Jan IV. z Pernštejna

Jan IV. z Pernštejna
Vzhled Jana z Pernštejna známý pouze z reliéfu jeho pamětní medaile
Vzhled Jana z Pernštejna známý pouze z reliéfu jeho pamětní medaile
Narození 14. listopadu 1487
Moravský Krumlov
Úmrtí 8. září 1548 (ve věku 60 let)
Hrušovany
Místo pohřbení Klášter v Doubravníku
Povolání regent a politik
Choť Hedvika ze Šelmberka[1]
Děti Vratislav II. z Pernštejna
Marie Těšínská z Pernštejna
Vojtěch II. z Pernštejna
Jaroslav z Pernštejna
Rodiče Vilém II. z Pernštejna a Johanka z Liblic[1]
Rod Pernštejnové
Příbuzní Vojtěch z Pernštejna (sourozenec)
Polyxena z Lobkovic, Maxmilián z Pernštejna, Johana z Pernštejna, Bibiana z Pernštejna, Alžběta Isabela z Pernštejna a Jan V. z Pernštejna (vnoučata)
Funkce regent
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Vilém II. z Pernštejna
matka Johanka z Liblic
sestra Bohunka z Pernštejna
bratr Vojtěch z Pernštejna
1. manželka Anna Kostková z Postupic
dcera Markéta z Pernštejna
dcera Johanka z Pernštejna
dcera Kateřina z Pernštejna
dcera Marie z Pernštejna
2. manželka Hedvika ze Šelmberka
syn Jaroslav z Pernštejna
syn Vratislav II. z Pernštejna
syn Vojtěch II. z Pernštejna
dcera Kateřina z Pernštejna
3. manželka Magdolna Székely de Ormosd
Portál kostela v Doubravníku, místa posledního odpočinku Jana z Pernštejna
Perštýnská ulice, pardubická „královská cesta“ k zámku

Jan IV. z Pernštejna, zvaný Bohatý (14. listopadu 1487 – 8. září 1548 Hrušovany u Brna) byl moravský a český šlechtic a vůdce české stavovské nekatolické opozice. Opakovaně zastával úřad moravského zemského hejtmana a v letech 1537–1548 byl kladským hrabětem.

Bohatství a moc

Jan z Pernštejna byl starším synem Viléma II. z Pernštejna, bratr Vojtěchův, po otci dědicem moravských statků. Ve svých devatenácti letech se stal nejvyšším komorníkem zemského soudu v Brně a krátce poté moravským zemským hejtmanem. Před rokem 1521 sídlil na hradě Tovačově, který dal opevnit a po němž se psal jako „Jan z Pernštejna na Tovačově.“ Po smrti svého otce se začal titulovat jako „Jan z Pernštejna na Helfštejně.“ Hrad Helfštejn se stal jeho hlavním sídlem, i když jako reprezentativní moravské sídlo nechal Jan zbudovat v letech 1522 až 1526 zámek v Prostějově.[2] Stavební činnost rozvíjel i na svém rodovém hradě Pernštejně, který doznal raně renesančních přístaveb. Před hrozícím tureckým nebezpečím nechal ještě více opevnit hrady Helfštejn, Židlochovice, Tovačov a další. V letech 1528–1538 byl poručníkem těšínského knížete Václava III. Adama, kterého v roce 1525 na fryštátském zámku zasnoubil se svou dcerou Marií. Fakticky tak v tomto období vládl Těšínskému knížectví, ale vládu přesunul z Těšína do pohodlnější rezidence ve Fryštátě (dnes Karviná).

  • Stříbrná portrétní medaile Jana z Pernštejna (1543), lícní strana
    Stříbrná portrétní medaile Jana z Pernštejna (1543), lícní strana
  • Stříbrná portrétní medaile Jana z Pernštejna (1543), rubní strana s erbem a opisem IOHANNES BARO A PERNESTAIN
    Stříbrná portrétní medaile Jana z Pernštejna (1543), rubní strana s erbem a opisem IOHANNES BARO A PERNESTAIN

Proti turecké expanzi

Podílel se význačně na formování silné moravské zemské hotovosti proti Turkům, která však k bitvě, vedené králem Ludvíkem Jagellonským roku 1526 u Moháče nedorazila včas, což také částečně přispělo k porážce a smrti českého krále. Jan si to po zbytek života vyčítal.

Po smrti bratra Vojtěcha z Pernštejna 1534 převzal Jan i česká panství. V roce 1537 půjčil panovníkovi značnou finanční hotovost a za to převzal do zástavy kladské hrabství i s mincovnou, v níž od roku 1540 razil nevládní stříbrné tolary a zlaté dukáty.[3] Stal se zdaleka nejbohatším magnátem v zemi. Byl jednou z vůdčích osobností české stavovské opozice a stál v čele české novoutrakvistické šlechty, hlásící se k reformaci luterského typu. Kolem roku 1543 byl mluvčím skupiny šlechty a duchovenstva, která usilovala o sjednocení nekatolíků v jednu zemskou církev. Chtěl tak sjednotit síly k obraně země proti tureckému nebezpečí. Král Ferdinand I. v tom ale viděl snahu podlomit úsilí o centralizaci moci a rekatolizaci a jednotnou reformační církev odmítl. Jan vedl mnoho politických jednání, z nichž řada se konala na pardubickém zámku. Těmito politickými a církevně společenskými aktivitami se vysvětluje, proč Jan z Pernštejna nechal na pardubickém zámku sál zvaný Mázhaus vyzdobit, ve světské stavbě nezvykle, nástěnným obrazem s náboženským motivem podle Lucase Cranacha st., představujícím antitezi Starého a Nového Zákona.

Kostel a rodinná hrobka v Doubravníku

V letech 1535–1557 nechal Jan vybudovat v Doubravníku kostel Povýšení svatého Kříže. Pod presbytářem byla zřízena pernštejnská hrobka. Jedná se o honosný kostel, při jehož stavbě se nešetřilo mramorem.

Přestavba města Pardubic

Když město Pardubice roku 1538 vyhořelo, pomohl je znovu vybudovat v tehdy nastupujícím renesančním slohu v nádherné rezidenční poddanské město. Domy byly zvýšeny o další patro a štíty nově upraveny a vyzdobeny. Ostění oken byla provedena po italském vzoru ze zdobných terakotových prefabrikátů. Tehdy se po Čechách říkalo „skví se jako Pardubice“.

Závěr života a skon

Ke konci života se dostal do finančních obtíží způsobených vysokou daňovou zátěží a snahou i nad její rámec půjčkami finančně pomoci králi při obraně proti Turkům.

Své poslední dny trávil v Hrušovanech nad Jevišovkou, kde 8. září 1548 zemřel. Před smrtí údajně svým synům řekl, ať nikdy neprodávají hrad Pernštejn, kolébku jejich rodu. 12. září bylo jeho tělo převezeno na zámek v Židlochovicích a odtud přes Brno do Doubravníku, kde byl pohřben do rodinné hrobky.

Reference

  1. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Zámek Prostějov – Navštivte Střední Moravu. www.strednimorava-tourism.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-05. 
  3. ↑ Zuzana Holečková: České, moravské a slezské mince 10.-20. století, Národní muzeum – Chaurova sbírka. Svazek I.: Nevládní tolarové ražby, ražby slezských knížectví. Národní muzeum Praha 2010, s. 23–24

Literatura

  • JEŽ, Radim. Správa Těšínského knížectví Janem z Pernštejna v letech 1528-1545. Práce a studie Muzea Beskyd. Společenské vědy. 2008, roč. 20, s. 225–267. ISSN 1804-1116. 
  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 

Externí odkazy

Zdroj