Nicolas Mahut

Nicolas Mahut
Nicolas Mahut na French Open 2021
Nicolas Mahut na French Open 2021
Stát FrancieFrancie Francie
Datum narození 21. ledna 1982 (42 let)
Místo narození Angers, Francie[1]
Bydliště Boulogne-Billancourt, Francie[1]
Výška 191 cm[1]
Hmotnost 82 kg[1]
Profesionál od 2000
Držení rakety pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek 12 683 430 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 181–225
Tituly 4 ATP, 12 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění 37. místo (5. května 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2012)
French Open 3. kolo (2012, 2015, 2019)
Wimbledon 4. kolo (2016)
US Open 3. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 463–290
Tituly 37 ATP, 19 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění 1. místo (6. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open vítěz (2019)
French Open vítěz (2018, 2021)
Wimbledon vítěz (2016)
US Open vítěz (2015)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů vítěz (2019, 2021)
Olympijské hry 1. kolo (2016, 2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2017, 2019)
French Open 2. kolo (2010, 2023)
Wimbledon čtvrtfinále (2023)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry 1. kolo (2016, 2020)
Týmové soutěže
Davis Cup vítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240118a18. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolas Pierre Armand Mahut (výslovnost [nikɔla may]IPA, * 21. ledna 1982 Angers) je francouzský profesionální tenista, který s krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem zkompletoval v letech 2015–2019 kariérní grandslam v mužské čtyřhře, tj. jako osmý pár historie vyhráli všechny čtyři majory. Po boku Herberta triumfoval na US Open 2015, Wimbledonu 2016, French Open 2018 i 2021 a Australian Open 2019. Společně také ovládli Turnaj mistrů 2019 a 2021.

Mezi roky 2016–2017 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi druhý francouzský muž na čele singlové či deblové klasifikace.[2] Mezi lety 2016–2017 strávil na čele žebříčku 39 týdnů během dvou období.

V juniorské kategorii vybojoval singlovou trofej ve Wimbledonu 2000 a deblová vítězství na US Open 1999 a Australian Open 2000. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 37. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2016 na 1. místě. Trénují ho Nicolas Copin a Nicolas Renavand. Předtím tuto roli plnili Thierry Ascione, Nicolas Escudé, Gabriel Urpi či Jérôme Haehnel.[1]

V úvodním kole Wimbledonu 2010 odehrál proti americkému hráči Johnu Isnerovi nejdelší zápas tenisové historie. Čas utkání činil 11 hodin a 5 minut. Dvakrát došlo k přerušení pro tmu. Isner jej vyhrál po setech 4–6, 6–3, 7–6, 6–7 a 70–68. Své prožitky pak popsal v knize Le match de ma vie (Zápas mého života).[1]

Tenisová kariéra

Týmové soutěže

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským 1. kolem Světové skupiny proti Německu, v němž s Julien Benneteauem vyhráli čtyřhru a za rozhodnutého stavu odešel poražen ze závěrečné dvouhry. Francouzské družstvo postoupilo do čtvrtfinále 3:2 na zápasy. V Davis Cupu 2017 se stal členem vítězného týmu. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 15–4 ve čtyřhře.[4]

Francii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil nejvýše nasazenou dvojici s Pierrem-Huguesem Herbertem. Soutěž však opustili již v úvodním kole po dvousetové prohře od kolumbijského páru Juan Sebastián Cabal a Robert Farah. Ve smíšené soutěži byli s Caroline Garciaovou turnajovými jedničkami. Poraženi však odešli v prvním kole od brazilské dvojice Teliana Pereirová a Marcelo Melo po nezvládnutých tiebreacích.

Za Francii nastoupil na Hopman Cupu 2011. Po boku Kristiny Mladenovicové vyhráli v základní skupině B dvě ze tří mezistátních utkání a skončili na druhém, prvním nepostupovém, místě. Ve dvouhrách podlehl Američanu Johnu Isnerovi a Britovi Andymu Murraymu. Naopak zdolal Itala Potita Staraceho.

1998–2000: Juniorská kariéra

V juniorské kategorii vyhrál roku 1988 francouzské mistrovství 16letých stejně tak i 18letých. V sezóně 1999 si připsal deblový titul na floridském Orange Bowlu a singlové trofeje si odvezl ze Sunshine Cupu a Coffee Bowlu.

Na grandslamové juniorce vybojoval vítězství ve Wimbledonu 2000, když ve finále přehrál chorvatský talent Maria Ančiće. K tomu přidal dva deblové vavříny. Nejprve s Julienem Benneteau zvítězili ve čtyřhře US Open 1999, a poté se Španělem Tommym Robredem opanovali soutěž na Australian Open 2000.

Mezi juniory zaznamenal bilanci utkání 93–33 ve dvouhře a 76–21 ve čtyřhře. Na juniorském žebříčku ITF dosáhl singlového maxima v lednu 2000, když figuroval na 3. příčce. Ve čtyřhře mu v prosinci 1999 patřila 1. pozice.[5] V roce 1999 se stal s Julianem Benneteauem juniorským mistrem světa ITF ve čtyřhře.

Profesionální kariéra

Podání na londýnském AEGON Championships 2015, kde vyhrál čtyřhru

V sezóně 2000 vstoupil mezi profesionální tenisty, kdy mu patřila dělená 1 063. příčka žebříčku ATP.[6] Daný rok se nejdále probojoval do čtvrtfinále challengeru v Cherbourgu, kde podlehl hráči z třetí stovky klasifikace Michailu Južnému.[7] Na turnajích Futures dohrál třikrát také mezi poslední osmičkou hráčů.[7] Divokou kartu obdržel na French Open 2000, ale v úvodním kole jej vyřadil 105. muž světa Markus Hipfl z Rakouska.[8]

Australian Open 2001 zahájil prohrou od světové devětapadesátky Andreje Medveděva.[9] První vítězný zápas na okruhu ATP Tour vybojoval na Marseille Open 2001, když porazil 121. jihoafrického hráče klasifikace Nevilla Godwina.[9] Ve druhé fázi premiérově nastoupil k zápasu proti hráči elitní světové desítky. Poražen odešel od sedmého muže pořadí Jevgenije Kafelnikova.[9]

Všech pět singlových finále na okruhu ATP, které odehrál do roku 2015, proběhly na travnatém povrchu.

První trofej ve dvouhře vybojoval na wimbledonské přípravě, Topshelf Open 2013 v 's-Hertogenboschi, kde si ve finále poradil se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.[10] Turnajem prošel bez ztráty setu a s jediným prohraným podáním. Bodový zisk jej následně posunul o více než sto míst vzhůru, když mu patřila 125. příčka žebříčku ATP.[11]

Ve Wimbledonu 2013 startoval na divokou kartu. Ve druhém kole jej zastavil Španěl Tommy Robredo.[12][13] Poté odcestoval na americký Hall of Fame Tennis Championships 2013 do Newportu, kam také obdržel divokou kartu. Turnaj vyhrál po finálovém vítězství nad bývalou světovou jedničkou Lleytonem Hewittem, ačkoli Australan v závěru druhé sady, za stavu 5-4, podával na vítězství v zápase.[14] Trofej jej posunula do elitní světové stovky na 75. místo.

Na French Open 2015 dohrál ve třetím kole. Poté, co vyřadil nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise, skončil na raketě turnajové dvanáctky Gillese Simona. Třetí singlový titul přidal na travnatém Topshelf Open 2015. V přímém boji o vítězství přehrál belgického tenistu Davida Goffina a z Hertogenbosche si odvezl druhý vavřín.

Během US Open 2014

S krajanem Pierrem-Huguesem Herbertem získali grandslamový titul v mužské čtyřhře US Open 2015. V roli dvanáctého nasazeného páru ve finále zdolali britsko-australské turnajové osmičky Jamieho Murrayho s Johnem Peersem po dvousetovém průběhu, když ani jednou neztratili podání.[15] Jako poražený finalista odešel z deblových soutěží na French Open 2013 a Australian Open 2015.

V sezóně 2016 s Pierrem-Huguesem Herbertem nejdříve ovládl únorový ABN AMRO World Tennis Tournament, aby následně získali tituly ze tří úvodních Mastersů roku, když postupně vyhráli Indian Wells Masters, Miami Miasters a Monte Carlo Rolex Masters. Bodový zisk následně přispěl k posunu vzhůru deblovým žebříčkem. V jeho vydání ze 6. června 2016, po vyřazení ve třetím kole debla na French Open 2016, se stal novou světovou jedničkou ve čtyřhře, 49. v pořadí od zavedení žebříčku a po Yannicku Noahovi (1986) druhým francouzským mužem na čele singlové či deblové klasifikace.[2]

Ve Wimbledonu se nejprve v singlové části probojoval do čtvrtého kola, kde ho z turnaje odstranil Američan Sam Querrey. S Herbertem, kterého v singlové části vyřadil ve třetím kole, se v deblu probojoval do finále, kde zdolali krajany Juliena Benneteaua a Édouarda Rogera-Vasselina a získali tak druhý společný grandslamový titul.[16] Bylo to poprvé v historii, kdy měla tato wimbledonská soutěž ryze francouzské obsazení.

Třetí grandslamový vavřín ze čtyřhry přidal s Herbertem na French Open 2018. Ve finále za 1.40 hodin zdolali rakousko-chorvatské turnajové dvojky Olivera Maracha a Mateho Paviće. Ve druhé sadě přitom odvrátili čtyři setboly a zápas následně ukončili v tiebreaku. Stali se tak třetí francouzskou dvojicí, která triumfovala na Roland Garros, když navázali na vítězství Henriho Lecontea s Yannickem Noahem (1984) a Juliena Benneteaua s Édouardem Rogerem-Vasselinem (2014).[17]


Soukromý život

Narodil se roku 1982 v Angers do rodiny počítačového inženýra Philippa a Brigitte Mahutových. Matka zemřela v roce 2005. Má sestru a tři starší bratry.[1]

Tenis začal hrát v pěti letech. Žije na pařížském předměstí Boulogne-Billancourt, v blízkostí Stade Roland-Garros. V roce 2007 navázal partnerský vztah s Virginií, s níž se poději oženil. Dvojici se 18. srpna 2011 narodil syn Nathanaël Mahut.[1]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 8 (5–3)

Stav Rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 French Open antuka Francie Michaël Llodra USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Finalista 2015 Australian Open tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini 		4–6, 4–6
Vítěz 2015 US Open tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers 		6–4, 6–4
Vítěz 2016 Wimbledon tráva Francie Pierre-Hugues Herbert Francie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin 		6–4, 7–6(7–1), 6–3
Vítěz 2018 French Open antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić 		6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 2019 Australian Open tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		6–4, 7–6(7–1)
Finalista 2019 Wimbledon tráva Francie Édouard Roger-Vasselin Kolumbie Robert Farah Maksúd
Kolumbie Juan Sebastián Cabal 		7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Vítěz 2021 French Open (2) antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Kazachstán Alexandr Bublik
Kazachstán Andrej Golubjev 		4–6, 7–6(7–1), 6–4

Finále na Turnaji mistrů

Čtyřhra: 3 (2–1)

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek finále
Finalista 2018 Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert USA Mike Bryan
USA Jack Sock 		7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 2019 Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus 		6–3, 6–4
Vítěz 2021 Turín, Itálie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury 		6–4, 7–6(7–0)

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (5–3 Č)
Turnaj mistrů (2–1 Č)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (7–5 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (8–1 Č)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (4–2 D; 15–12 Č)

Dvouhra: 6 (4–2)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 17. června 2007 Londýn – Queen's Club, Velká Británie tráva USA Andy Roddick 6–4, 6–7(7–9), 6–7(2–7)
Finalista 2. 15. července 2007 Newport, Spojené státy tráva Francie Fabrice Santoro 4–6, 4–6
Vítěz 1. 22. června 2013 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Švýcarsko Stanislas Wawrinka 6–3, 6–4
Vítěz 2. 15. července 2013 Newport, Spojené státy tráva Austrálie Lleyton Hewitt 5–7, 7–5, 6–3
Vítěz 3. 14. června 2015 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (2) tráva Belgie David Goffin 7–6(7–1), 6–1
Vítěz 4. 13. června 2016 's-Hertogenbosch, Nizozemsko (3) tráva Lucembursko Gilles Müller 6–4, 6–4

Čtyřhra: 59 (37–22)

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. září 2003 Mety, Francie tvrdý Francie Julien Benneteau Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro 		7–6(7–2), 6–3
Finalista 1. 6. října 2003 Lyon, Francie koberec Francie Julien Benneteau Izrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram 		1–6, 3–6
Finalista 2. 10. července 2004 Newport, Spojené státy tráva Francie Gregory Carraz Austrálie Jordan Kerr
USA Jim Thomas 		3–6, 7–6(7–5), 3–6
Vítěz 2. 16. října 2004 Mety, Francie (2) tvrdý Francie Arnaud Clément Chorvatsko Ivan Ljubičić
Itálie Uros Vico 		6–2, 7–6(10–8)
Finalista 3. 29. září 2007 Bangkok, Thajsko tvrdý Francie Michaël Llodra Thajsko Sančaj Ratiwatana
Thajsko Sončat Ratiwatana 		6–3, 5–7, [7–10]
Vítěz 3. 31. října 2009 Lyon, Francie tvrdý Francie Julien Benneteau Francie Arnaud Clément
Francie Sébastien Grosjean 		6–4, 7–6(8–6)
Finalista 4. 13. listopadu 2011 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Julien Benneteau Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší 		2–6, 4–6
Vítěz 4. 5. února 2012 Montpellier, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Austrálie Paul Hanley
Spojené království Jamie Murray 		6–4, 7–6(7–4)
Vítěz 5. 26. února 2012 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Německo Dustin Brown
Francie Jo-Wilfried Tsonga 		3–6, 6–3, [10–6]
Vítěz 6. 23. září 2012 Mety, Francie (3) tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Švédsko Johan Brunström
Dánsko Frederik Nielsen 		7–6(7–3), 6–4
Finalista 5. 8. června 2013 French Open, Paříž, Francie antuka Francie Michaël Llodra USA Bob Bryan
USA Mike Bryan 		4–6, 6–4, 6–7(3–7)
Vítěz 7. 15. června 2013 Newport, Spojené státy tráva Francie Édouard Roger-Vasselin USA Tim Smyczek
USA Rhyne Williams 		6–7(4–7), 6–2, [10–5]
Finalista 6. 22. září 2013 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Jo-Wilfried Tsonga Švédsko Johan Brunström
Jižní Afrika Raven Klaasen 		4-6, 6-7(5-7)
Finalista 7. 9. února 2014 Montpellier, Francie (2) tvrdý (h) Francie Marc Gicquel Rusko Nikolaj Davyděnko
Uzbekistán Denis Istomin 		4–6, 6–1, [7–10]
Vítěz 8. 16. února 2014 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Francie Michaël Llodra Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău 		6–2, 7–6(7–4)
Finalista 8. 31. ledna 2015 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini 		4–6, 4–6
Finalista 9. 13. června 2015 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Francie Pierre-Hugues Herbert Chorvatsko Ivo Karlović
Polsko Łukasz Kubot 		2–6, 6–7(9–11)
Vítěz 9. 21. června 2015 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva Francie Pierre-Hugues Herbert Polsko Marcin Matkowski
Srbsko Nenad Zimonjić 		6–2, 6–2
Vítěz 10. 12. září 2015 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers 		6–4, 6–4
Finalista 10. 27. září 2015 Mety, Francie (2) tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Polsko Łukasz Kubot
Francie Édouard Roger-Vasselin 		6–2, 3–6, [7–10]
Vítěz 11. 14. února 2016 Rotterdam, Nizozemsko (2) tvrdý (h) Kanada Vasek Pospisil Německo Philipp Petzschner
Rakousko Alexander Peya 		7–6(7–2), 6–4
Vítěz 12. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Kanada Vasek Pospisil
USA Jack Sock 		6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 13. 2. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram 		5–7, 6–1, [10–7]
Vítěz 14. 17. dubna 2016 Monte Carlo, Monako antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Brazílie Bruno Soares
Spojené království Jamie Murray 		4–6, 6–0, [10–6]
Vítěz 15. 19. června 2016 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva Francie Pierre-Hugues Herbert Austrálie Chris Guccione
Brazílie André Sá 		6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 16. 9. července 2016 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva Francie Pierre-Hugues Herbert Francie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin 		6–4, 7–6(7–1), 6–3
Finalista 11. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin 		4–6, 4–6
Finalista 12. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie (2) tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		4–6, 6–3, [6–10]
Vítěz 17. 26. února 2017 Marseille, Francie (2) tvrdý (h) Francie Julien Benneteau Nizozemsko Robin Haase
Spojené království Dominic Inglot 		6–4, 6–7(9–11), [10–5]
Finalista 13. 14. května 2017 Madrid, Španělsko antuka Francie Édouard Roger-Vasselin Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo 		5–7, 3–6
Vítěz 18. 21. května 2017 Řím, Itálie antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Chorvatsko Ivan Dodig
Španělsko Marcel Granollers 		4–6, 6–4, [10–3]
Vítěz 19. 13. srpna 2017 Montréal, Kanada tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Indie Rohan Bopanna
Chorvatsko Ivan Dodig 		6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz 20. 20. srpna 2017 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares 		7–6(8–6), 6–4
Vítěz 21. 18. února 2018 Rotterdam, Nizozemsko (3) tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić 		2–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 22. 9. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić 		6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 23. 24. září 2018 Mety, Francie (3) tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski 		6–1, 7–5
Vítěz 24. 21. října 2018 Antverpy, Belgium tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Brazílie Marcelo Demoliner
Mexiko Santiago González 		6–4, 7–5
Finalista 14. 18. listopadu 2018 ATP Finals, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert USA Mike Bryan
USA Jack Sock 		7–5, 1–6, [11–13]
Vítěz 25. 26. ledna 2019 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Francie Pierre-Hugues Herbert Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers 		6–4, 7–6(7–1)
Finalista 15. 13. července 2019 Wimbledon, Londýn, Velká Británie tráva Francie Édouard Roger-Vasselin Kolumbie Robert Farah Maksúd
Kolumbie Juan Sebastián Cabal 		7–6(7–5), 6–7(5–7), 6–7(6–8), 7–6(7–5), 3–6
Finalista 16. 22. září 2019 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Švédsko Robert Lindstedt
Německo Jan-Lennard Struff 		6–2, 6–7(1–7), [4–10]
Vítěz 26. 6. října 2019 Tokio, Japonsko tvrdý Francie Édouard Roger-Vasselin Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor 		7–6(9–7), 6–4
Vítěz 27. 3. listopadu 2019 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Rusko Karen Chačanov
Rusko Andrej Rubljov 		6–4, 6–1
Vítěz 28. 17. listopadu 2019 Turnaj mistrů, Londýn, Velká Británie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus 		6–3, 6–4
Vítěz 29. 16. února 2020 Rotterdam, Nizozemsko (4) tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Finsko Henri Kontinen
Německo Jan-Lennard Struff 		7–6(7–5), 4–6, [10–7]
Vítěz 30. 24. února 2020 Marseille, Francie (3) tvrdý (h) Kanada Vasek Pospisil Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić 		6–3, 6–4
Vítěz 31. 18. října 2020 Kolín na Rýnem, Německo tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo 		6–4, 6–4
Finalista 17. 23. května 2021 Lyon, Francie antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Monako Hugo Nys
Německo Tim Pütz 		4–6, 7–5, [8–10]
Vítěz 32. 13. června 2021 French Open, Paříž, Francie (2) antuka Francie Pierre-Hugues Herbert Kazachstán Alexandr Bublik
Kazachstán Andrej Golubjev 		4–6, 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 33. červen 2021 Queen's Club, Londýn, Velká Británie (3) tráva Francie Pierre-Hugues Herbert Austrálie John Peers
USA Reilly Opelka 		6–4, 7–5
Vítěz 34- 14. října 2021 Antverpy, Belgie tvrdý (h) Francie Fabrice Martin Nizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Jean-Julien Rojer 		6–0, 6–1
Finalista 18. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Nový Zéland Michael Venus
Německo Tim Pütz 		3–6, 7-6(7-4), [11-13]
Vítěz 35. 21. listopadu 2021 Turnaj mistrů, Turín, Itálie (2) tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury 		6–4, 7–6(7–0)
Vítěz 36. únor 2022 Montpellier, Francie (3) tvrdý (h) Francie Pierre-Hugues Herbert Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara 		4–6, 7–6(7–3), [12–10]
Vítěz 37. říjen 2022 Florencie, Itálie tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek 		7–6(7–4), 6–3
Finalista 19. říjen 2022 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Francie Édouard Roger-Vasselin Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek 		4–6, 6–7(5–7)
Finalista 20. únor 2023 Marseille, Francie tvrdý (h) Francie Fabrice Martin Francie Édouard Roger-Vasselin

Mexiko Santiago González

6–4, 6–7(4–7), [7–10]
Finalista 21. březen 2023 Miami, Spojené státy tvrdý USA Austin Krajicek Francie Édouard Roger-Vasselin

Mexiko Santiago González

6–7(4–7), 5–7
Finalista 22. květen 2023 Lyon, Francie antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury 		0–6, 3–6

Finále na juniorce Grand Slamu

Juniorská dvouhra: 1 (1–0)

stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2000 Wimbledon tráva Chorvatsko Mario Ančić 3–6, 6–3, 7–5

Juniorská čtyřhra: 2 (2–0)

stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1999 US Open tvrdý Francie Julien Benneteau USA Tres Davis
USA Alberto Francis 		6–4, 3–6, 6–1
Vítěz 2000 Australian Open tvrdý Španělsko Tommy Robredo USA Tres Davis
USA Andy Roddick 		6–2, 5–7, 11–9

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 1070. ▲ 390. ▲ 214. ▼ 266. ▲ 94. ▼ 129. ▼ 135. ▲ 68. ▲ 45. ▼ 98. ▼ 214. ▲ 132. ▲ 80. ▼ 108. ▲ 50. ▼ 117. ▲ 71. ▲ 39. ▼ 104. ▼ 198. ▲ 196. ▼ 238. ▼ 406.

Čtyřhra

Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 824. ▲ 203. ▼ 276. ▼ 292. ▲ 74. ▲ 27. ▼ 57. ▲ 84. ▲ 38. ▼ 79. ▼ 98. ▲ 97. ▲ 59. ▲ 51. ▲ 5032. ▲ 19. ▲ 12. ▲ 1. ▼ 6. ▼ 11. ▲ 3. ▼ 7. 5.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolas Mahut na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Nicolas Mahut na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  2. ↑ a b Nicolas Mahut devient numéro 1 mondial du double, 30 ans après Noah [online]. Eurosport, 2016-06-04 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Nicolas Mahut na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  4. ↑ Nicolas Mahut na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20221107a7. listopadu 2022
  5. ↑ Nicolas Mahut Juniors Singles Overview [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020 [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Emirates ATP Ranking history [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b 2000 Singles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ 2000 Doubles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c 2001 Singles Activity [online]. Association of Tennis Professionals [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Nicolas Mahut wins first ATP title [online]. ESPN, 22-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SHARKO, Greg. First-Time Winner Spotlight: Nicolas Mahut [online]. ATP World Tour, 22-06-2013 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ U.S.' Johnson joins Mahut as a Wimbledon wild card [online]. Sports Illustrated, 18-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ MACKENZIE, Colin. Wimbledon's wounded Wednesday followed by torpid Thursday [online]. Fulham Chronicle, 28-06-2013 [cit. 2013-06-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Nicolas Mahut wins Newport title [online]. ESPN, 14-07-2013 [cit. 2013-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem ve Wimbledonu získali druhý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2016-07-09 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  17. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Herbert s Mahutem na domácím French Open ovládli třetí grandslam [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-09 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj