Richard Pogatschnigg

Richard Pogatschnigg
Velitel námořní pěchoty v Pule
Ve funkci: 1890 – 1893
Předchůdce	Julius Heinz
Nástupce	Wladimir Khittel von Bialopior
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1893), kapitán řadové lodi (1886), fregatní kapitán (1884), korvetní kapitán (1880)
Narození	14. prosince 1838 Terst
Úmrtí	22. října 1895 (ve věku 56 let) Pula
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Pogatschnigg (slovinsky Rihard Pogačnik) (14. prosince 1838 Terst – 22. října 1895 Pula) byl rakousko-uherský admirál slovinského původu. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1856 a v mládí se zúčastnil několika válek. Později vystřídal řadu funkcí na moři i v námořní administraci, vynikl mimo jiné jako odborník na torpéda. Absolvoval několik zaoceánských cest a svou kariéru završil jako velitel námořní pěchoty v Pule (1890–1893). V roce 1893 byl penzionován v hodnosti kontradmirála.

Byl synem Richarda Pogatschnigga, c. k. kapitána u 22. pěšího pluku. Studoval na C. k. námořní akademii v Terstu a v letech 1848–1849 na lodi SMS Venus absolvoval cestu z Istrie na Madeiru. V roce 1856 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Podle dochovaných vysvědčení z námořní akademie ovládal výborně němčinu a italštinu, domluvil se také francouzsky a anglicky. Vzhledem ke svému původu používal i slovinštinu, kterou měl v zájmu služebního postupu na doporučení nadřízených upozadit, svého rodného jazyka se ale nevzdal až do závěru kariéry.^[1] Vystřídal službu na různých lodích a v roce 1859 získal hodnost praporčíka, kdy se na brize SMS Montecuccoli zúčastnil války se Sardinií.^[2] Na korvetě SMS Dandolo vykonal cestu do Španělska (1859–1860), poté působil u námořní základny v Terstu a uplatnil se i jako pedagog. Jako navigační důstojník na fregatě SMS Novara doprovázel císaře Maxmiliána I. do Mexika (1864–1865). Na pozici dělostřeleckého důstojníka na fregatě SMS Don Juan d'Austria se během války s Itálií zúčastnil bitvy u Visu (1866).^[3]

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1866,^[4] poručík I. třídy 1869)^[5] vystřídal různé funkce u námořního arzenálu v Pule, kde také velel menším jednotkám námořní pěchoty a sloužil též na cvičných lodích kadetů námořní akademie.^[6] Absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva a později vynikl jako odborník při zavádění torpéd v námořnictvu. Byl prvním důstojníkem na lodích SMS Bellona a SMS Salamander (1876–1877) a následující dva roky strávil službou u výstrojní komise u arzenálu v Pule (1877–1879).^[7] Od dubna 1879 do května 1880 byl velitelem dělového člunu SMS Sansego v přístavu Castelnuovo (dnes Herceg Novi v Černé Hoře).^[8]

Jako korvetní kapitán (1. května 1880)^[9] byl velitelem cvičných lodí SMS Velebich (1882)^[10] a SMS Schwarzenberg (1884–1886).^[11] Mezitím byl v letech 1883–1884 na lodi SMS Andreas Hofer přidělen k vojenskému velitelství v Zadaru^[12][13] a k datu 1. května 1884 obdržel hodnost fregatního kapitána.^[14] V lednu 1886 byl vyslán do Havany, kde měl převzít velení fregaty SMS Donau na místo zemřelého kapitána Hermanna Czeiky von Hallburg. Nalodil se 9. února 1886 a z Karibiku pokračoval do New Yorku, po návratu do Evropy krátce kotvil v přístavech Severního a Baltského moře. V Kielu navštívil palubu lodi SMS Donau německý princ Jindřich Pruský, v Kronštadtu byl Pogatschnigg pozván na audienci k ruskému carovi Alexandrovi III. V Kodani jej přijal dánský král Kristián IX. a při návratu do domovského přístavu absolvoval ještě zastávku v Lisabonu s přijetím u portugalského krále Ludvíka I.^[15][16]

V hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1886)^[17] zastával funkce u sborového námořního velitelství v Pule,^[18] kromě toho byl velitelem obrněných lodí SMS Don Juan d'Austria (1888) a SMS Tegetthoff (1889). Na vlajkové lodi SMS Laudon byl v letech 1889–1890 velitelem námořní divize.^[19] Nakonec zastával funkci velitele námořní pěchoty v Pule (Matrosen-Korps, 1890–1893).^[20][21] K datu 1. května 1893 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost kontradmirála.^[22]

Po odchodu do výslužby se usadil v Pule,^[23] kde zemřel 22. října 1895 ve věku 56 let. Je pohřben na námořním hřbitově v Pule.^[24]

Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vysokých ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[25]

• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1879)
• Řád železné koruny III. třídy (1893)

• rytířský kříž Řádu Guadalupe (1864, Mexiko)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (1877, Rusko)
• komandér Danebrožského řádu (1887, Dánsko)
• komandér Řádu Kristova (1887, Portugalsko)
• Námořní záslužný kříž III. třídy (1889, Španělsko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 466–470 (heslo Richard Pogatschnigg) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj