Oldřich František Libštejnský z Kolovrat

Oldřich František
hrabě Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1649 – 3. leden 1650
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Bernard Ignác Jan z Martinic
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
15. červen 1646 – 1649
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nástupce Bernard Ignác Jan z Martinic
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1644 – ?
Panovník Ferdinand III.
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
4. listopad 1643 – 1644
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nástupce Sezima z Vrtby
Prezident dvorské komory ve Vídni
Ve funkci:
1637 – 1648
Panovník Ferdinand III.
Prezident české komory
Ve funkci:
1636[zdroj?] nebo už 26. prosinec 1634 – 1645
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.
Předchůdce Jiří Adam z Martinic
Nástupce Jindřich Berka z Dubé
Císařský komorník
Ve funkci:
1631 – ?
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.
Osobní číšník císaře
Ve funkci:
1628 – ?
Panovník Ferdinand II.
Narození 28. července 1607
Žichovice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 3. ledna 1650 (ve věku 42 let)
České Budějovice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť Lucie Otýlie z Martinic (1609–1651)
Rodiče Jindřich Libštejnský z Kolovrat (1570–1646)
Alžběta Popelovna z Lobkovic (1580–1663)
Děti bezdětný
Příbuzní děd: Albrecht VI. Libštejnský z Kolovrat († 1586)
babička: Alžběta Kavková z Říčan († 1585)
děd: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (1557–1604)
babička: Anna Alžběta z Hradce (1557–1596)
tchán: Jaroslav Bořita z Martinic (1582–1649)
praděd: Jáchym z Hradce (1526–1565)
prababička: Anna z Rožmberka (1530–1580)
praděd: Kryštof Popel z Lobkowicz († 1590)
prababička: Anna z Bibrštejna (1523–1593)
strýc: Jan Libštejnský z Kolovrat (1550–1616)
strýc: Jaroslav Libštejnský z Kolovrat (1553–1617)
strýc: Heralt Václav Libštejnský z Kolovrat († 1630)
strýc: Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat (1588–1640)
bratranec: Albrecht Libštejnský z Kolovrat (1583–1648)
bratranec: Václav Libštejnský z Kolovrat (1634–1659)
Zaměstnání politik, úředník
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich František hrabě Libštejnský z Kolovrat (28. července 1607 Žichovice – 3. ledna 1650 České Budějovice) byl český šlechtic ze starobylého rodu Kolovratů. V pobělohorském období zastával několik nejvyšších úřadů ve správě Českého království, uplatnil se i u císařského dvora ve Vídni a patřil k mecenášům katolické církve. Vlastnil řadu statků v různých částech Čech, jeho hlavními sídly byly renesanční zámky v Žichovicích a v Bystrém.

Mládí

Narodil se na zámku v Žichovicích jako jediný syn nejvyššího hofmistra Jindřicha Libštejnského z Kolovrat (1570–1646) a jeho manželky Alžběty z Lobkovic (1580–1663). V patnácti letech by vyslán na kavalírskou cestu, která trvala téměř šest let (1622–1628). Dva a půl roku pobýval v Římě, v roce 1625 se na půl roku vrátil do Prahy, ale pak pokračoval v cestě přes Německo do Lovaně, kde strávil téměř rok, delší dobu pak pobýval v Bruselu a Paříži. Téměř rok cestoval po Pyrenejském poloostrově a přes Švýcarsko a Itálii se v červenci 1628 vrátil do Prahy. Z jeho kavalírské cesty vyplývá důraz na pobyt v katolických zemích jižní Evropy, který spojil s návštěvou významných poutních míst (Loreta, Santiago de Compostela).

Kariéra

Krátce po návratu z kavalírské cesty se začal uplatňovat u dvora a v roce 1628 byl jmenován osobním číšníkem císaře Ferdinanda II. V roce 1631 získal titul císařského komorníka a téhož roku se v Praze oženil s Lucií Otýlií z Martinic (1609–1651), dcerou Jaroslava Bořity z Martinic. V další kariéře mu pomohlo toto příbuzenské spojení, stejně tak i podpora otce, jeho dalším patronem byl také Vilém Slavata.

V letech 1636–1645 byl prezidentem české komory a v letech 1637–1648 zároveň prezidentem dvorské komory ve Vídni.[1] Souběžný výkon těchto dvou úřadů finanční správy habsburské monarchie z něj činil důležitou osobnost vlády Ferdinanda III. V roce 1636 byl vyslán jako císařský komisař na český zemský sněm a v roce 1644 byl jmenován tajným radou. V letech 1643–1644 byl nejvyšším komorníkem Českého království a po otcově smrti nejvyšším hofmistrem (1646–1649). Po úmrtí svého tchána Jaroslava Bořity z Martinic v listopadu 1649 se stal nejvyšším purkrabím,[2] ale sám zemřel krátce poté 3. ledna 1650 v Českých Budějovicích. Pohřben byl v rodové hrobce v kostele sv. Jana Křtitele v Bystrém.[3]

Mecenášství

Oddanost katolické církvi jej pak provázela až do smrti a stál například u vzniku kapucínského kláštera v Sušici. Podpořil založení kolejí v Klatovech, v Březnici a v Hlohově či augustiniánského kláštera v Dolním Ročově.

Majetek

Již v době svého sňatku dostal do vlastní správy panství Žichovice (1631), k němu později připojil i sousední Frymburk, který předtím patřil jeho matce. V roce 1637 koupil poblíž Prahy statek Pakoměřice, za nevyjasněných okolností se do jeho majetku dostaly také Podsedice v severních Čechách.[4] Po svém vzdáleném příbuzném Vilému Bezdružickém z Kolovrat zdědil v roce 1642 panství Bystré ve východních Čechách, které pak ještě rozšiřoval. Dvě největší panství v Oldřichově majetku, Bystré a Žichovice, značně utrpěly průchodem švédských vojsk koncem třicetileté války. Po smrti bezdětného Oldřicha Františka bylo jeho dědictví rozděleno mezi několik příbuzných, Bystré zdědila vdova Lucie Otýlie, rozená z Martinic, Žichovice převzala Oldřichova matka Alžběta, rozená z Lobkovic. Bratranec Václav (1634–1659), člen jezuitského řádu, zdědil hrad Střelu a Střelské Hoštice, další bratranec František Karel (1620–1700) získal Pakoměřice.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha 1899 (reprint 1998), s. 600 ISBN 80-7185-200-7
  2. ↑ CHARVÁT, Jaroslav, PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 dostupné online
  3. ↑ GLOSER, Jaroslav jun.: Knížka o Bystrém. Svazek 3 Zámek; Bystré, 1993
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984 s. 386

Literatura

  • JUŘÍK, Pavel: Kolowratové. Věrně a stále; Praha, 2016 ISBN 978-80-242-5163-9
  • KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013 ISBN 978-80-7415-071-5

Externí odkazy

Zdroj