Syzygium malaccense

Jak číst taxoboxHřebíčkovec malacký
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí hřebíčkovec malacký (Syzygium malaccense)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď myrtovité (Myrtaceae)
Rod hřebíčkovec (Syzygium)
Binomické jméno
Syzygium malaccense
(L.) Merr. et L. M: Perry, 1938
Synonyma
  • Eugenia malaccensis
  • Jambosa malaccensis
  • Myrtus malaccensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství
Opadané květy a okvětí
Zralé plody
Rozpůlený plod

Hřebíčkovec malacký (Syzygium malaccense) je vysoký, tropický, stálezelený, listnatý strom, druh z početného rodu hřebíčkovec. Je nápadnou kauliflorní dřevinou vytvářející na starších, dřevnatých větvích i kmeni květy a následně i plody, které jsou jedlé a konzumují se syrové nebo vařené.[2]

Rozšíření

Hřebíčkovec malacký je již po tisíciletí využívaná dřevina, jejíž skutečný původ již nelze vysledovat. Jako místo vzniku je uváděna oblast Indočíny, Malajsie a jižní Číny, odkud se již v dávných dobách rozšířil na nedaleký Tchaj-wan, do Indonésie, na Filipíny, směrem na západ do Indie a Bengálska a na východ byl Polynésany rozvezen na některé tichomořské ostrovy, na Havaj, Tahiti, Fidži, Cookovy ostrovy i Guam. Počátkem novověku byl Portugalci rozšířen do východní Afriky a koncem 18. století byly první semenáče dopravené na Karibské ostrovy a následně do Střední a Jižní Ameriky. V současnosti je rozšířen pantropicky, mimo své původní oblasti se nejvíce pěstuje v Brazílii a právě v Karibiku, kde je na Kubě dokonce zařazen mezi invazní druhy.[2][3][4][5]

Ekologie

Druh obvykle vykvétá s příchodem vlhkého počasí po kratším období sucha. Plody dozrávají brzy, asi za dva měsíce od otevření květů, po uzrání opadávají a ztrácejí na kvalitě. V Indii poprvé kvete od května do června a podruhé v listopadu a prosinci, v Portoriku kvete a plodí třikrát ročně, na jaře, v létě a na podzim, první a třetí úroda plodů je největší.

Výskyt hřebíčkovce malackého je omezen na tropické oblasti s ročními srážkami 1500 mm a více, preferuje celoroční přísun vláhy, nesnáší dlouho trvající období sucha. Pro zajištění průběžné vlhkosti se někdy stromy vysazují okolo potoků, jezer a rybníků, potřebují však dobře odvodněná stanoviště bez stojící vody. Mladým stromům v mládí prospívá mimo pravidelné vlhkost i částečné zastínění. Průměrná roční teplota je požadována v toleranci 22 až 28 °C, k typů půdy je poměrně tolerantní, roste v jílovitých i písčitohlinitých s rozmezím pH 5,5 až 6,5. Má nízkou snášenlivost pro slanost půdy, potřebuje menší než 4 dS/m. Nadmořská výška výskytu je odvislá od místních podmínek, na Havaji roste v na horských svazích v nadmořské výšce až 2700 m, v Indii zase blízko úrovně mořské hladiny. Po úniku z kultivace vytváří na příhodných místech jednodruhové porosty. Ploidie druhu je 2n = 22.[2][4][5][6][7]

Popis

Strom poměrně rychle vyroste do výšky okolo 10 až 20 m a má hustou korunu pyramidálního nebo válcovitého tvaru. Kmen bývá až přes 1 m tlustý a pokrývá jej šedohnědá kůra. Větve mají kůru v mládí narůžovělou, později hnědou a jsou porostlé vstřícnými, kožovitými listy s 1 cm řapíkem. Téměř srdčitá čepel bývá podlouhle obkopinatá až podlouhle eliptická, je dlouhá 15 až 25 cm a široká 5 až 15 cm, na bázi klínovitá až zaoblená, na vrcholu náhle zašpičatělá či tupá. Čepel mladých listů je načervenalá, později je na svrchní straně tmavě zelená a lesklá, na spodní světlejší a nažloutlá, střední žilku má na lícní straně zapuštěnou a okolo mívá 10 až 15 párů postranních žilek vzdálených od sebe asi 1,5 cm.

Květy se široce obkonickou češulí, velkou asi 1 × 1 cm, vytvářejí řídká vrcholičnatá květenství složená až z osmi květů, které vyrůstají na starších holých větvích a občas přímo na kmeni, někdy květy rostou též jednotlivě. Oboupohlavné, až 2,5 cm velké květy jsou červené, čtyřčetné, mírně vonící, mají krátké stopky a drobné listeny. Kalich se zelenými, obkrouhlými, 5 × 7 mm velkými, vytrvalými, nestejně širokými lístky má nálevkovitou trubku. Korunní lístky jsou oranžové, růžově fialové až tmavě červené, elipsovitě vejčité či podlouhle lopatkovité, velké asi 1 × 1 cm. V květu je přes sto tyčinek dlouhých až 3 cm, zbarvených stejně jako korunní lístky a zakončených drobnými žlutými prašníky. Spodní semeník s mnoha vajíčky nese jednu červenou, jako tyčinky dlouhou čnělku s bliznou.

Plod je bobule hruškovitého tvaru až 10 cm dlouhá a 7 cm široká, která je ve zralosti tmavě červená, růžová nebo bílá s červenými či růžovými pruhy. Má voskovitou slupku a prohloubený vrchol se zbytky suchého kalichu. Dužina bobule je bílá, šťavnatá, má mírně nasládlou, jemnou chuť a obsahuje jedno hnědé, kulovité semeno o průměru asi 3 cm, výjimečně dvě půlkulatá. Plody některých stromů jsou bez semen.[2][4][5][6][7][8][9]

Rozmnožování

Semena po vyschnutí rychle ztrácejí klíčivost, musí se sázet čerstvě vyňatá z plodů. Pro svou velikost i rozměry plodů nebývají příliš rozptylována na velkou vzdálenost od stromu. Po zasazení dobře a rychle klíčí, obvykle již za dva až čtyři týdny, na trvalé stanoviště se sázejí za osm měsíců. Na plantáži se vysazují do sponu 8 až 10 m a vyžadují jen minimální péči, větve se nemusí prořezávat. Prvně plodí ve třech až sedmi létech. V blízkosti starých stromu obvykle vyrůstá ze spadaných plodů hodně semenáčů.[5][6][7]

Význam

Dřevo stromů je načervenalé, tvrdé, těžké a má dostatečně velké rozměry pro stavební účely, používá se také k výrobě pražců. Zralé plody se konzumují, pro uvedení na trh se musí ručně otrhávat, aby nedošlo k poškození pádem a měly delší skladovatelnost. Po dosažení zralosti mají krátkou trvanlivost a jsou málo odolné k otlačení, proto se do Evropy běžně nedovážejí. Z jednoho stromu se získá 20 až 80 kg ovoce.

Někdo považuje jejich chuť za mdlou a proto se dusí s hřebíčkem nebo jinými aromatizujícími surovinami a podávají se jako sladký dezert. Z křehké dužiny se vyrábí různé sirupy, želé nebo se kombinují s jinými kyselými plody, slouží také pro výrobu vína nebo chlazených osvěžujících nápojů. Na tržištích se kromě plodů prodávají mladé zelené výhonky i listy, které se používají jako zeleninová příloha k rýžovým pokrmům.

V lidovém léčitelství se listy a drcená kůra mladých větví i kořenů užívá k léčbě kašle, bronchitidy, zažívacích potíží, bolestí hlavy i jako prostředek proti horečnatým stavům nebo jako diuretikum. Kůra a kořeny obsahující hodně tříslovin a slouží pro získání hnědé barvy k barvení tkanin. Stromy se hojně vysazují v zahradách, okolo cest, v městských výsadbách nebo jako větrolamy pro choulostivější plodiny.[4][5][6][7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04]
  2. ↑ a b c d SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz: Syzygium malaccense [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.06.2013 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Syzygium malaccense [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d Syzygium malaccense [online]. National Headquarters, National Tropical Botanical Garden, Kalaheo, HI, USA [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b c d e DATILES, Marianne Jennifer. Invasive Species Compendium: Syzygium malaccense [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 05.05.2015 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d MORTON, Julia F. Fruits of Warm Climates: Syzygium malaccense [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1987 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d ORWA, C.; MUTUA, A.; KONDT, R. et al. Species profiles: Syzygium_malaccense [online]. World Agroforestry Centre, Nairobi, Kenya [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Dendrologie.cz: Syzygium malaccense [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 08.02.2007 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ CHEN, Jie; CRAVEN, Lyn A. Flora of China: Syzygium malaccense [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj