Rome Masters
Rome Masters | |
---|---|
Internazionali BNL d'Italia | |
Centrální dvorec (Campo Centrale) pro 10,5 tisíce diváků z roku 2010[1]
| |
Stadion Nicoly Pietrangeliho (Stadio Nicola Pietrangeli) pro 3 720 diváků
| |
Založeno | 1930 |
Odehráno | Internazionali BNL d'Italia 2023 |
Místo | Řím, Itálie |
Dějiště | Foro Italico |
Souřadnice | 41°55′45″ s. š., 12°27′21″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra |
Období | květen |
ATP Tour | |
1970–1989 | Championship Series (Grand Prix) |
1990–1992 | Championship Series Single Week |
1993–1999 | Super 9 |
2000–2008 | Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
Dotace | 8 637 966 EUR |
WTA Tour | |
1990–2008 | WTA Tier I |
2009–2020 | WTA Premier 5 |
2021– | WTA 1000 |
Dotace | 3 572 618 EUR |
www Některá data mohou pocházet z datové položky.
|
Rome Masters, oficiálně Internazionali BNL d'Italia, je profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v italském hlavním městě Římě. Založen byl v roce 1930. Dějištěm jsou otevřené antukové dvorce areálu Foro Italico.
Turnaj s tradičním názvem Italian Open představuje Mezinárodní mistrovství Itálie v tenise. Od sezóny 2009 se mužská část řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina od roku 2021 probíhá v kategorii WTA 1000. V květnovém termínu je římská událost generálkou na pařížský antukový grandslam French Open.
Historie
Rome Masters byl založen roku 1930 v Miláně z iniciativy hraběte Alberta Bonacossy,[2] kde probíhal do sezóny 1934 na antukových dvorcích Tennis Clubu Milano. Úvodní ročník vyhráli Američan Bill Tilden a Španělka Lilí de Álvarezová. Následně se v roce 1935 přestěhoval do římského areálu Foro Italico. S počátkem druhé světové války roku 1939 byla událost přerušena a obnovena až v sezóně 1950. Ročník 1961 proběhl ve Sporting Clubu severoitalského Turína.
Profesionálům se s příchodem open éry otevřel roku 1969. Mezi lety 1970–1989 patřil na okruhu Grand Prix do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Se vznikem ATP Tour v roce 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii ATP Championship Series Single Week, která následně několikrát změnila název až k ATP Tour Masters 1000.
V roce 1979 se ženský turnaj konal dva týdny před mužským. V období 1980–1984 se ženským dějištěm stala Perugia a roku 1985 Taranto. V sezóně 1986 ženská část neproběhla, ačkoli se během července odehrál turnaj v Perugii patřící do Virginia Slims World Championships Series, který ovšem nebyl uznán za oficiální ročník Rome Masters. V roce 1987 se pak ženy vrátily zpět na dvorce římského Fora Italico.[3]
Výrazné změny nastaly v roce 2023, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters ze stejné kategorie. Turnaj byl prodloužen z jednoho na dva týdny, s dvoudenní kvalifikací a navazující dvanáctidenní hlavní soutěží, stejně jako Madrid Open a mužský Shanghai Masters.[4] Startovní pole bylo rozšířeno z 56 na 96 singlistů a ženská čtyřhra dorovnala 32 páry soutěž mužského deblu.[5]
Nejvyšší počet deseti mužských singlových titulů získal Španěl Rafael Nadal a mezi ženami pětkrát triumfovala Američanka Chris Evertová.
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1930 | Bill Tilden | Umberto de Morpurgo | 6–1, 6–1, 6–2 |
1931 | George Patrick Hughes | Henri Cochet | 6–4, 6–3, 6–2 |
1932 | André Merlin | George Patrick Hughes | 6–1, 5–7, 6–0, 8–6 |
1933 | Emanuele Sartorio | André Martin-Legeay | 6–3, 6–1, 6–3 |
1934 | Giovanni Palmieri | Giorgio de Stefani | 6–3, 6–0, 7–5 |
1935 | Wilmer Hines | Giovanni Palmieri | 6–3, 10–8, 9–7 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1949 | |||
1950 | Jaroslav Drobný | William Talbert | 6–4, 6–3, 7–9, 6–2 |
1951 | Jaroslav Drobný (2) | Giovanni Cucelli | 6–1, 10–8, 6–0 |
1952 | Frank Sedgman | Jaroslav Drobný | 7–5, 6–3, 1–6, 6–4 |
1953 | Jaroslav Drobný (3) | Lew Hoad | 6–2, 6–1, 6–2 |
1954 | Budge Patty | Enrique Morea | 11–9, 6–4, 6–4 |
1955 | Fausto Gardini | Giuseppe Merlo | 1–6, 6–1, 3–6, 6–6skreč |
1956 | Lew Hoad | Sven Davidson | 7–5, 6–2, 6–0 |
1957 | Nicola Pietrangeli | Giuseppe Merlo | 8–6, 6–2, 6–4 |
1958 | Mervyn Rose | Nicola Pietrangeli | 5–7, 8–6, 6–4, 1–6, 6–2 |
1959 | Luis Ayala | Neale Fraser | 6–3, 3–6, 6–3, 6–3 |
1960 | Barry MacKay | Luis Ayala | 7–5, 7–5, 0–6, 0–6, 6–1 |
1961 | Nicola Pietrangeli (2) | Rod Laver | 6–8, 6–1, 6–1, 6–2 |
1962 | Rod Laver | Roy Emerson | 6–2, 1–6, 3–6, 6–3, 6–1 |
1963 | Marty Mulligan | Boro Jovanović | 6–2, 4–6, 6–3, 8–6 |
1964 | Jan-Erik Lundquist | Fred Stolle | 1–6, 7–5, 6–3, 6–1 |
1965 | Marty Mulligan (2) | Manuel Santana | 1–6, 6–4, 6–3, 6–1 |
1966 | Tony Roche | Nicola Pietrangeli | 11–9, 6–1, 6–3 |
1967 | Marty Mulligan (3) | Tony Roche | 6–3, 0–6, 6–4, 6–1 |
1968 | Tom Okker | Bob Hewitt | 10–8, 6–8, 6–1, 1–6, 6–0 |
1969 | John Newcombe | Tony Roche | 6–3, 4–6, 6–2, 5–7, 6–3 |
1970 | Ilie Năstase | Jan Kodeš | 6–3, 1–6, 6–3, 8–6 |
1971 | Rod Laver (2) | Jan Kodeš | 7–5, 6–3, 6–3 |
1972 | Manuel Orantes | Jan Kodeš | 4–6, 6–1, 7–5, 6–2 |
1973 | Ilie Năstase (2) | Manuel Orantes | 6–1, 6–1, 6–1 |
1974 | Björn Borg | Ilie Năstase | 6–3, 6–4, 6–2 |
1975 | Raúl Ramírez | Manuel Orantes | 7–6, 7–5, 7–5 |
1976 | Adriano Panatta | Guillermo Vilas | 2–6, 7–6, 6–2, 7–6 |
1977 | Vitas Gerulaitis | Antonio Zugarelli | 6–2, 7–6, 3–6, 7–6 |
1978 | Björn Borg (2) | Adriano Panatta | 1–6, 6–3, 6–1, 4–6, 6–3 |
1979 | Vitas Gerulaitis (2) | Guillermo Vilas | 6–7, 7–6, 6–7, 6–4, 6–2 |
1980 | Guillermo Vilas | Yannick Noah | 6–0, 6–4, 6–4 |
1981 | José Luis Clerc | Víctor Pecci | 6–3, 6–4, 6–0 |
1982 | Andrés Gómez | Eliot Teltscher | 6–2, 6–3, 6–2 |
1983 | Jimmy Arias | José Higueras | 6–2, 6–7, 6–1, 6–4 |
1984 | Andrés Gómez (2) | Aaron Krickstein | 2–6, 6–1, 6–2, 6–2 |
1985 | Yannick Noah | Miloslav Mečíř | 6–3, 3–6, 6–2, 7–6 |
1986 | Ivan Lendl | Emilio Sánchez | 7–5, 4–6, 6–1, 6–1 |
1987 | Mats Wilander | Martín Jaite | 6–3, 6–4, 6–4 |
1988 | Ivan Lendl (2) | Guillermo Pérez Roldán | 2–6, 6–4, 6–2, 4–6, 6–4 |
1989 | Alberto Mancini | Andre Agassi | 6–3, 4–6, 2–6, 7–6, 6–1 |
1990 | Thomas Muster | Andrej Česnokov | 6–1, 6–3, 6–1 |
1991 | Emilio Sánchez | Alberto Mancini | 6–3, 6–1, 3–0skreč |
1992 | Jim Courier | Carlos Costa | 7–6, 6–0, 6–4 |
1993 | Jim Courier (2) | Goran Ivanišević | 6–1, 6–2, 6–2 |
1994 | Pete Sampras | Boris Becker | 6–1, 6–2, 6–2 |
1995 | Thomas Muster (2) | Sergi Bruguera | 3–6, 7–6(7–5), 6–2, 6–3 |
1996 | Thomas Muster (3) | Richard Krajicek | 6–2, 6–4, 3–6, 6–3 |
1997 | Àlex Corretja | Marcelo Ríos | 7–5, 7–5, 6–3 |
1998 | Marcelo Ríos | Albert Costa | bez boje |
1999 | Gustavo Kuerten | Patrick Rafter | 6–4, 7–5, 7–6(8–6) |
2000 | Magnus Norman | Gustavo Kuerten | 6–3, 4–6, 6–4, 6–4 |
2001 | Juan Carlos Ferrero | Gustavo Kuerten | 3–6, 6–1, 2–6, 6–4, 6–2 |
2002 | Andre Agassi | Tommy Haas | 6–3, 6–3, 6–0 |
2003 | Félix Mantilla | Roger Federer | 7–5, 6–2, 7–6(10–8) |
2004 | Carlos Moyà | David Nalbandian | 6–3, 6–3, 6–1 |
2005 | Rafael Nadal | Guillermo Coria | 6–4, 3–6, 6–3, 4–6, 7–6(8–6) |
2006 | Rafael Nadal (2) | Roger Federer | 6–7(0–7), 7–6(7–5), 6–4, 2–6, 7–6(7–5) |
2007 | Rafael Nadal (3) | Fernando González | 6–2, 6–2 |
2008 | Novak Djoković | Stanislas Wawrinka | 4–6, 6–3, 6–3 |
2009 | Rafael Nadal (4) | Novak Djoković | 7–6(7–2), 6–2 |
2010 | Rafael Nadal (5) | David Ferrer | 7–5, 6–2 |
2011 | Novak Djoković (2) | Rafael Nadal | 6–4, 6–4 |
2012 | Rafael Nadal (6) | Novak Djoković | 7–5, 6–3 |
2013 | Rafael Nadal (7) | Roger Federer | 6–1, 6–3 |
2014 | Novak Djoković (3) | Rafael Nadal | 4–6, 6–3, 6–3 |
2015 | Novak Djoković (4) | Roger Federer | 6–4, 6–3 |
2016 | Andy Murray | Novak Djoković | 6–3, 6–3 |
2017 | Alexander Zverev | Novak Djoković | 6–4, 6–3 |
2018 | Rafael Nadal (8) | Alexander Zverev | 6–1, 1–6, 6–3 |
2019 | Rafael Nadal (9) | Novak Djoković | 6–0, 4–6, 6–1 |
2020 | Novak Djoković (5) | Diego Schwartzman | 7–5, 6–3 |
2021 | Rafael Nadal (10) | Novak Djoković | 7–5, 1–6, 6–3 |
2022 | Novak Djoković (6) | Stefanos Tsitsipas | 6–0, 7–6(7–5) |
2023 | Daniil Medveděv | Holger Rune | 7–5, 7–5 |
Ženská dvouhra
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1930 |
Wilbur Coen Bill Tilden |
Umberto de Morpurgo Placido Gaslini |
6–0, 6–3, 6–3 |
1931 |
Alberto Del Bono Pat Hughes |
Henri Cochet André Merlin |
3–6, 8–6, 4–6, 6–4, 6–3 |
1932 |
Giorgio de Stefani Pat Hughes (2) |
J. Bonte André Merlin |
6–2, 6–2, 6–4 |
1933 |
Jean Lesueur André Martin-Legeay |
Giovanni Palmieri Emanuele Sertorio |
6–2, 6–4, 6–2 |
1934 |
Giovanni Palmieri George Lyttleton-Rogers |
Pat Hughes Giorgio de Stefani |
3–6, 6–4, 9–7, 0–6, 6–2 |
1935 |
Jack Crawford Vivian McGrath |
Jean Borotra Jacques Brugnon |
4–6, 4–6, 6–4, 6–2, 6–2 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1949 | |||
1950 |
Bill Talbert Tony Trabert |
Budge Patty Bill Sidwell |
6–3, 6–1, 4–6skreč |
1951 |
Jaroslav Drobný Frank Sedgman |
Giovanni Cucelli Marcello Del Bello |
6–2, 7–9, 6–1, 6–3 |
1952 |
Jaroslav Drobný (2) Frank Sedgman (2) |
Giovanni Cucelli Marcello Del Bello |
3–6, 7–5, 3–6, 6–3, 6–2 |
1953 |
Lew Hoad Ken Rosewall |
Jaroslav Drobný Budge Patty |
6–2, 6–4, 6–2 |
1954 |
Jaroslav Drobný (3) Enrique Morea |
Tony Trabert Vic Seixas |
6–4, 0–6, 3–6, 6–3, 6–4 |
1955 |
Art Larsen Enrique Morea (2) |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
6–1, 6–4, 4–6, 7–5 |
1956 |
Jaroslav Drobný (4) Lew Hoad (2) |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
11–9, 6–2, 6–3 |
1957 |
Neale Fraser Lew Hoad (3) |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
6–1, 6–8, 6–0, 6–2 |
1958 |
Antal Jancsó Kurt Nielsen |
Luis Ayala Don Candy |
8–10, 6–3, 6–2, 1–6, 9–7 |
1959 |
Roy Emerson Neale Fraser (2) |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
8–6, 6–4, 6–4 |
1960 |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
Roy Emerson Neale Fraser |
3–6, 7–5, 2–6, 11–11skreč |
1961 |
Roy Emerson (2) Neale Fraser (3) |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
6–2, 6–4, 11–9 |
1962 |
Roy Emerson (3) Neale Fraser (4) |
Ken Fletcher John Newcombe |
6–2, 6–4, 11–9 |
1963 |
Bob Hewitt Neale Fraser (5) |
Nicola Pietrangeli Orlando Sirola |
6–3, 6–3, 6–1 |
1964 |
Bob Hewitt (2) Neale Fraser (6) |
Tony Roche John Newcombe |
7–5, 6–3, 3–6, 7–5 |
1965 |
Tony Roche John Newcombe |
Ronald Barnes Thomaz Koch |
1–6, 6–4, 2–6, 12–10skreč |
1966 |
Roy Emerson (4) Fred Stolle |
Nicola Pietrangeli Cliff Drysdale |
6–4, 12–10, 6–3 |
1967 |
Bob Hewitt (3) Frew McMillan |
Bill Bowrey Owen Davidson |
6–3, 2–6, 6–3, 9–7 |
1968 |
Tom Okker Marty Riessen |
Nicholas Kalogeropoulos Allan Stone |
6–3, 6–4, 6–2 |
1969 |
Tom Okker Marty Riessen vs. John Newcombe Tony Roche |
4–6, 6–1, suspenzace (bez vítěze) | |
1970 |
Ilie Năstase Ion Țiriac |
William Bowrey Owen Davidson |
0–6, 10–8, 6–3, 6–8, 6–1 |
1971 |
John Newcombe (2) Tony Roche (2) |
Andrés Gimeno Roger Taylor |
6–4, 6–4 |
1972 |
Ilie Năstase (2) Ion Țiriac (2) |
Lew Hoad Frew McMillan |
3–6, 3–6, 6–4, 6–3, 5–3skreč |
1973 |
John Newcombe (3) Tom Okker (2) |
Ross Case Geoff Masters |
6–2, 6–3, 6–4 |
1974 |
Brian Gottfried Raúl Ramírez |
Juan Gisbert Ilie Năstase |
6–3, 6–2, 6–3 |
1975 |
Brian Gottfried (2) Raúl Ramírez (2) |
Jimmy Connors Ilie Năstase |
6–4, 7–6, 2–6, 6–1 |
1976 |
Brian Gottfried (3) Raúl Ramírez (3) |
Geoff Masters John Newcombe |
7–6, 5–7, 6–3, 3–6, 6–3[p. 1] |
1977 |
Brian Gottfried (4) Raúl Ramírez (4) |
Fred McNair Sherwood Stewart |
6–7, 7–6, 7–5 |
1978 |
Víctor Pecci Belus Prajoux |
Jan Kodeš Tomáš Šmíd |
6–7, 7–6, 6–1 |
1979 |
Peter Fleming Tomáš Šmíd |
José Luis Clerc Ilie Năstase |
4–6, 6–1, 7–5 |
1980 |
Mark Edmondson Kim Warwick |
Balázs Taróczy Eliot Teltscher |
7–6, 7–6 |
1981 |
Hans Gildemeister Andrés Gómez |
Bruce Manson Tomáš Šmíd |
7–5, 6–2 |
1982 |
Heinz Günthardt Balázs Taróczy |
Wojciech Fibak John Fitzgerald |
6–4, 4–6, 6–3 |
1983 |
Francisco González Víctor Pecci (2) |
Jan Gunnarsson Mike Leach |
6–4, 6–2 |
1984 |
Ken Flach Robert Seguso |
John Alexander Mike Leach |
3–6, 6–3, 6–4 |
1985 |
Anders Järryd Mats Wilander |
Ken Flach Robert Seguso |
4–6, 6–3, 6–2 |
1986 |
Guy Forget Yannick Noah |
Mark Edmondson Sherwood Stewart |
7–6, 6–2 |
1987 |
Guy Forget (2) Yannick Noah (2) |
Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd |
6–2, 6–7, 6–3 |
1988 |
Jorge Lozano Todd Witsken |
Anders Järryd Tomáš Šmíd |
6–3, 6–3 |
1989 |
Jim Courier Pete Sampras |
Danilo Marcelino Mauro Menezes |
6–4, 6–3 |
1990 |
Sergio Casal Emilio Sánchez |
Jim Courier Martin Davis |
7–6, 7–5 |
1991 |
Omar Camporese Goran Ivanišević |
Luke Jensen Laurie Warder |
6–2, 6–3 |
1992 |
Jakob Hlasek Marc Rosset |
Wayne Ferreira Mark Kratzmann |
6–4, 3–6, 6–1 |
1993 |
Jacco Eltingh Paul Haarhuis |
Wayne Ferreira Mark Kratzmann |
6–4, 7–6 |
1994 |
Jevgenij Kafelnikov David Rikl |
Wayne Ferreira Javier Sánchez |
6–1, 7–5 |
1995 |
Cyril Suk Daniel Vacek |
Jan Apell Jonas Björkman |
6–3, 6–4 |
1996 |
Byron Black Grant Connell |
Libor Pimek Byron Talbot |
6–2, 6–3 |
1997 |
Mark Knowles Daniel Nestor |
Byron Black Alex O'Brien |
6–3, 4–6, 7–5 |
1998 |
Maheš Bhúpatí Leander Paes |
Ellis Ferreira Rick Leach |
6–4, 4–6, 7–6 |
1999 |
Ellis Ferreira Rick Leach |
David Adams John-Laffnie de Jager |
6–7, 6–1, 6–2 |
2000 |
Martin Damm Dominik Hrbatý |
Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov |
6–4, 4–6, 6–3 |
2001 |
Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov (2) |
Daniel Nestor Sandon Stolle |
6–4, 7–6(7–6) |
2002 |
Martin Damm (2) Cyril Suk (2) |
Wayne Black Kevin Ullyett |
7–5, 7–5 |
2003 |
Wayne Arthurs Paul Hanley |
Michaël Llodra Fabrice Santoro |
7–5, 7–6(7–5) |
2004 |
Maheš Bhúpatí (2) Max Mirnyj |
Wayne Arthurs Paul Hanley |
1–6, 6–4, 7–6(7–1) |
2005 |
Michaël Llodra Fabrice Santoro |
Bob Bryan Mike Bryan |
7–5, 6–4 |
2006 |
Mark Knowles (2) Daniel Nestor (2) |
Jonatan Erlich Andy Ram |
4–6, 6–4, [10–6] |
2007 |
Fabrice Santoro (2) Nenad Zimonjić |
Bob Bryan Mike Bryan |
6–4, 6–7(4–7), [10–7] |
2008 |
Bob Bryan Mike Bryan |
Daniel Nestor Nenad Zimonjić |
3–6, 6–4, [10–8] |
2009 |
Daniel Nestor (3) Nenad Zimonjić (2) |
Bob Bryan Mike Bryan |
7–6(7–5), 6–3 |
2010 |
Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) |
John Isner Sam Querrey |
6–2, 6–3 |
2011 |
John Isner Sam Querrey |
Mardy Fish Andy Roddick |
bez boje |
2012 |
Marcel Granollers Marc López |
Łukasz Kubot Janko Tipsarević |
6–3, 6–2 |
2013 |
Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) |
Maheš Bhúpatí Rohan Bopanna |
6–2, 6–3 |
2014 |
Daniel Nestor (4) Nenad Zimonjić (3) |
Robin Haase Feliciano López |
6–4, 7–6(7–2) |
2015 |
Pablo Cuevas David Marrero |
Marcel Granollers Marc López |
6–4, 7–5 |
2016 |
Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) |
Vasek Pospisil Jack Sock |
2–6, 6–3, [10–7] |
2017 |
Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
Ivan Dodig Marcel Granollers |
4–6, 6–4, [10–3] |
2018 |
Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
Pablo Carreño Busta João Sousa |
3–6, 6–4, [10–4] |
2019 |
Juan Sebastián Cabal (2) Robert Farah (2) |
Raven Klaasen Michael Venus |
6–1, 6–3 |
2020 |
Marcel Granollers (2) Horacio Zeballos |
Jérémy Chardy Fabrice Martin |
6–4, 5–7, [10–8] |
2021 |
Nikola Mektić Mate Pavić |
Rajeev Ram Joe Salisbury |
6–4, 7–6(7–4) |
2022 |
Nikola Mektić (2) Mate Pavić (2) |
John Isner Diego Schwartzman |
6–2, 6–7(6–8), [12–10] |
2023 |
Hugo Nys Jan Zieliński |
Robin Haase Botic van de Zandschulp |
7–5, 6–1 |
Ženská čtyřhra
Rekordy
Mužská dvouhra
Nejvíce titulů | Rafael Nadal | 10 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Rafael Nadal | 12 |
Novak Djoković | ||
Nejvíce titulů v řadě |
Rafael Nadal (2005–2007)
|
3 |
Nejvíce finále v řadě |
Rafael Nadal (2009–2014)
|
6 |
Nejvíce vyhraných zápasů | Rafael Nadal | 69 |
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Rafael Nadal | 17 |
Nejvíce odehraných ročníků | Nicola Pietrangeli | 22 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) |
Rod Laver | 93,75 % |
Björn Borg | ||
Nejmladší vítěz | Björn Borg | 17 let, 11 měsíců a 2 dny (1974) |
Nejstarší vítěz | Bill Tilden | 38 let, 2 měsíce a 18 dnů (1930) |
|
|
Ženská dvouhra
Nejvíce titulů | Chris Evertová | 5 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Chris Evertová | 7 |
Nejvícekrát poražená finalistka | Lucia Valeriová | 4 |
/ Martina Navrátilová | ||
Nejvíce titulů v řadě |
Conchita Martínezová (1993–1996)
|
4 |
Nejvíce finále v řadě |
Conchita Martínezová (1993–1997)
|
5 |
Nejvícekrát poražená finalistka v řadě |
Lucia Valeriová (1934, 1935)
|
2 |
Lesley Turnerová (1963, 1964)
| ||
Martina Navrátilová (1974, 1975)
| ||
Virginia Ruziciová (1980, 1981)
| ||
Monika Selešová (1991, 1992)
| ||
Amélie Mauresmová (2000, 2001)
| ||
Simona Halepová (2017, 2018)
| ||
Karolína Plíšková (2020, 2021)
| ||
Nejvíce vyhraných zápasů | Conchita Martínezová | 44 |
Serena Williamsová | ||
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Conchita Martínezová | 24 |
Nejvíce odehraných ročníků | Lea Pericoliová | 20 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) |
Chris Evertová (36–3) | 92,31 % |
Margaret Courtová (24–2) | ||
Neporažená vítězka | Doris Hartová | 7–0 (1951, 1953) |
Althea Gibsonová | 5–0 (1956) | |
Tracy Austinová | 5–0 (1979) | |
Lilí Álvarezová | 4–0 (1930) | |
Helen Jacobsová | 4–0 (1934) | |
Hilde Krahwinkel Sperlingová | 4–0 (1935) |
|
|
Ženská čtyřhra
deblistka | pár | |||
---|---|---|---|---|
Nejvíce titulů | Virginia Wadeová | 4 |
Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová |
2 |
Paola Suárezová Virginia Ruano Pascualová | ||||
Sie Šu-wej Pcheng Šuaj | ||||
Nejvíce finále | Thelma Coyne Longová | 5 |
Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová |
5 |
Silvana Lazzarinová | ||||
Lea Pericoliová | ||||
Virginia Wadeová | ||||
Virginia Ruziciová | ||||
Martina Hingisová | ||||
Nejvícekrát poražené finalistky | Silvana Lazzarinová | 5 |
Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová |
5 |
Lea Pericoliová | ||||
Nejvíce titulů |
Olga Morozovová (1972, 1973, 1974)
|
3 |
Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová (1956, 1957)
|
2 |
/ Monika Selešová (1990, 1991, 1992)
|
Gigi Fernándezová Nataša Zverevová (1994, 1995)
|
|||
Nejvíce finále v řadě |
Silvana Lazzarinová (1962–1965)
|
4 |
Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965)
|
4 |
Lea Pericoliová (1962–1965)
| ||||
Nejvícekrát poražené finalistky v řadě |
Silvana Lazzarinová (1962–1965)
|
4 |
Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965)
|
4 |
Lea Pericoliová (1962–1965)
|
|
|
|
Galerie
-
Španěl Rafael Nadal
-
Srb Novak Djoković
-
Švýcar Roger Federer
-
Češka Petra Kvitová
-
Srbka Jelena Jankovićová
-
Srbka Ana Ivanovićová
-
Italky Roberta Vinciová a Sara Erraniová
-
Němka Sabine Lisická
-
Areál Foro Italico
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ V Římě pokřtili nový tenisový amfiteátr, Foro Italico zkrásnělo. iDNES.cz [online]. 2010-04-28 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Athletes – Alberto, Count Bonacossa [online]. Sports Reference [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. (anglicky)
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 740–741. (anglicky)
- ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky)
- ↑ MASTROLUCA, Alessandro. 12 days of challenges and a super-weekend in between: the Internazionali BNL d'Italia as never seen before. Internazionali BNL d’Italia [online]. 2023-03-23 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-10. (anglicky)
- ↑ The Bridgeport Post from Bridgeport, Connecticut · Page 33 [online]. Bridgeport, Connecticut: The Bridgeport Post (In: Newspapers.com), 1976-09-16 [cit. 2018-05-22]. S. 33. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Internazionali BNL d'Italia na Wikimedia Commons
- Rome Masters – oficiální stránky (anglicky), (italsky)
- Rome Masters na ATP Tour (anglicky)
- Rome Masters na WTA Tour (anglicky)