Anton Sanchez de la Cerda
Anton Sanchez de la Cerda | |
---|---|
![]() | |
Šéf zpravodajské námořní služby na ministerstvu války | |
Ve funkci: 1908 – 1910 | |
Předchůdce | Gustav Kosarek |
Nástupce | Theodor von Winterhalder |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | kontradmirál (1912), kapitán řadové lodi (1908), fregatní kapitán (1905), korvetní kapitán (1901) |
Ocenění | Řád Františka Josefa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton Markus Eduard Sanchez de la Cerda (23. srpna 1860 Knin – 27. března 1914 Tulln an der Donau) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1878, na pozici navigačního důstojníka doprovázel arcivévodu Františka Ferdinanda na cestě kolem světa (1892–1893). Kromě služby na moři působil dlouhodobě v námořní administraci a nakonec byl v letech 1908–1910 šéfem námořní zpravodajské služby na ministerstvu války. V roce 1910 byl penzionován ze zdravotních důvodů a v roce 1912 dosáhl hodnosti kontradmirála.
Biografie

Pocházel ze staré španělské rodiny usazené od 18. století v habsburské monarchii, byl mladším synem c. k. hejtmana Eugena Sancheze de la Cerda. Absolvoval reálku ve Splitu a v letech 1874–1878 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil v roce 1878 jako kadet a kromě služby na různých lodích působil u Hydrografického úřadu v Pule nebo u jednotek námořní pěchoty. V roce 1882 získal hodnost praporčíka[1] a podílel se na potlačení povstání v Dalmácii. V letech 1885–1886 pobýval na studijní cestě v Anglii, poté sloužil mimo jiné na výcvikových lodích. V roce 1889 byl povýšen na poručíka II. třídy s přidělením ke sborovému námořnímu velitelství v Pule.[2]
V letech 1889–1890 byl pobočníkem admirála Spauna a zúčastnil se s ním mezinárodní námořní konference ve Washingtonu. V letech 1891–1892 byl úředníkem v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni a v letech 1892–1893 jako navigační důstojník na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth doprovázel arcivévodu Františka Ferdinanda na cestě do Japonska a Ameriky.[3]Mezitím byl povýšen na poručíka I. třídy (1892)[4] a v letech 1893–1899 působil v prezidiální kanceláři námořní sekce na ministerstvu války.[5] Mezitím byl navigačním důstojníkem na bitevní lodi SMS Wien[6] a během řecko-turecké války se zúčastnil mezinárodní blokády Kréty (1897–1898).[7]

Po odchodu z ministerstva války byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde byl mimo jiné velitelem jednotek námořní pěchoty,[8] a poté prvním důstojníkem na bitevní lodi SMS Budapest (1902). Mezitím byl k datu 1. května 1901 byl povýšen na korvetního kapitána.[9] V roce 1903 byl šéfem štábu divize na vlajkové lodi SMS Szigetvár, poté velel torpédovým člunům u arzenálu v Pule a v letech 1904–1907 absolvoval několik cest s kadety námořní akademie na výcvikových lodích SMS Meteor a SMS Alpha.[10] Mezitím obdržel hodnost fregatního kapitána (1. května 1905)[11] a v roce 1907 byl v rámci záložní eskadry velitelem bitevní lodi SMS Budapest. V letech 1908–1910 byl šéfem zpravodajských služeb námořní sekce na ministerstvu války[12][13] a 1. května 1908 byl povýšen na kapitána řadové lodi.[14] V lednu 1910 byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a v červnu 1910 ze zdravotních důvodů penzionován.[15]
Mimo aktivní službu byl k datu 27. června 1912 povýšen do hodnosti kontradmirála[16][17] a usadil se ve Vídni. Zemřel v Tullnu v Dolním Rakousku 27. března 1914 a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.
Rodina
V roce 1894 se oženil s Mathildou, rozenou Eltzovou (1869–1955), dcerou důstojníka c. k. armády. Z manželství se narodili dva synové. Starší Philipp José (1895–1983) sloužil za první světové války u námořnictva, později se uplatnil jako hudební skladatel a umělecký ředitel Vídeňské národní opery. Mladší Marcel Anton (1899–1973) začal svou službu také za první světové války u c. k. námořnictva, později byl kapitánem u německého válečného námořnictva.
Antonův starší bratr Ludwig Sanchez de la Cerda (1850–1923) sloužil v c. k. armádě a v roce 1906 byl penzionován v hodnosti generálmajora.
Tituly a ocenění
Během služby u námořnictva získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[18] Vdova Mathilda a synové získali těsně před rozpadem monarchie potvrzení šlechtického stavu v Rakousku (20. září 1918).[19][20]
Rakousko-Uhersko
-
Válečná medaile (1883)
-
Vojenský záslužný kříž (1893)
-
Medaile za námořní plavbu 1892/1893 (1893)
-
Jubilejní pamětní medaile (1898)
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
-
Vojenský jubilejní kříž (1908)
-
důstojnický kříž Řádu Františka Josefa (1910)
Zahraničí
-
Řád vycházejícího slunce IV. třídy (1894, Japonsko)
-
komturský kříž Řádu Karla III. (1899, Španělsko)
-
komandérský kříž Řádu lva a slunce (1899, Persie)
Odkazy
Reference
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1883; Vídeň, 1883; s. 14, 59 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1891; s. 1079, 1092 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 141 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1894; Vídeň, 1894; s. 1147, 1160 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1896; Vídeň, 1895; s. 1061 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 143 dostupné online
- ↑ Velení c. k. námořnictva během blokády Kréty 1897–1898 na webu austro-hungarian army.com dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 122 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1904; Vídeň, 1903; s. 1211 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 174 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1239 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 144 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 338 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 1309, 1314 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungs.iste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 115 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 158 dostupné online
- ↑ Schmeatismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 1457 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 125 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 91 ISSN 0036-5246
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 172, 392 ISBN 80-86781-08-9
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 432–436 (heslo Anton Sanchez de la Cerda) ISBN 3-7648-2519-7