Ladislav IV. Popel z Lobkowicz

Ladislav IV. Popel z Lobkowicz
Erb Lobkoviců
Erb Lobkoviců
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1621 – 1621
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Ladislav Velen ze Žerotína
Nástupce František z Ditrichštejna
Ve funkci:
1615 – 1619
Panovník Matyáš
Předchůdce Karel starší ze Žerotína
Nástupce Ladislav Velen ze Žerotína
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1608 – 1615
Panovník Matyáš
Předchůdce Ladislav Berka z Dubé a Lipé
Nástupce Václav Vilém z Roupova
Místodržící hejtmanství Moravského markrabství
Ve funkci:
1607 – ?
Panovník Rudolf II.
Hejtman tělesné stráže císaře
Ve funkci:
1592 – ?
Panovník Rudolf II.
Císařský číšník
Ve funkci:
1587 – ?
Panovník Rudolf II.
Císařský rada
Stranická příslušnost
Členství španělská strana
Narození 15. října 1566
Úmrtí 20. března 1621 (ve věku 54 let)
Brno
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť I. (1597) Marie Alžběta ze Salm-Neuburgu († 1615)
II. (1616) Anna Marie ze Salm-Neuburgu (1598–1647)
Rodiče Ladislav II. Popel z Lobkovic (1501–1584)
Johana Berková z Dubé a Lipé (1545–1601)
Děti Ladislav Julius (1598 – před 1621)
Příbuzní bratr: Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628)
švagrová: Polyxena z Pernštejna, ovdovělá Rožmberková (1566–1642)
synovec: Václav Eusebius Popel z Lobkovic (1609–1677)
bratr: Václav Popel z Lobkovic († 1596)
děd: Ladislav I. Popel z Lobkovic († 1505)
babička: Anna Krajířová z Krajku († 1520)
strýc: Jan III. Popel z Lobkovic (1490–1569)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav IV. Popel z Lobkowicz či zjednodušeným pravopisem z Lobkovic, zvaný mladší (15. října 1566 – 20. března 1621 Brno)[1][2] byl příslušníkem chlumecké větve šlechtického rodu Popelů z Lobkovic. Zastával dvorské a zemské úřady v Čechách a na Moravě, kariéru završil jako moravský zemský hejtman, patřil ke španělské straně. Na jeho panství v Holešově působil Jan Sarkander, umučený v době třicetileté války.

Původ a život

Tvrz Kurovice

Narodil se 15. října 1566 jako syn dvorského maršálka a pozdějšího nejvyššího hofmistra Ladislava II. Popela z Lobkovic (1501–1584) a jeho třetí manželky Johany Berkové z Dubé (asi 1545–1601). Jeho mladší bratr Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628) se stal nejvyšším kancléřem Českého království a prvním knížetem z Lobkovic (1623/1624).

Ladislav IV. působil na pražském dvoře císaře Rudolfa II. Stal se císařským radou a v roce 1587 číšníkem.[1][3] V roce 1592 se stal hejtmanem tělesné stráže císaře.[1] V roce 1594 byl císařem vyslán na diplomatickou misi do Polska.[4] Poté, co zakoupil v roce 1604 holešovské panství, se přestěhoval na Moravu.[5] Zaujal post místodržícího hejtmanství Moravského markrabství (1607), o rok později se stal nejvyšším zemským komorníkem Moravského markrabství a v roce 1615 dokonce moravským zemským hejtmanem.[1][5] Z této pozice zahájil na Moravě protireformaci.[6]

Majetek

Zámek v Holešově

Vlastnil Neustadt an der Waldnaab a Störnstein (Bavorsko), Rybník, Bohdalec, Dražejovice, Jesenbach, Kurovice, Třebětice a Holešov (zakoupil od Viktorina ze Žerotína v roce 1604).[1] Na svém panství prováděl násilnou rekatolizaci, pronásledoval Jednotu bratrskou a v roce 1615 povolal do Holešova jezuity.[6] Po jeho smrti přešel majetek na bratra Zdeňka Vojtěcha.[6]

Rodina

Oženil se dvakrát. Nejprve 28. září 1597 s  hraběnkou Marií Alžbětou ze Salm-Neuburgu (30. červen 1565 – 1615), dcerou Julia ze Salm-Neuburgu (1531–1595) a jeho manželky Alžběty Thurzové († 1574).[7] Ta vyznávala luteránskou víru.[5] Podruhé se oženil 31. ledna 1616 s nevlastní sestrou (nebo neteří)[8][pozn. 1] své první manželky hraběnkou Annou Marií ze Salm-Neuburgu (24. říjen 1598 – 15. říjen 1647), dcerou Julia ze Salm-Neuburgu (1531–1595) a jeho manželky Anny Marie z Dietrichsteinu († 1586).[9] Jeho druhá žena byla o více než 30 let mladší než on a kvůli sňatku musela přestoupit od luteránství na katolickou víru.[5] Nekatolické knihy musela odevzdat svému zpovědníkovi. Dispens ke sňatku udělil olomoucký biskup František z Dietrichsteinu.[8] Po smrti manžela se Anna Marie ještě jednou provdala v roce 1623 za Jindřicha Šlika († 1650). Pohřbena byla v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Strahovském klášteře.[9]

Z prvního manželství se narodil jeden syn, který však zemřel mlád ještě za života otce:

  • Ladislav Julius (4. října 1598 – před 1621).[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle Miroslava Marka (viz rodokmeny [1] Archivováno 17. 1. 2015 na Wayback Machine. a [2]) byla první manželka Anna Alžběta dcerou Mikuláše III. hraběte ze Salm-Neuburgu (1528/1530 – 26. 11. 1580) a jeho manželky Kateřiny z Ysenburgu (11. 4. 1532 – 16. 4. 1574). Její rodiče se vzali 24. 4. 1562 v Büdingenu. Druhá manželka Ladislava IV. z Lobkowicz Anna Marie Alžběta byla dcerou Weicharda hraběte ze Salmu (16. 9. 1575 – 1617) a jeho manželky Sidonie z Minckwitzu (1579–1638). Její rodiče se vzali 25. 11. 1596. Pak by Ladislavova druhá manželka byla dcerou bratrance jeho první ženy.

Reference

  1. ↑ a b c d e KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 120. Dále jen Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. 
  2. ↑ MAREK, Miroslav. GENEALOGY.EU - Lobkowicz 10 [online]. Rev. 2008-08-15 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 32. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu. 
  4. ↑ ČERNUŠÁK, Tomáš; HAJNÁ, Milena. Šlechta českých zemí v diplomacii habsburské monarchie na prahu raného novověku. In: PAVELEC, Petr; GAŽI, Martin; HAJNÁ, Milena. Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2020. ISBN 978-80-87890-31-8. S. 99–127, zde 126.
  5. ↑ a b c d Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 33
  6. ↑ a b c d Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 34
  7. ↑ Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu, s. 120, 124
  8. ↑ a b MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 919. 
  9. ↑ a b Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu, s. 124

Literatura

  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 120, 124, 218. 
  • JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 32–34, 43. 

Externí odkazy

Zdroj