Nikolaj Ogarev
| Nikolaj Ogarev | |
|---|---|
 | |
| Narození |
6. prosince 1813 Petrohrad |
| Úmrtí |
12. června 1877 (ve věku 63 let) Greenwich |
| Místo pohřbení | Greenwich (do 1966) Novoděvičí hřbitov (od 1966) |
| Povolání | básník, spisovatel, novinář, klavírista, hudební skladatel a filozof |
| Alma mater | Imperátorská moskevská univerzita |
| Žánr | poezie |
| Témata | filozofie |
| Rodiče | Platon Ogarew a Elisabeth Baskakow |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Platonovič Ogarjov[1] (rusky Николай Платонович Огарëв, 24. listopadujul./ 6. prosince 1813greg., Petrohrad, Ruské impérium – 31. květnajul./ 12. června 1877greg., Greenwich, Spojené království) byl ruský socialista, publicista a básník. Ogarjov, stejně jako Alexandr Gercen, byl významným hlasatelem revolučně demokratických idejí a socialistických přeměn v Rusku.[2]
Životopis
Jako mladík studoval Nikolaj Ogarjov na moskevské univerzitě, kde se zapojil do studentského hnutí. Roku 1834 byl zatčen a deportován do Penzy.
Když se vrátil do Moskvy, setkal se s Alexandrem Gercenem a Michailem Bakuninem. V roce 1840 utekl Ogarjov do Berlína a navštěvoval tamní univerzitu. O šest let později se vrátil do Ruska.
Roku 1850 byl podruhé zatčen, ale krátce na to byl propuštěn a emigroval do Velké Británie. V Londýně vydával spolu s Gercenem noviny Zvon.
V roce 1862 založil spolu s Gercenem organizaci Zemlja i volja, která však byla roku 1864 rozpuštěna. Opět byla založena roku 1876 Markem Natansonem.
Roku 1869 se Ogarjov setkal s anarchistou Sergejem Něčajevem. Zemřel roku 1877 v Greenwichi.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Platonowitsch Ogarjow na německé Wikipedii.
- ↑ Malá Československá encyklopedie ČSAV. Svazek IV. svazek M–Pol. Praha: Academia, 1987. Heslo Ogarjov, s. 635.
- ↑ Ščipanov, s. 320.
Literatura
- ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické myšlení v Rusku ve 40. až 60. letech XIX. století. Materialismus revolučních demokratů a jejich boj proti idealismu. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 309–353.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Ogarev na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Ogarev v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
