Polyxena z Lobkovic

Polyxena z Lobkovic
Narození 1566
Úmrtí 24. května 1642 (ve věku 75–76 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení Lobkowická hrobka v kapucínském kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem
Povolání dvorní dáma
Choť I. (1587) Vilém z Rožmberka (1535–1592)
II. (1603) Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz (1568–1628)
Děti Václav Eusebius (1609–1677)
Rodiče Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a Marie Manrique de Lara y Mendoza (1534–1608)
Rod Pernštejnové
Příbuzní bratr: Jan V. z Pernštejna (1561–1597)
bratr: Maxmilián z Pernštejna (asi 1575–1593)
vnuk: Ferdinand August z Lobkowicz (1655–1715)
synovec: Vratislav Eusebius z Pernštejna (1594–1631)
neteř: Anna z Pernštejna († do 1646)
neteř: Frebonie z Pernštejna (1596–1646)
švagr: Petr Vok z Rožmberka (1539–1611)
švagr: Ladislav IV. Popel z Lobkowicz (1566–1621)
švagrová: Marie Manrique de Lara y Mendoza mladší
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polyxena z Lobkovic, předtím z Rožmberka, rozená z Pernštejna[1] (1566 – 24. května 1642 Praha) byla česká šlechtična z rodu Pernštejnů. Při narození dostala španělské jméno Polisena Pernstein.

Její oficiální jméno v době přijímání knížecího titulu znělo „Polyxena z Boží milosti kněžna z Lobkovic, rozená z Pernštejna, paní na Roudnici".

Původ a dětství

Malá Polyxena z Lobkovic se svou matkou Marií de Manrique de Lara y Mendoza

Narodila se jako devátý potomek dvorního štolby Vratislava II. z Pernštejna řečeného „Nádherný“ (1530–1582), a jeho manželky Marie Manrique de Lara y Mendoza (1534 – 16. únor 1608). Otec Polyxeny Vratislav II. z Pernštejna pocházel z rodiny Jana IV. z Pernštejna a Hedviky ze Šelmberku. Několik měsíců po narození Polyxeny, byl její otec jmenován nejvyšším kancléřem Království českého a tento zemský úřad si udržel až do své smrti v roce 1582. Jeho dvorská kariéra byla znamenitá - z původní pozice komorníka a dvorního štolby se vypracoval na nejvyšší úřad v Českém království a stal se později i držitelem Řádu zlatého rouna.

Matka Polyxeny byla španělská šlechtična ze starého rodu Hurtado de Mendoza, jež se mísila s krví kastilského královského rodu. Před příchodem do Čech byla dvorní dáma na dvoře španělských Habsburků. Byla značně ovlivněna jezuity, což se promítlo ve striktní katolické výchově Polyxeny a jejích sourozenců.

První manželství – paní z Rožmberka

Svatební mince Viléma a Polyxeny

Roku 1587 se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za Viléma z Rožmberka, jenž tehdy zastával úřad nejvyššího purkrabí a byl asi o třicet let starší. Stala se jeho čtvrtou a poslední manželkou. Díky manželství se vznešeným a bohatým Rožmberkem mohla zažívat „přerod z bystré a krásné dívky v pozoruhodnou, cílevědomou dámu, oplývající šarmem a společenskou ctižádostí“[2] a také si užívat bohatství, kterým podporovala své chudé pernštejnské příbuzné.

I toto čtvrté Rožmberkovo manželství zůstalo bezdětné a nepřineslo Vilémovi tolik očekávaného dědice. Již v době své nemoci se však Vilém staral o další Polyxenino zabezpečení a postoupil jí k doživotnímu užívání výnosné roudnické panství. Po Vilémově smrti v roce 1592 získala mladá vdova vyrovnáním se švagrem Petrem Vokem Roudnici nad Labem do dědičné držby. Polyxena požívala úcty, respektu a vážnosti nejvyšší společnosti. Karel starší ze Žerotína jí v dopise napsal, že „jakž místem, tak i smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti ráčí“.

Roku 1597 při obléhání pevnosti Rábu v Uhrách zemřel její bratr a císařský generál Jan V. z Pernštejna, když mu koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou paži i s ramenem. Jan po sobě zanechal tři děti – Annu, Frebonii a Vratislava Eusebia. Polyxena, jejich teta, se po pár letech stala jejich poručnicí a hospodařila tak nejen v Roudnici, ale velmi úspěšně i na pernštejnském panství Litomyšl.

Polyxena z Pernštejna, pečeť z roku 1625

Druhé manželství – paní z Lobkovic

Druhé manželství uzavřela 23. listopadu 1603 s nejvyšším kancléřem Zdeňkem Popelem z Lobkovic, který nebyl příliš majetný, ale byl vzdělaným a uznávaným politikem a hlavou české katolické šlechty. Roku 1609 se Polyxeně po dlouholetém období neplodnosti narodil jediný syn Václav Eusebius Popel z Lobkovic, předek všech současných příslušníků rodu Lobkoviců.

Věrná katolička

Polyxena z Lobkovic ochraňuje ve svém domě královské místodržící Slavatu a Martinice, svržené z oken královského hradu v Praze roku 1618 (obraz od Václava Brožíka, olej na plátně, 87×146 cm)

Zdeněk Popel z Lobkovic nepodepsal Rudolfův majestát a společně s manželkou byl nadšeným příznivcem volby Ferdinanda Štýrského. Polyxena poskytla ve svém pražském domě azyl i Slavatovi a Martinicovi, obětem pražské defenestrace. Pomáhala však finančně manželkám účastníků odboje a vyhnancům.

Po porážce stavovského povstání Polyxena z Lobkovic skupovala levná panství zkonfiskovaná jeho účastníkům. Podařilo se jí nakoupit s manželovým svolením statky za 350 tisíc zlatých.

Věrná katolička roku 1628 (v roce manželovy smrti) věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze vzácnou voskovou sošku Pražského Jezulátka, kterou její matka dostala jako svatební dar od své matky při sňatku do Čech. Podporovala jezuity, kapucíny, františkány a karmelitány. Premonstrátům věnovala stříbrnou sochu svatého Norberta, jezuitům zahradu a v Roudnici založila kapucínský klášter a v přilehlém kostele svatého Václava rodinnou hrobku.

Polyxenina katolická víra vyvolala protireformační působení na jejích statcích. Potlačila povstání na panství Litomyšl, kde byl poddanými zbit a vyhnán katolický děkan, a stejně tak i v Roudnici, kde byly zabrány katolické kostely a vyhlášena náboženská svoboda. Na panství Vysoký Chlumec, kde údajně působili i kalvínští kněží, povolala Polyxena proti kacířům jezuitské misie.

Zemřela ve věku 76 let a je pochována společně s manželem v rodinné hrobce kostela svatého Václava v Roudnici nad Labem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna, a její hospodářská činnost. In: VOREL, Petr. Pernštejnové v českých dějinách. Pardubice: Východočeské museum v Pardubicích, 1994. S. 105–114.
  2. ↑ JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. Praha: Brána, 1996. ISBN 80-85946-25-4. 

Literatura

  • JANÁČEK, Josef. Ženy české renesance. 3. vyd. Praha: Brána, 1996. 224 s. ISBN 80-85946-25-4. 
  • MAREK, Pavel. Svědectví o ztrátě starého světa : manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005. 713 s. ISBN 80-7040-804-9. 
  • NĚMEC, Bohumír. Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu. České Budějovice: Veduta, 2001. 111 s. ISBN 80-903040-0-1. 
  • PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka. Politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 315 s. ISBN 80-85946-86-6. 
  • RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic. In: LENDEROVÁ, Milena. Eva nejen v ráji: žena v Čechách od středověku do 19. století. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0375-6. S. 67–104.
  • RYANTOVÁ, Marie. Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království. Praha: Na­kla­da­tel­ství Vy­še­hrad, 2016. 528 s. ISBN 978-80-7429-851-6. 
  • STLOUKAL, Karel, a kol. Královny, kněžny a velké ženy české. Praha: Vilímek, 1940. 592 s. 
  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. 

Externí odkazy

Zdroj