Karl von Kronnowetter
Karl von Kronnowetter | |
---|---|
![]() | |
Velitel námořní základny v Pule | |
Ve funkci: 1884 – 1886 | |
Předchůdce | Alfred von Barry |
Nástupce | Karl von Schaffer |
Velitel C. k. námořní akademie v Rijece | |
Ve funkci: 1877 – 1883 | |
Předchůdce | Karl von Lindner |
Nástupce | Josef von Pichler |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | kontradmirál (1884), kapitán řadové lodi (1870), fregatní kapitán (1864) |
Narození |
2. prosince 1832 Petrohrad |
Úmrtí |
20. března 1890 (ve věku 57 let) Terst |
Titul | rytíř (1887) |
Rodiče | Carl Kronnowetter |
Profese | důstojník a aristokrat |
Ocenění | Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl von Kronnowetter (německy Carl Ritter von Kronnowetter, uváděn též jako Kronowetter) (2. prosince 1832 Petrohrad – 20. března 1890 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1850, absolvoval řadu zámořských plaveb a vyznamenal se účastí v několika válkách. V letech 1877–1883 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece a nakonec velitelem válečného přístavu v Pule (1884–1886). V roce 1884 dosáhl hodnosti kontradmirála a po odchodu do výslužby byl povýšen do šlechtického stavu (1887).
Biografie

Byl synem dvorního malíře a miniaturisty Carla Kronnowettera (1795–1837). Studoval na námořní akademii v Benátkách a Terstu (1846–1850), v roce 1850 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Na fregatě SMS Venus cestoval do Neapole a na korvetě SMS Carolina absolvoval plavbu do Severního moře a k břehům Ruska (1850–1851), v roce 1851 se plavil do Karibiku. V roce 1851 získal hodnost praporčíka[1] a střídal službu na různých lodích, na fregatě SMS Radetzky absolvoval v letech 1855–1856 studijní cestu do Anglie. V roce 1856 byl povýšen na poručíka II. třídy a působil mimo jiné u oblastního námořního velitelství v Benátkách.[2] Jako poručík I. třídy (1857)[3] se v roce 1859 zúčastnil války se Sardinií na korvetě SMS Dandolo, s níž následně cestoval do Maroka a Španělska. Poté působil u oblastního námořního velitelství v Terstu. [4]
Jako velitel dělového člunu SMS Seehund cestoval v roce 1864 do Řecka a zúčastnil se také dánsko-německé války. Téhož roku získal hodnost fregatního kapitána (12. května 1864) s přidělením k námořnímu arzenálu v Pule.[5] Na parníku SMS Greif se v roce 1866 zúčastnil bitvy u Visu[6] a v letech 1866–1868 byl pobočníkem velitele námořní základny v Pule admirála Antona Bourguignona.[7] Několik strávil jako úředník v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni, kde byl přednostou I. oddělení (1868–1873),[8] a mezitím byl povýšen na kapitána řadové lodi (29. října 1870).[9]

V letech 1873–1875 byl velitelem fregat SMS Radetzky[10] a SMS Novara a znovu působil také v Pule.[11] Na císařské jachtě SMS Miramar doprovázel v roce 1876 císaře Františka Josefa do Řecka. V letech 1877–1883 zastával funkci velitele C. k. námořní akademie v Rijece.[12][13] V roce 1883 velel obrněné lodi SMS Lissa[14] a nakonec byl v letech 1884–1886 velitelem válečného přístavu v Pule.[15][16] K datu 1. května 1884 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[17] a v roce 1886 byl penzionován.[18]
Oženil se v roce 1868 v Terstu, jeho manželkou se stala uherská šlechtična baronka Beatrice Vranyczányová von Dobrinović (1842–1930), měli spolu tři dcery.[19]
Tituly a ocenění
Po odchodu do výslužby byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (1887). Během služby u námořnictva získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[20]
Rakousko-Uhersko
-
Vojenský záslužný kříž (1864)
-
Válečná pamětní medaile (1864)
-
Válečná medaile (1873)
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1875)
-
Řád železné koruny III. třídy (1883)
Zahraničí
-
Řád koruny (1865, Prusko)
Odkazy
Reference
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 614 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1857; Vídeň, 1857; s. 889 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 863 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 863 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 704 dostupné online
- ↑ Velení rakouského námořnictva v bitvě u Visu dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 739 dostupné online
- ↑ WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918 ; Vídeň, 1961; s. 140 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 893 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 692 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 68 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů C. k. námořní akademie na webu moja-rijeka.eu dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 57 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 85 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 931, 934 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 58 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 967, 972 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Kronnowettera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 96 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1907; Gotha, 1906; s. 670–671 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 54 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 340–344 (heslo Karl von Kronnowetter) ISBN 3-7648-2511-1