Franz Müller von Mayensee

Franz Müller von Mayensee
Velitel pevnosti Pula
Ve funkci:
1897 – 1899
Předchůdce Johann von Hinke
Nástupce Wladimir Khittel von Bialopior
Předseda Námořního kontrolního úřadu
Ve funkci:
1895 – 1897
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost viceadmirál (1899), kontradmirál (1893), kapitán řadové lodi (1888), fregatní kapitán (1884), korvetní kapitán (1881)

Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Müller von Mayensee (15. února 1840 Vídeň2. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1857 a zúčastnil se několika válek. Jako kapitán byl velitelem vědecké expedice do severního Atlantiku na ostrov Jan Mayen (1882–1883) a v letech 1886–1888 vedl obchodní misi na Dálný východ. V roce 1893 byl povýšen do šlechtického stavu, několik let působil v námořní sekci na ministerstvu války a nakonec byl velitelem pevnosti v Pule (1898–1899). V roce 1899 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.

Biografie

SMS Pola, vlajková loď Franze Müllera při výpravě do severního Atlantiku (1882–1883)

Byl synem soukromníka Antona Müllera. V letech 1853–1857 studoval na C. k. námořní akademii v Terstu a Rijece. V roce 1857 nastoupil jako kadet k námořnictvu a na korvetě SMS Erzherzog Friedrich se plavil po Středomoří. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a o rok později získal hodnost praporčíka.[1] Kromě služby na různých lodích konal povinnosti také v přístavech Pula a Terst. V roce 1865 se jako navigační důstojník na korvetě SMS Dandolo plavil do Mexika k podpoře rakouského vojenského kontingentu císaře Maxmiliána I. a o rok později byl povýšen na poručíka II. třídy (1866).[2] V roce 1869 získal hodnost poručíka I. třídy a v letech 1870–1874 působil v námořní sekci na ministerstvu války. Následující roky strávil jako první důstojník na lodích většího typu a působil také u arzenálu v Pule.[3]

V roce 1881 byl povýšen na korvetního kapitána[4] a na lodi SMS Pola se v letech 1882–1883 zúčastnil expedice k ostrovu Jan Mayen. Tato cesta na rozhraní Grónského a Norského moře trvala jeden rok a významně přispěla ke kartografickému zpracování ostrova, mapové podklady se používaly až do poloviny 20. století. K datu 1. listopadu 1884 získal hodnost fregatního kapitána[5] s přidělením k námořnímu arzenálu v Pule. V červenci 1886 byl jmenován velitelem korvety SMS Aurora,[6] s níž absolvoval dvouletou cestu na Dálný východ.[7] Expedice začala 1. srpna 1886 ze Středozemního moře přes Suezský průplav do Indie, dále do Nizozemské východní Indie a Hongkongu, následovaly také zastávky v přístavech v Číně a Japonsku. Cílem této mise bylo zjistit možnosti rozšíření rakousko-uherského obchodu do východní Asie, během cesty probíhal ale i vědecký výzkum v navštívených oblastech.

Po návratu byl povýšen na kapitána řadové lodi (1. května 1888)[8] s přidělením k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu.[9] V letech 1889–1895 byl přednostou I. oddělení námořní sekce na ministerstvu války,[10][11] mezitím byl k datu 1. listopadu 1893 povýšen na kontradmirála.[12] V letech 1895–1897 zastával funkci předsedy Námořního kontrolního úřadu[13] a nakonec byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule jako velitel pevnosti.[14][15] K datu 1. února 1899 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.[16] Po odchodu do výslužby se usadil ve Vídni.[17]

Zemřel ve Vídni 2. února 1923 ve věku 82 let a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

Od roku 1871 byl ženatý s Marií Bartoschovou a měl s ní dvě děti. Dcera Sophie (1873–1942) byla manželkou kontradmirála barona Heinricha Perglara von Perglas (1871–1941), který se jako námořní velitel rakousko-uherského námořnictva uplatnil za první světové války.[18]

Tituly a ocenění

V roce 1893 byl povýšen do šlechtického stavu, predikát von Mayensee odkazuje na jeho účast v expedici k ostrovu Jan Mayen.[19] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[20]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 717 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 41 dostupné online
  3. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1878; Vídeň, 1878; s. 89 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 905 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 974 dostupné online
  6. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 4, 108 dostupné online
  7. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888 s. 7, 113 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1890; Vídeň, 1889; dostupné online
  9. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 7 dostupné online
  10. WAGNER, Walter: Ergänzungsband 6. Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 140 dostupné online
  11. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 256 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1894; Vídeň, 1894; s. 1148, 1155 dostupné online
  13. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 267 dostupné online
  14. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 5, 114 dostupné online
  15. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1898; s. 267 dostupné online
  16. Služební postup Franze Müllera von Mayensee in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 123 dostupné online
  17. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 88dostupné online
  18. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die österreichischen Admiräle; Band III.; 1915–1924; s. 354 ISBN 978-3764825201
  19. Nobilitační diplom Franze Müllera na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  20. Přehled řádů a vyznamenání Franze Müllera von Mayensee in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1898; s. 284 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 477–480 (heslo Franz Müller von Mayensee) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj