Franz Müller von Mayensee

Franz Müller von Mayensee
Velitel pevnosti Pula
Ve funkci: 1897 – 1899
Předchůdce	Johann von Hinke
Nástupce	Wladimir Khittel von Bialopior
Předseda Námořního kontrolního úřadu
Ve funkci: 1895 – 1897
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1899), kontradmirál (1893), kapitán řadové lodi (1888), fregatní kapitán (1884), korvetní kapitán (1881)
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Müller von Mayensee (15. února 1840 Vídeň – 2. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1857 a zúčastnil se několika válek. Jako kapitán byl velitelem vědecké expedice do severního Atlantiku na ostrov Jan Mayen (1882–1883) a v letech 1886–1888 vedl obchodní misi na Dálný východ. V roce 1893 byl povýšen do šlechtického stavu, několik let působil v námořní sekci na ministerstvu války a nakonec byl velitelem pevnosti v Pule (1898–1899). V roce 1899 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.

Byl synem soukromníka Antona Müllera. V letech 1853–1857 studoval na C. k. námořní akademii v Terstu a Rijece. V roce 1857 nastoupil jako kadet k námořnictvu a na korvetě SMS Erzherzog Friedrich se plavil po Středomoří. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a o rok později získal hodnost praporčíka.^[1] Kromě služby na různých lodích konal povinnosti také v přístavech Pula a Terst. V roce 1865 se jako navigační důstojník na korvetě SMS Dandolo plavil do Mexika k podpoře rakouského vojenského kontingentu císaře Maxmiliána I. a o rok později byl povýšen na poručíka II. třídy (1866).^[2] V roce 1869 získal hodnost poručíka I. třídy a v letech 1870–1874 působil v námořní sekci na ministerstvu války. Následující roky strávil jako první důstojník na lodích většího typu a působil také u arzenálu v Pule.^[3]

V roce 1881 byl povýšen na korvetního kapitána^[4] a na lodi SMS Pola se v letech 1882–1883 zúčastnil expedice k ostrovu Jan Mayen. Tato cesta na rozhraní Grónského a Norského moře trvala jeden rok a významně přispěla ke kartografickému zpracování ostrova, mapové podklady se používaly až do poloviny 20. století. K datu 1. listopadu 1884 získal hodnost fregatního kapitána^[5] s přidělením k námořnímu arzenálu v Pule. V červenci 1886 byl jmenován velitelem korvety SMS Aurora,^[6] s níž absolvoval dvouletou cestu na Dálný východ.^[7] Expedice začala 1. srpna 1886 ze Středozemního moře přes Suezský průplav do Indie, dále do Nizozemské východní Indie a Hongkongu, následovaly také zastávky v přístavech v Číně a Japonsku. Cílem této mise bylo zjistit možnosti rozšíření rakousko-uherského obchodu do východní Asie, během cesty probíhal ale i vědecký výzkum v navštívených oblastech.

Po návratu byl povýšen na kapitána řadové lodi (1. května 1888)^[8] s přidělením k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu.^[9] V letech 1889–1895 byl přednostou I. oddělení námořní sekce na ministerstvu války,^[10][11] mezitím byl k datu 1. listopadu 1893 povýšen na kontradmirála.^[12] V letech 1895–1897 zastával funkci předsedy Námořního kontrolního úřadu^[13] a nakonec byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule jako velitel pevnosti.^[14][15] K datu 1. února 1899 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.^[16] Po odchodu do výslužby se usadil ve Vídni.^[17]

Zemřel ve Vídni 2. února 1923 ve věku 82 let a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

Od roku 1871 byl ženatý s Marií Bartoschovou a měl s ní dvě děti. Dcera Sophie (1873–1942) byla manželkou kontradmirála barona Heinricha Perglara von Perglas (1871–1941), který se jako námořní velitel rakousko-uherského námořnictva uplatnil za první světové války.^[18]

V roce 1893 byl povýšen do šlechtického stavu, predikát von Mayensee odkazuje na jeho účast v expedici k ostrovu Jan Mayen.^[19] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1881)
• Řád železné koruny III. třídy (1895)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1897)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• rytířský kříž Řádu Guadalupe (1867, Mexiko)
• Řád Medžidie IV. třídy (1875, Osmanská říše)
• komandérský kříž Řádu annamského draka (1893, Annam)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 477–480 (heslo Franz Müller von Mayensee) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj