Bedřich z Talenberka

Bedřich z Talenberka
Erb Talenberků
Erb Talenberků
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
1638 – 13. října 1643
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1628 – 1638
Panovník Ferdinand II., Ferdinand III.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce Jindřich Libštejnský z Kolovrat
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
16. května 1625 – ?
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci:
1623 – 16. května 1625
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Jaroslav Bořita z Martinic
Nástupce úřad zanikl
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
1621 – 1643 ?
Panovník Ferdinand II.
Předchůdce Václav Budovec z Budova
Ve funkci:
21. října 1616 – 1619
Předchůdce Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka
Nástupce Václav Budovec z Budova
Narození 16. století
Úmrtí 13. října 1643
Choť Marie Benigna Popelová z Lobkowicz
Rodiče Jiří z Talmberka († 1623)
Alžběta z Lobkowicz
Děti Polyxena Marie z Talmberka
Příbuzní Mariana Alžběta z Valdštejna[1] a Jan Bedřich z Valdštejna (vnoučata)
Zaměstnání úředník, politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich (Fridrich) z Talmberka (též Talenberka, Thalenberka) na Vlašimi (pol. 16. stol. – 13. října 1643) byl český šlechtic z rodu pánů z Talmberka.

Život

Narodil se jako syn Jiřího z Talmberka a jeho manželky Alžběty z Lobkovic.

Zastával úřad prezidenta apelačního soudu jako poslední před Bílou horou. Přísahu složil 21. října 1616 a v úřadě setrval i po bitvě na Bílé hoře (v době druhého stavovského povstání tuto funkci nezastával).

Zasedal také ve vyšetřovací císařské komisi nad zatčenými povstalci. Byl velmi obávaný, nemilosrdně pronásledoval nekatolické rebely natolik bezohledným způsobem, že proti sobě popudil dokonce i některé katolíky.

Roku 1621 půjčil císaři peníze, které se mu vrátily v podobě velkého množství získaných statků. Roku 1627 se stal přísedícím reformačního soudu ve věcech náboženských.

Po dvacetisedmileté službě jako prezident rady nad apelacemi byl za své horlivé vyšetřovací služby po Bílé hoře jmenován roku 1636[zdroj?]nejvyšším zemským komorníkem a v roce 1638 nejvyšším zemským hofmistrem.

Zemřel 13. října roku 1643 a byl pochován v pražské Loretě na Hradčanech.[2]

Majetek

Vlastnil Vlašim, Domašín, Věžníky, Rataje nad Sázavou a Tekov.

Rodina

Oženil se s Marií Benignou Popelovou z Lobkowicz z duchcovské větve († 1634, pochována 1. 12. 1634 u Panny Marie Sněžné v Praze), dcerou Jana Václava Popela z Lobkowicz (28. 2. 1561 – 16. 12. 1608) a jeho první manželky (sňatek 10. 2. 1586) Johany Dašické z Barchova (kolem 1560 – 1592).[2]

Reference

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ a b KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 108. 

Zdroj