Pavel Weigel

Pavel Weigel
Pavel Weigel roku 2014
Pavel Weigel roku 2014
Narození 26. května 1942
Brno Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí 30. listopadu 2015 (ve věku 73 let)
Praha ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Židenický hřbitov
Povolání spisovatel, publicista, překladatel, ekolog
Národnost česká
Stát ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma mater Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
Manžel(ka) Anna Mazurová, svatba roku 1970[1]
Děti synové Pavel (* 1973)
a Karel (* 1978).[1]
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Weigel (26. května 1942, Brno30. listopadu 2015, Praha) byl český spisovatel a překladatel z polštiny a ruštiny.[2][3]

Život

Roku 1960 maturoval na Střední průmyslové škole chemické v Brně a poté začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Po jejím ukončení roku 1965 pracoval do roku 1970 jako technolog v Severočeských chemických závodech v Lovosicích, pak do roku 1972 ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky v Praze, v letech 19721991 na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSR, resp. na Ministerstvu životního prostředí ČSR, a v letech 19911992 na pražském magistrátu v odboru ochrany prostředí. V letech 19871990 pracoval též jako redaktor časopisu Ochrana ovzduší. Od roku 1992 byl v invalidním důchodu.[2]

Byl předsedou Dozorčí rady DILIA, členem PEN klubu, Obce překladatelů, Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů. Publikoval v oboru ochrany životního prostředí a literatury faktu. Je autorem esejů a sbírek poezie. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou však překlady z polštiny a ruštiny zejména v oblasti science fiction.[2]

Vlastní knihy

Próza a poezie

  • Mezitexty (hříčky a nápady) (1999), poezie.
  • Lemování (2003), poezie.
  • Porůznosti (2008), eseje a povídky.
  • Záznamník (2009), poezie.
  • Laskání (2014), poezie.
  • Krhútská kronika, humoristická kniha, ve vydání z roku 2013 je původní text Ervína Hrycha doplněn o další zábavné kapitoly pokračovatele krhútské tradice Pavla Weigela.

Literatura faktu

  • Stanisław Lem: životopis (1995).
  • Encyklopedie literatury science fiction (1995), spoluautor.

Odborné práce

  • Plánování a ekonomické stimulování v ochraně ovzduší (1984).
  • K současné problematice lesního hospodářství, čistoty vod a ovzduší (1986).

Překlady (výběr)

Překlady z polštiny

  • Andrzej Pilipiuk: Vezmi černou slepici (2003).
  • Andrzej Pilipiuk: Čaroděj Ivanov (2003).
  • Andrzej Pilipiuk: Záhada Kuby Rozparovače (2004).
  • Andrzej Pilipiuk: Sestřenky (2005).
  • Andrzej Pilipiuk: Věšet každý může (2010).
  • Andrzej Pilipiuk: Princezna (2011).
  • Andrzej Pilipiuk: Homo špiritisus (2011).
  • Andrzej Pilipiuk: Upít z činžáku (2012).
  • Andrzej Pilipiuk: Dědičky (2013).
  • Andrzej Pilipiuk: Jed (2014).
  • Polská ruleta (2003), antologie sci-fi povídek.
  • Polská ruleta 2: Sfinx (2005), antologie sci-fi povídek.
  • Marcin Przybyłek: Gamedek: Hranice realiry (2008).
  • Marcin Przybyłek: Gamedek: Prodavači lokomotiv (2010).
  • Mariusz Surosz: Pepíci: dramatické století Čechů polskýma očima (2011).
  • Dorota Terakowská: Dcera čarodějek (2002).
  • Dorota Terakowská: Tam, kde padají andělé (2013).
  • Robert M. Wegner: Sekera a skála, meč a žár (2011).
  • Robert M. Wegner: Šíp a vítr, dýka a moře (2013).
  • Adam Wiśniewski-Snerg: Robot (2003).
  • Vládcové času (1988), antologie sci-fi povídek-.
  • Janusz A. Zajdel: Právo na návrat (1981).
  • Janusz A. Zajdel: Edenie (2002).
  • Andrzej Ziemiański: Achája, tři díly (2004, 2005, 2008)
  • Rafał A. Ziemkiewicz: Červené koberce, odměřený krok (1997).

Překlady z ruštiny

  • Sergej Lukjaněnko: Lživá zrcadla (2008).
  • Sergej Lukjaněnko: Lord z planety Země (2009), společně s Evou Bůžkovou.
  • Sergej Lukjaněnko: Rytíři Čtyřiceti ostrovů (2012).
  • Sergej Lukjaněnko: Chladné břehy (2012).
  • Sergej Lukjaněnko: Nadchází ráno (2012).
  • Sergej Lukjaněnko: Tance na sněhu (2015), společně s Evou Bůžkovou.
  • Sergej Lukjaněnko: Genom (2015), společně s Evou Bůžkovou.

Ocenění

Za svou práci obdržel Pavel Weigel řadu ocenění:

Odkazy

Reference

  1. a b WHOSF: Pavel Weigel Ing. - Interkom
  2. a b c Pavel Weigel – Obec překladatelů. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. 
  3. Pavel Weigel - Fandom. www.fandom.cz [online]. [cit. 2016-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-27. 

Externí odkazy

Zdroj