Zdenka Švarcová

Zdenka Švarcová
Narození 3. února 1942
Kroměříž Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání japanoložka, pedagožka, překladatelka
Národnost česká
Stát ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Řád vycházejícího slunce
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdenka Švarcová (* 3. února 1942, Kroměříž) je česká japanoložka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z japonštiny.[1]  Roku 2010 jí byl japonským císařem propůjčen Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky na stuze.[2]

Život

V letech 19561960 vystudovala Průmyslovou školu filmovou v Čimelicích u Písku a do roku 1967 pracovala jako asistentka režie ve Filmovém studiu Barrandov. Poté začala studovat angličtinu a japonštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a studium úspěšně ukončila roku 1972. V letech 19721976 pracovala jako tlumočnice u obchodní společnosti ITOH CO. LTD., pak do roku 1990 vyučovala angličtinu a japonštinu na Státní jazykové škole v Praze. Roku 1986 úspěšně absolvovala kurz pro zahraniční učitele japonštiny, pořádaný Japonskou nadací pro mezinárodní výměnu v Tokiu. Od roku 1990 pracuje v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru japanologie. Roku 1993 získala obhajobou rigorózní práce Výklad původního semiotického modelu a ukázky jeho použití na vzorku veršů z klasické japonské poezie titul PhDr. (doktor filozofie). V letech 19931994 absolvovala tříměsíční stáž na Kjótské univerzitě. Roku 2001 obhájila habilitační práci, byla jmenována docentkou a roku 2007 profesorkou lingvistiky japonského jazyka.[3]

Zabývá se především sémantickými a sémiologickými aspekty literárních textů v japonské literatuře. Podílela se na tvorbě učebnic japonštiny, napsala monografii o dějinách japonské literatury. Píše odborné studie a články do domácího i zahraničního odborného tisku, publikuje také v časopisech pro širokou veřejnost. Překládá japonskou poezii i prózu.[4] Je členkou Evropské asociace pro japonská studia, Obce překladatelů a Česko-japonské společnosti.[5]

Vyznamenání

Dílo

Vlastní knihy

  • Encyklopédia literárnych diel (1989), asi osmdesát hesel klasické a moderní japonské literatury.
  • Učební osnovy pro jazykové školy, C-japonský jazyk (1989).
  • Česko-japonská konverzace (1992–1993), tři díly, společně s Hiroko Macumijovou.
  • Japonština pro samouky (1995–1996), spoluautor, dva díly.
  • Vesmír v nás (1999), inspirace a útěcha v japonském jazyce a literatuře.
  • Velká všeobecná encyklopedie Diderot (2000–2001), hesla o japonské literatuře.
  • Japonská literatura 712–1868 (2005), dějiny klasické japonské literatury.
  • Japonština pro samouky (2006), spoluautor.

Překlady

  • Haruo Umezaki: Bláznivý drak (1982), překlad novely Třešňový ostrov.
  • Jasunari Kawabata: Příběh z dolního města na řece (1984).
  • Kunio Cudži: Letní pevnost (1985).
  • Osamu Dazai: Člověk ve stínu (1996), vzpomínky, zápisky, zpovědi.
  • Jošihisa Okamacu: Rozsévání (1996), společně s Janem Sýkorou.
  • Minoru Watanabe: O podstatě japonského jazyka (2000).
  • Izumi Šikibu: Závoje mlhy (2002), deník a verše dvorní dámy.
  • Issa Kobajaši: Můj Nový rok (2004).
  • Izumi Šikibu: Čtvero ročních dob (2994).
  • Issa Kobajaši: Boží člověk Issa, předmluva a překlad několika básní.
  • Ono no Komači: Do slov má láska odívá se (2011), společně se se Zdeňkem Gerychem.
  • Saigjó Hóši: Odstíny smutku (2013), sto starojaponských básní, společně se se Zdeňkem Gerychem.
  • Šótecu: Podoben mraku život plyne... (2015), sto středověkých japonských básní, společně se se Zdeňkem Gerychem.

Odkazy

Reference

  1. KDO BYL KDO - čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. www.libri.cz [online]. [cit. 2022-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-06. 
  2. Paprsky znamenají energii [online]. E15.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07. 
  3. Zdenka Švarcová [online]. udlv.ff.cuni.cz [cit. 2015-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-17. 
  4. Obec překladatelů = Zdenka Švarcová. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-05. 
  5. Doc. Dr. Zdenka Švarcová | Gender a věda [online]. www.genderaveda.cz [cit. 2015-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07. 
  6. Vlasta Winkelhöferová, Češka s Řádem vycházejícího slunce od japonského císaře | Téma. Lidovky.cz [online]. 2012-11-25 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj