Georg Otto von Toggenburg

Georg Otto von Toggenburg-Sargans
Místodržitel v Tyrolsku
Ve funkci:
31. prosince 1866 – 21. února 1868
Předchůdce Karl Coronini-Cronberg
Nástupce Josef Lasser von Zollheim
Místodržitel v Benátkách
Ve funkci:
18. února 1860 – 19. října 1866
Předchůdce Kajetán Alexandr Bissingen-Nippenburg
Nástupce Maršál Francie Edmond Le Boeuf (francouzská okupační správa)
Rakouský ministr obchodu
Ve funkci:
7. února 1855 – 21. srpna 1859
Předchůdce Andreas von Baumgartner
Nástupce Karl Ludwig von Bruck (sloučení s ministerstvem financí)
Místodržitel v Benátkách
Ve funkci:
1850 – 1855
Předchůdce Anton von Puchner
Nástupce Kajetán Alexandr Bissingen-Nippenburg
Narození 24. ledna 1810
Rhäzüns
Úmrtí 8. března 1883 (ve věku 73 let)
Bolzano
Místo pohřbení cemetery of Bozen
Choť (1852) Maria Adelheid von Sarnthein (1822–1855)
(1858) Maria Virginia von Sarnthein (1833–1905)
Rodiče Johann Georg de Toggenburg
Děti Friedrich von Toggenburg
Příbuzní Annette von Menz (tchyně)
Alma mater Freiburská univerzita
Profese politik
Ocenění Řád železné koruny
Commons Georg Otto von Toggenburg-Sargans
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg Otto rytíř von Toggenburg-Sargans (Georg Otto Aloys Udalricus Ritter von Toggenburg-Sargans) (24. ledna 1810 Rhäzüns, Švýcarsko – 8. března 1888 Bolzano, Rakousko-Uhersko) byl rakouský politik a státní úředník švýcarského původu. Od mládí působil ve státních úřadech habsburské monarchie, dvakrát byl místodržitelem v Benátkách (1850–1855 a 1860–1866), mezitím zastával v rakouské vládě funkci ministra obchodu (1855–1859). Aktivní kariéru zakončil jako místodržitel v Tyrolsku (1866–1868), poté odešel do výslužby. V roce 1881 byl jmenován členem Panské sněmovny, jeho potomstvo získalo v roce 1892 titul hrabat.[1]

Životopis

Rodové sídlo v Bolzanu (Palais Toggenburg)

Pocházel ze staré švýcarské rodiny, byl synem Johanna Georga Toggenburga (1765–1847), který pro svou osobu získal francouzský titul vikomta a koupil hrad Sargans. Georg získal středoškolské vzdělání v St. Gallen, poté studoval práva na univerzitách ve Vídni a Innsbrucku. V roce 1832 vstoupil do státních služeb a začínal jako konceptní praktikant u zemské vlády v Innsbrucku (1832). Později byl krajským komisařem v Tridentu (1839–1842), Bregenzi (1842–1843), Gorici (1843–1844) a Pisinu (1844–1847). V roce 1848 vedl prezidiální kancelář zemské vlády v Terstu a v letech 1849–1850 byl krajským prezidentem v Tridentu.

Hrobka rodu Toggenburgů v Bolzanu

V letech 1850–1855 byl guvernérem, respektive místodržitelem v Benátsku[2], v této funkci byl podřízen vrchnímu veliteli Lombardsko-benátského království maršálu Radeckému. Poté byl povolán do Vídně a v letech 1855–1859 byl rakouským ministrem obchodu.[3] V tomto úřadu inicioval reformy v průmyslu, snažil se o udržení obchodních vztahů dědičných zemí s italskými državami a k dokonalosti přivedl rakouský poštovní a telegrafní systém. Po pádu Bachovy vlády rezignoval na funkci v srpnu 1859 a o půl roku později se vrátil do Benátek, kde byl v letech 1860–1866 znovu místodržitelem.[2] V této době došlo v důsledku války s Itálií ke ztrátě Lombardie (1861) a po válce v roce 1866 nakonec i Benátek. V letech 1866–1868 byl místodržitelem v Tyrolsku[4] a v roce 1868 odešel do výslužby.

Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1868) a Řádu železné koruny I. třídy (1852).[5] V roce 1881 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Získal také čestné občanství v Terstu (1857). Jeho potomstvu byl v roce 1892 přiznán titul hrabat.[6]

V roce 1852 se oženil s hraběnkou Marií Adelheid ze Sarntheinu (1822–1855), po ovdovění se podruhé oženil s její sestrou Marií Virginií (1833–1905). Z obou manželství se narodilo celkem osm dětí, z potomstva vynikl syn Friedrich (1866–1956), který byl taktéž místodržitelem v Tyrolsku a v letech 1917–1918 rakouským ministrem vnitra. Dědictvím po rodině hrabat ze Sarntheinu byl palác v Bolzanu známý jako Palais Toggenburg.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXV., Praha, 1904; s. 504 (heslo Toggenburg)
  2. ↑ a b Přehled představitelů státní správy v Benátkách na webu worldstatesmen dostupné online
  3. ↑ Kolektiv: Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585
  4. ↑ Přehled představitelů státní správy Tyrolska na webu worldstatesmen dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 124, 142 dostupné online
  6. ↑ Rodina Toggenburgů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 997–998 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj