online]. BBC, 2021-02-20 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Ravi Ubha. Ten things we learned from AO2021 [online]. Tennis Australia, 2021-02-21 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj