Vratislav II. z Pernštejna

Vratislav z Pernštejna
Vratislav z Pernštejna v řádovém rouchu Zlatého rouna (70. léta 16. století)
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci: 1566 – 27. říjen 1582
Panovník	Maxmilián, Rudolf II.
Předchůdce	Jáchym z Hradce
Nástupce	1582–1585 úřad neobsazen, poté Adam II. z Hradce
Stranická příslušnost
Členství	Španělská strana
Narození	9. červenec 1530 zámek Velké Meziříčí
Úmrtí	27. říjen 1582 na Dunaji u Lince
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Národnost	Čech
Choť	Marie Manrique de Lara y Mendoza
Rodiče	Jan IV. z Pernštejna a Hedvika ze Šelmberka
Děti	Johana z Pernštejna, Alžběta Isabela z Pernštejna, Hedvika, Hyppolita, Jan V. z Pernštejna, Anna Marie, Anna, Františka z Pernštejna, Polyxena z Pernštejna, Vilém, Václav, Elvíra, Beatrix, Vratislav, Vojtěch, Luisa, Maxmilián z Pernštejna, Eleonora, Bibiana Margaretha z Pernštejna, František
Příbuzní	Vojtěch II. z Pernštejna a Jaroslav z Pernštejna (sourozenci) Václav Eusebius Popel z Lobkovic (vnuk)
Profese	diplomat, politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Řád zlatého rouna
Commons	Vratislav II. z Pernštejna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vratislav II. z Pernštejna řečený Nádherný (9. červenec 1530 Velké Meziříčí^[1] – 27. říjen 1582 na Dunaji u Lince) byl český šlechtic z rodu Pernštejnů, diplomat a nejvyšší kancléř Českého království. Jeho otcem byl Jan IV. z Pernštejna, matkou byla Hedvika ze Šelmberku.

Život

Ve 13 letech byl poslán do Vídně, kde se stal společníkem budoucího císaře Maxmiliána II. S ním navštívil Brusel, zúčastnil se Šmalkaldské války. Poté ho doprovázel do Španělska, kde prožil čtyři roky. Již od mládí se Vratislav s budoucím císařem velice spřátelil, což mu později pomohlo k jeho politické kariéře. Maxmilián později Vratislava často pověřoval diplomatickými úkoly. V roce 1554 např. v Anglii zastupoval panovníka na svatbě španělského krále Filipa II. s Marií Tudorovnou, dcerou krále Jindřicha VIII. Poté byl jako první český šlechtic přijat v Antverpách mezi rytíře řádu Zlatého rouna.^[2] V roce 1566 byl jmenován nejvyšším kancléřem – tento úřad vykonával až do své smrti. Byl také členem tajné dvorské rady. Po úmrtí polského krále Zikmunda II. Augusta 7. července 1572 byl Vratislav spolu s Vilémem z Rožmberka určen za vůdce slavnostního poselstva, které mělo přesvědčit polský volební sněm o výhodách habsburské kandidatury.^[3]

Rodina

Dne 14. září 1555 se ve Vídni oženil se španělskou šlechtičnou Marií Manrique de Lara y Mendoza, dvorní dámou budoucí císařovny Marie Španělské. Jejich manželství bylo velice plodné. Narodilo se jim 21 dětí (8 synů a 13 dcer), řada z nich ovšem zemřela již v dětství nebo v mládí. Vratislava přežili jen synové Jan a Maxmilián a osm dcer. Pokračovatel rodu Pernštejnů Jan zahynul roku 1597 při obléhání turecké pevnosti Rábu v Uhrách. Nejznámější představitelkou rodu se stala Vratislavova dcera Polyxena, provdaná nejprve za nejvyššího purkrabího Českého království Viléma z Rožmberka a po jeho smrti a několika letech vdovství za nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic.^[5]

Mecenáš umění a věd

Vratislav vydatně podporoval umění a vědu. Od počátku své kariéry se dával portrétovat císařskými dvorskými umělci. V Tovačově obohatil rodinnou knihovnu o známá díla soudobé literatury, nakupoval obrazy věhlasných malířů, stavěl a renovoval zámky na svých panstvích (např. v Litomyšli, v Prostějově a Přerově) a zakládal parky a vodní díla. Neměl však obchodní nadání svého děda Viléma II., a proto mu jeho příjmy na tento způsob života nestačily.

Majetkové poměry

Vratislav i jeho manželka vedli poměrně nákladný život a neuměli dobře hospodařit. Vratislav byl jednou z prvních obětí fenoménu tzv.“nepřítomného statkářství“, kdy statky (myšleno veškerý majetek, nikoliv jen zemědělský) začali místo majitelů spravovat cizí lidé – správci.

Byl nucel postupně rozprodávat své majetky. V letech 1552-1562 postupně prodal panství Velké Meziříčí, Třebíč, Křižanov, Hrušovany a Židlochovice. Z finanční krize mu dočasně pomohla předčasná smrt jeho bratra Vojtěcha, po němž v roce 1561 získal Prostějov, Plumlov a Pernštejn. Své sídlo přesunul do Prostějova a díky finančním příjmům z moravských panství mohl rozvíjet své další aktivity. V roce 1565 musel dokonce nechat zastavit rodinné stříbro a šperky u vídeňských židů^[zdroj?]. V roce 1567 dostal od císaře prodloužení zástavy na panství Litomyšl na dalších dvacet let. Z důvodů, že mu zástava nemůže být pro dluhy zabavena, se usadil právě zde a začal budovat zámek jako své hlavní sídlo. Po roce 1576 se však začaly objevovat další finanční problémy a dokonce o něm začaly kolovat fámy, že zneužívá postavení nejvyššího kancléře ve svůj prospěch.

• 
  Vratislav z Pernštejna ve zbroji s řetězem Zlatého rouna (60. léta 16. století)
• 
  Vratislav z Pernštejna, adorující v řádovém rouchu Zlatého rouna (kolem roku 1582)

Smrt a hrob

Vratislav zemřel náhle na lodi při plavbě na řece Dunaji u Lince. Jeho tělo bylo pohřbeno v rodinné hrobce v Doubravníku. Po roce však byla rakev vyzvednuta a uložena do mramorové tumby se sochou od Giovanniho Antonia Brocca v nově adaptované rodinné kapli Pernštejnů, kterou dala vdova Marie Manrique de Lara adaptovat v chóru katedrály sv. Víta v Praze.

Odkazy

Reference

Literatura

• BENEŠ, Ctirad. Zbroj Vratislava z Pernštejna. Východočeský sborník historický. 1991, roč. 1, s. 121–138. ISSN 1213-1733. 
• BŮŽEK, Václav. Vratislav z Pernštejna mezi Prahou, Litomyšlí a Vídní. (Ke zpravodajskému přínosu listů české a moravské šlechty). Sborník prací východočeských archivů. 2000, roč. 8, s. 24–36. ISSN 0231-6307. 
• FRITZOVÁ, Charlotte; RŮŽIČKA, Jindřich. Španělský sňatek Vratislava z Pernštejna. Sborník prací východočeských archivů. 1975, roč. 3, s. 63–75. ISSN 0231-6307. 
• JEŽ, Radim. Těšínský kníže Fridrich Kazimír a Vratislav z Pernštejna (vzájemné vztahy s edicí korespondence z let 1564-1571). Práce a studie Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. Společenské vědy. 2007, roč. 18, s. 137–175. ISSN 1804-1116. 
• KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha: Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6. 
• PÁNEK, Jaroslav. Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551-1552. 2. vyd. České Budějovice: Veduta, 2003. 183 s. ISBN 80-903040-8-7. 
• VOREL, Petr. Česká a moravská aristokracie v polovině 16. století : edice register listů bratří z Pernštejna z let 1550-1551. Pardubice: Východočeské muzeum, 1997. 320 s. ISBN 80-86046-07-9. 
• VOREL, Petr. Hofmistrovská instrukce Vratislava z Pernštejna z roku 1555. Východočeský sborník historický. 1997, roč. 6, s. 165–182. ISSN 1213-1733. 
• VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 
• VOREL, Petr, a kol. Pernštejnové v českých dějinách : Sborník příspěvků z konference konané 8. - 9. 9. 1993 v Pardubicích. Pardubice: Východočeské muzeum ; Historický klub, 1995. 354 s. 
• TURKOVÁ, Magdaléna. Těšínská knížata a Pernštejnové v polovině 16. století. (Edice listů knížete Václava Těšínského Vratislavu z Pernštejna z let 1556-1579). Východočeský sborník historický. 2005, roč. 12, s. 15–44. ISSN 1213-1733. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vratislav II. z Pernštejna na Wikimedia Commons
• Nález závěti
• genealogy.euweb.cz
• www.geocities.com^{[nedostupný zdroj]}

Zdroj