Václav Vilém z Roupova

Václav Vilém z Roupova
Erb Pánů z Roupova (reprodukce V. Krále z Dobré Vody, 1891)
Erb Pánů z Roupova (reprodukce V. Krále z Dobré Vody, 1891)
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
1619 – 1620
Panovník Fridrich Falcký
Předchůdce Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Nástupce Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Prezident stavovského direktoria
Ve funkci:
1618 – 1619
Panovník Matyáš, Ferdinand II.
Předchůdce Direktorium ustaveno 24. května 1618
Nástupce Direktorium zaniklo 4. listopadu 1619
Stavovský direktor
Ve funkci:
1609 – 1611
Panovník Rudolf II.
Narození 16. století
Úmrtí 20. září 1641
Litoměřice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Rodiče Jan Roupovec z Roupova a Anna Kelbel von Goising
Děti Anna Kateřina z Roupova
Příbuzní Anna Dorota z Roupova[1] (vnučka)
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství českobratrské
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vilém z Roupova (1580? – 20. září 1641 Litoměřice) byl český šlechtic a politik, jeden z předních vůdců protihabsburského povstání v letech 1618–1620.[2][3]

Byl považován za jednoho z nejschopnějších stavovských politiků. Patřil mezi šlechtice, kteří nebyli popraveni na Staroměstském náměstí, neboť po bitvě na Bílé hoře uprchl do zahraničí.

Životopis

Byl příslušníkem rozvětveného a starobylého rodu pánů z Roupova. O jeho mládí nejsou známy podrobnější informace. Václav Vilém studoval v Itálii a ve Švýcarsku. V Čechách mu patřila panství Žitenice[4] a Trnová u Prahy.[5] Byl členem Jednoty bratrské, zastáncem Rudolfova majestátu a v letech 1609–1611 stavovským direktorem.[3]

Období stavovského povstání

Vždy hájil plány na svržení habsburské nadvlády a patřil k nejradikálnějším členům protikatolické opozice. Byl jedním z předních vůdců českého stavovského povstání v letech 1618–1620. Stal se prezidentem třicetičlenného stavovského direktoria a prosazoval sesazení Ferdinanda II. z českého trůnu a volbu Fridricha Falckého českým králem. Za Fridrichova panování pak zastával úřad nejvyššího kancléře.[4]

Období po Bílé hoře

Po bělohorské bitvě uprchl s Fridrichem Falckým z Čech a žil v exilu. V nepřítomnosti byl odsouzen ke ztrátě hrdla i veškerých statků. Žil v Berlíně, přestal se angažovat v politice a žil v ústraní. Po šesti letech v exilu žádal Ferdinanda II. o milost a povolení návratu do Čech. Pomáhal mu v tom Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic i Albrecht z Valdštejna. V roce 1629 byl amnestován.[6]

Do Čech se na krátko vrátil se saskými vojsky v roce 1631. Postaral se o pohřbení hlav popravených účastníků povstání vystavených na staroměstské mostecké věži. Ferdinand II. pohřbení ostatků popravených považoval za zradu a Václav Vilém z Roupova se opět musel uchýlit do exilu.

Podruhé se vrátil v roce 1641[4] v době tažení švédských vojsk do Čech pod vedením generála Johana Banéra. Stal se hejtmanem Švédy okupovaného kraje v okolí Litoměřic. V té době ho však postihla duševní nemoc a zemřel v roce 1641 v Litoměřicích.[3]

Reference

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 [online]. Libri [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-31. 
  3. ↑ a b c VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Václav Vilém z Roupova, český šlechtic [online]. Český rozhlas, 2011-09-20 [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-11. 
  4. ↑ a b c ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Žitenice – zámek, s. 544. 
  5. ↑ Jaroslaus Schaller: Topographie des Königreichs Böhmen..., Achter Theil: Berauner Kreis. Prag und Wien 1788, s. 79
  6. ↑ LIŠKA, Vladimír. Staroměstská poprava českých pánů a měšťanů. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. 250 s. 

Literatura

  • Čechura, Jaroslav: Alena Roupovská - Polyxena Lobkovská: Poučná historie jednoho dluhu. In: Porta Bohemica. Sborník historických prací 3 (2005), s. 261–291.
  • Hrubý, František: Václav Vilém z Roupova a Vilém z Roupova, čeští emigranti. In: Český časopis historický 43 (1937), s. 24–50.
  • Jenšovský, Bedřich: O stavovských konfederacích v českém povstání. Poznámky diplomatické. In: Jenšovský, Bedřich - Mendl, Bedřich (red.), K dějinám československým v období humanismu. Sborník prací věnovaných Janu Bedřichu Novákovi k 60. narozeninám 1872–1932. Praha 1932, s. 495–505.
  • Jeránková, Martina: Erbovní galerie jako prostředek reprezentace raněnovověké šlechty (rekonstrukce zaniklé erbovní galerie na hradě Roupov na základě rukopisů z fondů Národní knihovny České republiky). In: Studie o rukopisech 36, 2005-2006, s. 141–203.

Zdroj