Moringa olejodárná

Jak číst taxoboxMoringa olejodárná
alternativní popis obrázku chybí
Moringa olejodárná (Moringa oleifera) s plody
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď moringovité (Moringaceae)
Rod moringa (Moringa)
Binomické jméno
Moringa oleifera
Lam., 1783
Synonyma
  • moringa olejná [2]
  • Moringa pterygosperma Gaertn.[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozkvetlá moringa olejodárná
Otevřená tobolka

Moringa olejodárná (Moringa oleifera) je nejznámějším druhem rodu moringa. Je teplomilnou, všestranně užitkovou dřevinoumonotypické čeledi moringovitých.

Rozšíření

Domovskou oblasti je jižní úpatí pohoří Himálaj. Již dávno se rozšířila na celý indický subkontinent, do Arábie a Afriky včetně Madagaskaru. Nyní se její nejrůznější kultivary pěstují v teplých oblastech téměř po celé zeměkouli.[4][5]

Roste na územích s tropickým i subtropickým podnebím v suchých, písčitých a jalových půdách v místech s ročním úhrnem srážek jen 250 mm a také ve vlhkých úrodných zeminách se srážkami až 3000 mm (Praha 460 mm). Snese i nadmořskou výšku okolo 2000 m n. m. (Praha 190 m n. m.). Rychlost růstu a plodnost je úměrná kvalitě půdy, vláze a teplotě. Nesnáší trvalé zamokření, vyžaduje plné slunce, nevadí alkalita zeminy do 9 pH.[6][7][8]

Popis

Moringa olejodárná roste v přírodě ve tvaru stromukmenem hnědé barvy o tloušťce až 30 cm do výšky maximálně 12 m, má visící větve a řidší neuspořádanou korunou. Pro snazší pěstování ho lze seřezávat i na výšku pouhého 1 m, nové větve dobře obráží. Roste velice rychle, až 3 m za rok, kvete již ve dvou létech. Je v závislosti na místních podmínkách opadavá nebo stálezelená. Na počátcích kořenů má hlízy, které ji pomáhají překonávat suchá období.

Výhony větví jsou dlouhé, listy jsou 2x až 3x zpeřené, u řapíku i řapíčků jsou žlaznaté. Střídavé listy bez palistů bývají dlouhé až 60 cm, jejich primární i sekundární vřetena mají 8 až 12 dílů. Lístečky tvarů eliptického, obvejčitého nebo i podlouhlého mají bázi zaoblenou nebo klínovou a vrcholek oblý nebo vykrojený, bývá jich 6 až 11.

Souměrné oboupohlavné krémově bílé (mladé) nebo nažloutlé (starší) květy s medovou vůni jsou velké asi 2 cm a bývají uspořádány v až 30 cm dlouhých latách. Květ má 5 drobných volných kališních lístků 7 až 14 mm velkých. Jeden korunní plátek je výrazné větší a je napřímený vzhůru a ostatní čtyři menší, veliké 1 až 2 cm, směřují do stran. Tyčinky s nitkami dlouhými asi 8 mm přesahují ven z květu a jsou zkroucené. Pět jich nese oranžově zbarvené prašníky a pět je bez prašníků (patyčinky). Svrchní semeník má krátkou stopku. Hlavní období květu je od února do dubna a pak znovu v září, mezitím stromy vykvétají průběžně, kvetou a současně dozrávají plody.

Plody se vyvíjejí asi 3 měsíce, začínají jako narůžovělá zkroucená trubice která se postupně prodlužuje do průměrné délky 20 cm (maximálně i přes 60 cm) a šířky 2,5 cm, dostává postupně barvu zelenou a ve zralosti hnědou. Jsou to pak podélně hluboce žebrovité mírně trojhranné tobolky tvaru lusku. V nich je až 20 vysoce olejnatých semen, kulatých nebo trojhranných, velikých 1 až 1,5 cm s třemi tenkými křídly až 2,5 cm dlouhými.[6][7][9][10][11]

Využití

Moringa olejodárná je často popisována jako „víceúčelová“ užitková rostlina, u které se dá všechno zužitkovat a v mnoha oblastech je důležitou součásti základní stravy. Pěstuje se tak, aby se její plodnost urychlila a sklizeň byla co nejjednodušší, seřezává se blízko nad zemí a tím, jak obrůstají větve, dostává tvar keře.

Listy

Listy jsou důležitou potravinou hlavně na indickém subkontinentu a v Africe. Získávají se jak z roztroušeně rostoucích, tak i na plantážích pěstovaných stromů a bývají k zakoupení na místních tržištích. Jsou součásti pravidelné stravy, bývají jedené syrové ve formě salátů i vařené v polévkách a omáčkách. V období nadbytku se i suší. V oblastech s dostatkem tepla a vody lze listy získávat z mladých stromků již za 2,5 měsíce po výsadbě, na 1 ha plantáže lze za rok vyprodukovat až 27 t čerstvých listů. Listy jsou zdrojem mnoha minerálů, vitamínů a proteinů, suší se, drtí na prášek a podávají jako výživný doplněk stravy dětem, sportovcům atd. Kultivary se zaměřením na množství listů se šlechtí převážně v Africe.

Plody

Zelené, ještě nezralé lusky, jsou zase velmi oblíbené zejména na indickém subkontinentu, kde za tím účelem pěstují šlechtěné rostliny, z kterých se mohou nezralé plody sklízet brzy po výsadbě. Připravují se obdobně jako zelené fazolové lusky, vyvážejí se dokonce i konzervované. Semena ze zralých plodů se praží a chutnají jako ořechy.

Zralá semena obsahují velké množství oleje (až 40 %) , který se po vylisování používá jednak pro kulinářské účely a kosmetiku, ale i v jemné mechanice, např. hodinářství. Olej prodávající se pod názvem „Behen“ je nevysychavý. Zbytky po vylisování (pokrutiny) se používají jako krmivo nebo hnojivo.

Prášek z rozdrcených semen nebo pokrutiny dokáže vyčistit kalnou vodu (0,2 g prášku pročistí 1 litr kalné vody). Ve vodě rozpustné proteiny ve funkci koagulantu dokážou vyvločkovat (flokulovat) vodní zákal, který usedne na dno nádoby. V některých oblastech okolo Nilu se takto voda před převařením tradičně upravuje.

Ostatní

Květy se konzumují vařené stejně jako listy. Kořeny mají palčivou chuť a používají se v omezeném množství jako náhražka křenu (označuje se jako „horseradish tree“ či „sahijana“), obsahují nebezpečný alkaloid spirochin. Z kůry stromu se získává hrubé vlákno pro výrobu rohoží a provazů. Větve jsou oblíbeným krmivem pro domácí zvířata, hlavně velbloudy.

V lidovém léčitelství má moringa olejodárná také široké využití, kořenů se používá při poruchách trávení, proti břišním a střevním parazitům i jako lék tlumící bolest, semena působí protizánětlivě i snižují horečku, listy jsou účinné proti kurdějím i osteomalacii.[6][7]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. florius.cz
  3. www.biolib.cz
  4. www.mobot.org
  5. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Moringa oleifera [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2010-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. a b c www.le.ac.uk. www.le.ac.uk [online]. [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-05. 
  7. a b c database.prota.org. www.prota4u.org [online]. [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  8. www.chmi.cz. www.chmi.cz [online]. [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-15. 
  9. exoticke-rostliny.atlasrostlin.cz
  10. toptropicals.com
  11. development.dendrologie.cz[nedostupný zdroj]

Externí odkazy

Zdroj