Richard Pogatschnigg
Richard Pogatschnigg | |
---|---|
![]() | |
Velitel námořní pěchoty v Pule | |
Ve funkci: 1890 – 1893 | |
Předchůdce | Julius Heinz |
Nástupce | Wladimir Khittel von Bialopior |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | kontradmirál (1893), kapitán řadové lodi (1886), fregatní kapitán (1884), korvetní kapitán (1880) |
Narození |
14. prosince 1838 Terst |
Úmrtí |
22. října 1895 (ve věku 56 let) Pula |
Ocenění | Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Richard Pogatschnigg (slovinsky Rihard Pogačnik) (14. prosince 1838 Terst – 22. října 1895 Pula) byl rakousko-uherský admirál slovinského původu. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1856 a v mládí se zúčastnil několika válek. Později vystřídal řadu funkcí na moři i v námořní administraci, vynikl mimo jiné jako odborník na torpéda. Absolvoval několik zaoceánských cest a svou kariéru završil jako velitel námořní pěchoty v Pule (1890–1893). V roce 1893 byl penzionován v hodnosti kontradmirála.
Životopis

Byl synem Richarda Pogatschnigga, c. k. kapitána u 22. pěšího pluku. Studoval na C. k. námořní akademii v Terstu a v letech 1848–1849 na lodi SMS Venus absolvoval cestu z Istrie na Madeiru. V roce 1856 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Podle dochovaných vysvědčení z námořní akademie ovládal výborně němčinu a italštinu, domluvil se také francouzsky a anglicky. Vzhledem ke svému původu používal i slovinštinu, kterou měl v zájmu služebního postupu na doporučení nadřízených upozadit, svého rodného jazyka se ale nevzdal až do závěru kariéry.[1] Vystřídal službu na různých lodích a v roce 1859 získal hodnost praporčíka, kdy se na brize SMS Montecuccoli zúčastnil války se Sardinií.[2] Na korvetě SMS Dandolo vykonal cestu do Španělska (1859–1860), poté působil u námořní základny v Terstu a uplatnil se i jako pedagog. Jako navigační důstojník na fregatě SMS Novara doprovázel císaře Maxmiliána I. do Mexika (1864–1865). Na pozici dělostřeleckého důstojníka na fregatě SMS Don Juan d'Austria se během války s Itálií zúčastnil bitvy u Visu (1866).[3]

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1866,[4] poručík I. třídy 1869)[5] vystřídal různé funkce u námořního arzenálu v Pule, kde také velel menším jednotkám námořní pěchoty a sloužil též na cvičných lodích kadetů námořní akademie.[6] Absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva a později vynikl jako odborník při zavádění torpéd v námořnictvu. Byl prvním důstojníkem na lodích SMS Bellona a SMS Salamander (1876–1877) a následující dva roky strávil službou u výstrojní komise u arzenálu v Pule (1877–1879).[7] Od dubna 1879 do května 1880 byl velitelem dělového člunu SMS Sansego v přístavu Castelnuovo (dnes Herceg Novi v Černé Hoře).[8]
Jako korvetní kapitán (1. května 1880)[9] byl velitelem cvičných lodí SMS Velebich (1882)[10] a SMS Schwarzenberg (1884–1886).[11] Mezitím byl v letech 1883–1884 na lodi SMS Andreas Hofer přidělen k vojenskému velitelství v Zadaru[12][13] a k datu 1. května 1884 obdržel hodnost fregatního kapitána.[14] V lednu 1886 byl vyslán do Havany, kde měl převzít velení fregaty SMS Donau na místo zemřelého kapitána Hermanna Czeiky von Hallburg. Nalodil se 9. února 1886 a z Karibiku pokračoval do New Yorku, po návratu do Evropy krátce kotvil v přístavech Severního a Baltského moře. V Kielu navštívil palubu lodi SMS Donau německý princ Jindřich Pruský, v Kronštadtu byl Pogatschnigg pozván na audienci k ruskému carovi Alexandrovi III. V Kodani jej přijal dánský král Kristián IX. a při návratu do domovského přístavu absolvoval ještě zastávku v Lisabonu s přijetím u portugalského krále Ludvíka I.[15][16]
V hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1886)[17] zastával funkce u sborového námořního velitelství v Pule,[18] kromě toho byl velitelem obrněných lodí SMS Don Juan d'Austria (1888) a SMS Tegetthoff (1889). Na vlajkové lodi SMS Laudon byl v letech 1889–1890 velitelem námořní divize.[19] Nakonec zastával funkci velitele námořní pěchoty v Pule (Matrosen-Korps, 1890–1893).[20][21] K datu 1. května 1893 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost kontradmirála.[22]
Po odchodu do výslužby se usadil v Pule,[23] kde zemřel 22. října 1895 ve věku 56 let. Je pohřben na námořním hřbitově v Pule.[24]
Řády a vyznamenání
Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vysokých ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[25]
Rakousko-Uhersko
-
Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
-
Válečná medaile (1873)
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1879)
-
Řád železné koruny III. třídy (1893)
Zahraničí
-
rytířský kříž Řádu Guadalupe (1864, Mexiko)
-
Řád sv. Stanislava II. třídy (1877, Rusko)
-
komandér Danebrožského řádu (1887, Dánsko)
-
komandér Řádu Kristova (1887, Portugalsko)
-
Námořní záslužný kříž III. třídy (1889, Španělsko)
Odkazy
Reference
- ↑ Životopis Richarda Pogatschnigga dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 716 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakouského námořnictva v bitvě u Visu na webu moja-rijeka.eu dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 740 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 891 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 78 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 63 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1880; Vídeň, 1880; s. 88 dostupné online
- ↑ Almanach für die k.k. Kriegs-Marine 1881; Vídeň, 1881; s. 240 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 95 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 113 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 927 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 94 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 936 dostupné online
- ↑ Přehled cest lodí c. k. námořnictva na webu kriegsmarine.hu dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 110 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 977 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 6, 96 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 120 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 327 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1892; s. 1032, 1088 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 140 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 86 dostupné online
- ↑ Hrob Richarda Pogatschnigga na námořním hřbitově v Pule dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 253 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 466–470 (heslo Richard Pogatschnigg) ISBN 3-7648-2511-1