Wladimir Khittel von Bialopior

Wladimir Khittel von Bialopior
Velitel námořní základny v Pule
Ve funkci:
1899 – 1901
Předchůdce Franz Müller von Mayensee
Nástupce Paul von Pott
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost viceadmirál (1901), kontradmirál (1899), kapitán řadové lodi (1893), fregatní kapitán (1888)}, korvetní kapitán (1885)

Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wladimir Khittel von Bialopior (4. září 1842 Praha29. července 1923 Laxenburg) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u námořnictva od roku 1859 a byl účastníkem několika válečných konfliktů. Absolvoval také několik zaoceánských cest a nakonec zastával funkci velitele námořní základny v Pule (1899–1901). V roce 1901 byl penzionován a mimo aktivní službu dosáhl hodnosti viceadmirála.

Biografie

Erb Wladimira Khittela při povýšení do šlechtického stavu (1893)

Byl synem c. k. rytmistra Josefa Khittela. Reálku absolvoval v rodné Praze, poté studoval na vojenské kadetní škole v Hainburgu a od roku 1856 na C. k. námořní akademii v Terstu. K námořnictvu nastooupil v roce 1859 jako kadet a ještě téhož roku se zúčastnil války se Sardinií. V letech 1861–1862 absolvoval kurz u Hydrografického úřadu v Terstu a poté sloužil u námořní základny v Pule. Na parníku SMS Santa Lucia se v roce 1864 zúčastnil dánsko-německé války a v roce 1866 získal hodnost praporčíka. Mezitím se v letech 1864–1866 na dělovém člunu SMS Hum plavil podél břehů Dalmácie a do Řecka, v roce 1866 se zúčastnil další války s Itálií jako dělostřelecký důstojník na lodi SMS Vulcan. Jako důstojník dělostřelectva poté sloužil na různých lodích, několikrát byl také členem posádky na císařské jachtě SMS Miramar.

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1871,[1] poručík I. třídy)[2] a službu u námořní základny v Pule střídal s působením na dělostřeleckých výcvikových lodích. V letech 1883–1884 byl pobočníkem velitele přístavu v Pule a 1. května 1885 byl povýšen na korvetního kapitána s přidělením ke sborovému námořnímu velitelství v Pule.[3] Na lodích SMS Radetzky, SMS Erzherzog Albrecht a SMS Laudon byl v letech 1886–1887 šéfem štábu divize[4] a k datu 1. listopadu 1888 povýšen do hodnosti fregatního kapitána.[5] Na korvetě SMS Zrínyi absolvoval v letech 1890–1891 expedici na Dálný východ.[6]

SMS Habsburg, vlajková loď admirála Khittela v letech 1893–1897

V letech 1891–1893 byl přednostou IV. odboru v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni[7][8] a v létě 1893 krátce velel obrněné lodi SMS Don Juan d'Austria. K datu 1. května 1893 byl povýšen na kapitána řadové lodi[9] a na vlajkové lodi SMS Habsburg byl v letech 1893–1897 velitelem jednotek námořní pěchoty v Pule.[10] Následně v letech 1897–1899 zastával funkci prezidenta Námořní technické kontrolní komise[11] a dne 1. května 1899 byl povýšen na kontradmirála.[12] Nakonec byl v letech 1899–1901 velitelem námořní základny v Pule.[13] V říjnu 1901 byl penzionován a při té příležitosti obdržel titulární hodnost viceadmirála (1. listopadu 1901).[14]

Po odchodu do výslužby žil trvale ve Vídni,[15] zemřel 29. července 1923 ve věku osmdesáti let v Laxenburgu, kde je také pohřben.

V roce 1872 se v Terezíně oženil s Valerií Marií Pelikanovou (1855–1930), dcerou c. k. polního podmaršála Josefa Pelikana von Plauenwald (1818–1896). Z manželství se narodili tři synové, z nichž prostřední Oskar (1886–1964) byl ministerským radou. Díky své manželce byl Khittel mimo jiné švagrem admirála Moritze Sachse (1844–1933).

Tituly a ocenění

Hrobka rodiny admirála Khittela v Laxenburgu

V roce 1893 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Bialopior.[16] Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[17]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 702 dostupné online
  2. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 8, 59 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 976 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 7, 107 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 1007, 1016 dostupné online
  6. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 118 dostupné online
  7. WAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 153 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1893; Vídeň, 1892; s. 253 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1092 dostupné online
  10. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1893; s. 257 dostupné online
  11. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1897; s. 268 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1899; s. 1166, 1171 dostupné online
  13. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 287 dostupné online
  14. Služební postup Wladimira Khittela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 85 dostupné online
  15. Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 212 dostupné online
  16. Nobilitační diplom Wladimira Khittela na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  17. Přehled řádů a vyznamenání Wladimira Khittela in: Almanach für die k.u.k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903;s. 71 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 52–56 (heslo Wladimir Khittel von Bialopior) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj