Portál:Zemědělství

Zemědělství
Zemědělství

Zemědělství je termín popisující produkci (vlastní činnost, věda o ní, řemeslo i umění) potravin a krmiv a nebo i jiných produktů prostřednictvím cíleného pěstování rostlin a chovu domestikovaných zvířat (hospodářských zvířat). Charakteristickým rysem zemědělské výroby je vázanost na půdu. Dělí se na rostlinnou a živočišnou výrobu.

Zemědělství má důležitou funkci v péči o krajinu. Je předmětem častých kontroverzí v politice, např. kvůli společné zemědělské politice EU (CAP).

Zajímavosti

Příklad práce s rostlinnými řízky[1]
Příklad práce s rostlinnými řízky[1]

Řízkování rostlin je způsob vegetativního rozmnožování pomocí částí rostlin. Nejčastějším druhem řízkování je množení pomocí bylinných (zelených) nebo dřevitých řízků. Jde o jednoduché, levné a poměrně rychlé množení. Nová rostlina, která vznikne řízkováním, je klon mateřské rostliny, a tudíž má její vlastnosti – je s ní geneticky shodná. Řízkování rostlin, známé také jako klonování, je technika pro vegetativní (nepohlavní) rozmnožování množení rostlin, při kterém je kousek zdrojové rostliny, obsahující nejméně jednu kmenovou buňku umístěn do vhodného média, jako je vlhká půda, substrát, kokosové textilní vlákno, piliny nebo minerální vata. Řízek vytváří nové kořeny, stonky nebo obojí a tím se stane nová rostlina nezávislá na rodiči.

Článek

Za patrona vinařů je považován svatý Urban. Zde ve znaku francouzské obce Reichsfeld.
Za patrona vinařů je považován svatý Urban. Zde ve znaku francouzské obce Reichsfeld.

Vinařství je zemědělské odvětví zabývající se pěstováním a zkoumáním révy vinné. Mezi povinnosti vinaře patří zúrodňování vinice, zavlažování, monitorování a odstraňování škůdců, sledování růstu rostlin, rozhodnutí kdy sklízet úrodu a řez vinné révy během zimních měsíců.

Historie vinařství

Vinice ve francouzském Alsasku
Vinice ve francouzském Alsasku

Nejstarší svědectví o výrobě vína se datuje do období mezi 6000 př. n. l. až 5000 př. n. l. Technologii výroby značně zdokonalili staří Řekové, ale kultivační techniky, které známe dnes, se v Evropě používají až od konce existence Římské říše. Ve středověké Evropě se zásadním podporovatelem vína, nezbytného pro oslavu katolické mše, stala katolická církev. V dobách politické nestability se vinařské postupy udržovaly a rozvíjely v křesťanských klášterech, které měly dostatek zdrojů, bezpečné zázemí a zájem na zvyšování kvality svého vína.

Obrázek

Rajče – bobulovitá zelenina

Fotogalerie

Téma

Tur domácí
Tur domácí

Tur domácí (lat. Bos primigenius f. taurus) zdomestikovaný sudokopytnatý savec celosvětově chovaný pro hospodářský užitek. Vedle prasete je jedním z nejužitečnějších chovných zvířat. Samice se nazývá kráva, samec býk. Vykastrovaný býk se označuje slovem vůl, vůl je méně agresivní, snáze ovladatelný. Mládě se nazývá tele. Kráva, která ještě nerodila, je jalovice. Gravidní samice se označuje pojmem březí nebo stelná. Samice, která porodila, se otelila. Potrat se nazývá zmetání. Potracený plod se nazývá zmetek.

V zemědělství se využívá pro maso, mléko, ale i jako pracovní síla při tahání nákladů. Maso z tura domácího se nazývá hovězí, z mláďat se nazývá telecí. Své využití také najde hovězí kůže (kožené oblečení, boty), kosti (mýdla, kostní moučka). Na světě existuje řada plemen skotu, která je možno dělit podle různých kriterií. Nejčastěji je využíváno dělení plemen podle typu produkce na mléčná, masná a kombinovaná.

Základem většiny plemen domácího skotu byl dnes již vyhubený pratur (B. primigenius), jehož původní areál výskytu patrně sahal od západní Evropy po Blízký východ a Zakavkazsko. Měl výšku v kohoutku až 2 m a vážil 800–1000 kg.

Samice (krávy) jsou zpravidla březí 9–10 měsíců, v závislosti na celkovém fyzickém stavu a plemenné příslušnosti.

Složený žaludek tura domácího se skládá z bachoru, čepce, knihy a sleze.

Nové

Nejsou žádné nové články.

Články

Informace

Tento portál založil Goos 32.

Spolupracovníci – K123456

Pomoc je vítána.

Související portály


Zdroj