Pratur
 Pratur | |
|---|---|
 Vyobrazení pratura z Brehmova Života zvířat
| |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 vyhynulý[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
savci (Mammalia) |
| Řád |
sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Čeleď |
turovití (Bovidae) |
| Podčeleď |
tuři (Bovinae) |
| Rod |
tur (Bos) |
| Binomické jméno | |
|
Bos primigenius Bojanus, 1827 | |
 | |
| Poddruhy a formy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pratur (Bos primigenius) je vyhynulý zástupce rodu Bos. Potomky pratura jsou domestikované druhy tur domácí (Bos taurus) a zebu (Bos indicus).
Popis
Jednalo se o mohutné zvíře dosahující kohoutkové výšky ke 2 metrům a hmotnosti 800 až 1000 kg. Býci měli krátkou černou srst s šedivým či nažloutlým pruhem přes celý hřbet, krávy hnědočervenou.
Rozšíření
Původně byl rozšířen na většině území Evropy a středního Východu. Již od paleolitu byl oblíbenou lovnou zvěří člověka. V pátém století př. n. l. vymřel v jižním Řecku a v 1. století př. n. l. vymizel v jižní části Balkánského poloostrova. V Česku zmizel na rozhraní raného a vrcholného středověku a ve 13. století přežíval již jen v Polsku, Litvě, Moldavsku, Sedmihradsku a Východním Prusku. Nejdéle přežil v Polsku, kde byl odedávna pod ochranou králů. Poslední kus zde uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy. Příčinou vymření pratura byl lov ze strany lidí.[2]
Návrat pratura
Koncem 20. let 20. století se němečtí zoologové, bratři Lutz a Heinz Heckové, členové NSDAP a přátelé Hermanna Göringa, pokusili pratura zpětně vyšlechtit z několika primitivních plemen domácího skotu. Výsledkem tohoto experimentu je od roku 1932 tzv. Heckův skot neboli zpětně vyšlechtěný pratur, který je chován i v České republice v zooparku Chomutov a v oboře u obce Křišťanov na Prachaticku. Heckův skot má sice zbarvení blízké původnímu praturovi, je však o něco drobnější, má zřetelně kratší nohy, slabší a méně prohnuté rohy. Ani jeho chování není podobné praturovi.
Od roku 2008 se zpětného šlechtění ujala nizozemská organizace Tauros foundation. Pracovala s přibližně 30 plemeny skotu z celé Evropy, do projektu jich zařadila 6. Organizace předpokládá, že přibližně v roce 2025 by měla být vyšlechtěna zvířata, která jsou jak vzhledem, tak i chováním stejná jako původní pratur. Výzkum bude do této doby probíhat v ohrazených prostorách, po dosažení cíle ve šlechtění by měla být zvířata uznána jako volně žijící a následně by měla být vypouštěna do volné přírody.
Podle nových prací se zdá, že geny původního divokého pratura má také zubr evropský.[3] Bylo zjištěno, že zubr evropský je mezidruhovým křížencem, jehož předci jsou oba dnes již vyhynulí. Z matčiny strany je to pratur (Bos primigenius), otcem byl Bison priscus nebo Bison schoetensacki.[4][5]
V říjnu roku 2015 bylo malé stádo zpětně šlechtěného pratura vypuštěno do nestátní přírodní rezervace Milovice v bývalém vojenském prostoru Milovice – Mladá.[6][7][8]
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pratur na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo pratur ve Wikislovníku
- Divoký kůň (Equus ferus) a pratur (Bos primigenius): klíčové druhy pro formování české krajiny, odborná studie. listopad 2014
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ https://bmcecolevol.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2148-10-83#:~:text=The%20aurochs%20(Bos%20primigenius)%20was,progressive%20reduction%20of%20its%20habitat.
- ↑ Verkaar, E. L. C. a kol., 2004: Maternal and Paternal Lineages in Cross-Breeding Bovine Species. Has Wisent a Hybrid Origin? Molecular Biology and Evolution 21 (7): 1165-1170.
- ↑ Krátký souhrn této problematiky v češtině viz Robovský, J., 2007: Druhy, které jsou mezidruhovými kříženci - chránit je či nikoliv? Gazella 34: 51-66.
- ↑ ENVIGOGIKA, Redakce. Které jsou zásadní nedostatky současné environmentálně/ekologicky orientované vzdělávací teorie i praxe?. Envigogika. 2006-12-12, roč. 1, čís. 1. Dostupné online [cit. 2021-01-13]. ISSN 1802-3061. DOI 10.14712/18023061.50.
- ↑ ekolist.cz: „Milovický vojenský prostor spásají nově i pratuři.“ 13.10.2015.. ekolist.cz [online]. [cit. 2015-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-15.
- ↑ Česká Krajina: „Pratuři z Milovic zaujali New York Times, Washington Post i média v Kanadě, Mexiku, Švýcarsku a na Novém Zélandu.“ 15.10.2015.
- ↑ Tauros Programme: „Locations. Where to meet the Tauros.“
