Jaroslav Bořita z Martinic
Jaroslav Bořita z Martinic (také Jaroslav II. – jeho otec byl Jaroslav I., 6. ledna 1582 Koruna česká – 21. listopadu 1649, Praha, Koruna česká) byl královský místodržící v Čechách. V mládí studoval na katolických a jezuitských školách v Itálii. Stal se stoupencem protireformace.
23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během třetí pražské defenestrace, spolu s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Filipem Fabriciem.
Život
Narodil se Jaroslavu (I.) Bořitovi a jeho ženě Johance Dašické z Barchovy Běrunice[1] a Veltrub. Narodil roku 1582 jako pohrobek, protože jeho otec zemřel v témže roce před jeho narozením, nicméně se stal nejznámějším členem rodiny Bořitů z Martinic. Jako dítě zdědil obce Smečno a Okoř s příslušnými statky a k tomu poručníci koupili Malíkovice a asi roku 1611 Bílý Újezdec, který se v současnosti nazývá Šternberk. Šternberk byly dříve vyhlášené lázně, do kterých dojížděli zejména Pražané. Svůj název Šternberk si lázně vysloužily díky manželce Marii Eusebii.
Vzdělání získal u jezuitů, kde byl základ jeho nesmiřitelného postoje vůči nekatolíkům, kterým se vyznačovalo jen málo katolických rodin. Mnozí katolíci jej velebili a stoupenci podobojí naopak tupili. Jaroslav byl vzdělaný a měl mnohé dobré vlastnosti, ale nevyrovnal se svému vrstevníkovi Vilému Slavatovi.
V roce 1601 se oženil s Marií Eusebií ze Šternberka. Roku 1603 byl jmenován královským radou, v letech 1609–1618 dvorským maršálkem, v letech 1617–1618 karlštejnským purkrabím a v posledních letech královským místodržícím.
Již od roku 1603 se aktivně stavěl proti reformaci, ale do roku 1617 jeho nesnášenlivost pocítili hlavně jeho vlastní poddaní. Od roku 1617 dostával vojenské posily z Vídně a stal se útočným a krutým vůči svým oponentům.
Byl jedním ze tří svržených z okna místodržitelské kanceláře při defenestraci 23. května 1618. Všichni tři incident přežili a Jaroslav Bořita následně uprchl do Mnichova a do Pasova nikoliv bez nebezpečí. Jeho statky v Čechách zabrali stavové a on sám byl vyhlášen za nepřítele vlasti.
Po Bílé hoře
Vrátil se roku 1621 a ujal se opět karlštejnského purkrabství, roku 1623 se stal dvorským maršálkem, roku 1624 nejvyšším sudím, roku 1625 nejvyšším komorníkem, roku 1628 nejvyšším hofmistrem a roku 1638 nejvyšším purkrabím.
Majestáty z 10. dubna 1621 a ze 6. ledna 1622 byl povýšen do stavu říšských hrabat a jeho erb byl polepšen na štítě hvězdou manželčinou a klenotem štítu domu Habsburského s písmeny FMR tří císařů, kterým sloužil. Majestáty ze 7. srpna 1625 a ze 6. ledna 1634 obdržel pro sebe a nejstarší z potomků důstojenství vladaře domu smečenského a místo po nejvyšších úřednících na sněmu. Majestátem ze dne 26. září 1633 obdržel palatinát, na jehož základě později udělil erb několika osobám.
Konfiskace
Konfiskace po Bílé hoře dovedl lépe využitkovat než Slavata. V roce 1622 koupil Ahníkov a Prunéřov a jeho manželka Hořovice a Komárov. V roce 1623 koupil mnoho statků v okolí Smečna a Slaného, téhož roku mu bylo zastaveno město Slaný, jež mu roku 1638 bylo dědičně ponecháno. Také získal část panství zelenohorského a z něho výměnami si utvořil nové panství plánické. Ze Smečna (1633) a ze Slaného (1647) zřídil statky nápadní.
Závěr života
Jaroslav Bořita se dožil konce třicetileté války, až roku 1648 při vzetí Hradčan byl poraněn a zajat Švédy. Zemřel dne 21. listopadu 1649 a byl pohřben v katedrále sv. Víta do nově adaptované Martinické kaple.
Rodina a potomstvo
Jaroslav Bořita byl čtyřikrát ženatý. První svatba se konala 28. února 1601 v Praze. Nevěsta Marie Eusebie ze Šternberka (1584–1634) se narodila z manželství nejvyššího purkrabí Českého království („předsedy“ zemské vlády) Adama ze Šternberka s Evou z Lobkovic a během 33 let manželství přivedla na svět deset dětí:
- 1. Barbora Eusebie († 1656)
- 1. ∞ 1630 hrabě Sezima Jan z Vrtby († 1648)
- 2. ∞ 1650 markrabě Kristián Vilém Braniborský (1587–1665), syn braniborského kurfiřta Jáchyma Fridricha
- 2. Alžběta Korona (1603/1604–1649)
- 3. Voršila Polyxena († 1681)
- 4. Jiří Adam (1602–1651)
- 5. Bernard Ignác Jan (1603–1685)
- 6. Lucie Otilie (1609–1651)
- ∞ 1631 hrabě Oldřich František Libštejnský z Kolovrat (1607–1650)
- 7. Ferdinand Leopold (1611–1691), probošt vyšehradský a kanovník 6 kostelů. Panství cerekvické, jež koupil od bratra, odkázal do rodu hraběte z Khuenburka († 12. října 1691).
- 8. Václav František († 1611)
- 9. Maxmilián Valentin (1612–1677)
- ∞ 1645 Anna Kateřina Bukůvková z Bukůvky († 1681/1685)
- 10. Jaroslav (1618–1636)
Druhou manželkou se stala dcera hraběte Sezimy z Vrtby a Dorotky z Říčan, Eliška Marie z Vrtby († 1643). Třetí chotí pak byla Kateřina Lidmila Talackovna z Ještětic, po jejíž smrti v roce 1649 se Bořita oženil s Alénou Barborou Kostomlatskou z Vřesovic († 1682).
Galerie
-
Portrét Jaroslava Bořity z Martinic. -
Zámek Smečno, sídlo Jaroslava Bořity. -
Martinický znak nad vjezdem do smečenského zámku. -
Martinický palác na Hradčanském náměstí v Praze.
Odkazy
Reference
- ↑ Kronika Běrunic v pdf. berunice.cz [online]. [cit. 2015-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02.
- Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „z Martinic“ Ottova slovníku naučného, jehož autorem je August Sedláček.
Literatura
- Grubhoffer, Václav – Kadeřábek, Josef: Od teatrality k intimitě? Emoce a smrt u Martiniců a Schwarzenbergů v období baroka a romantismu; in: Cornova 4/2, Praha 2014, s. 25–37.
- Malý, Jakub B.: Příběhy Jaroslawa z Martinic a Wiléma Slawaty po jich wyhození z okna; in: Časopis Českého musea XXIV, 1850, s. 49–80
- Ottův slovník naučný, díl XVI, Praha 1900, heslo „z Martinic“, s. 919–921
- Vytlačil, Lukáš: Bavorský exil Jaroslava Bořity z Martinic; in: Posel z Budče 26, Sládečkovo vlastivědné muzeum, Kladno 2009, s. 27–29
- Vytlačil, Lukáš: Jaroslav Bořita z Martinic; in: Heraldická ročenka 2008, Heraldická společnost, Praha 2009, s. 7–23. (dostupné on-line)
- KADEŘÁBEK, Josef: Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný (1600–1665); Nakladatelství Karolinum, Praha, 2018; 286 s. ISBN 978-80-246-3667-2
- DOBNER, Libor: Slánští rodáci a osobnosti se Slaným spojené in: Slaný 2 (kapitoly z historie královského města); Slaný, 2017 (kapitola Jaroslav Bořita hrabě z Martinic, s. 279–286) ISBN 978-80-270-2586-2
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Bořita z Martinic na Wikimedia Commons
- Rodokmen – předkové
- Rodokmen – potomci
- Jaroslav Bořita z Martinic Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918
- (německy) Jaroslav Bořita z Martinic v Deutsche Biographie
