Jean-Baptiste Lamarck

Jean-Baptiste Lamarck
Rodné jméno Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet de Lamarck
Narození 1. srpna 1744
Bazentin
Úmrtí 18. prosince 1829 (ve věku 85 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Montparnasse
Povolání botanik, zoolog, akademik, přírodovědec, vysokoškolský učitel, biolog, chemik, meteorolog, paleontolog, malakolog, encyklopedista a spisovatel
Zaměstnavatel Národní přírodopisné muzeum
Ocenění rytíř Řádu čestné legie
Nábož. vyznání římský katolík
Choť Marie Anne Rosalie Delaporte (do 1792)
Charlotte Reverdy (od 1793)
Julie Mallet (1798–1819)
Děti Auguste de Lamarck[1][2]
Příbuzní Philippe François de Monet de Lamarck (sourozenec)
Louise Marie de Monet de Lamarck[3] (vnučka)
Podpis Jean-Baptiste Lamarck – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, rytíř de Lamarck (1. srpna 1744 – 18. prosince 1829) byl francouzský přírodovědec a autor první ucelené evoluční teorie (lamarckismu). Poprvé použil termíny bezobratlí a biologie. V roce 1779 byl jmenován členem akademie věd.

Jean-Baptiste Lamarck má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Lam.[4]

Jeho jméno nese měsíční kráter Lamarck a ostrov Lamarck v Antarktidě.

Život

Jean-Baptiste Lamarck se narodil v malé obci v Pikardii 1. srpna 1744 jako 11. dítě v rodině Philippe Jacquesa de Moneta de La Marck a Marie-Françoise de Fontaine de Chuignolles v Bazentinu-le-Petit. Rodina patřila k nižší šlechtě. Jean-Baptiste se měl stát duchovním, od 11 let navštěvoval jezuitskou školu v Amiens. Po smrti svého otce v roce 1759 odešel do armády. Zúčastnil se sedmileté války a poté sloužil v různých pevnostech na východní hranici Francie i na pobřeží Středozemního moře. V roce 1768 odešel z armády ze zdravotních důvodů.[5] Poté pracoval v jedné z pařížských bank a v letech 1770 až 1774 studoval medicínu, studium však nedokončil. Během studií se seznámil s vědeckou elitou Francie, především s botaniky Bernardem de Jussieu a Antoine-Laurentem de Jussieu a zoologem Georgesem-Louisem Leclercem de Buffon.

Dílo

Philosophie zoologique (1809) – obsahuje vysvětlení a rozvedení jeho pojetí evoluce.

Podle jeho představ probíhá evoluce tak, že organismus se během života adaptuje na své prostředí a vylepšení, která si tak vytvořil, předává svým potomkům (jedinci, kteří budou celý život běhat, budou mít potomstvo se silnýma nohama). Toto pojetí později zatlačila do pozadí teorie Darwinova.

Definitivně byly Lamarckovy představy o evoluci odmítnuty poté, co se ve 20. století podařilo získat větší vhled do rozmnožování a dědičnosti organismů.

Někteří vědci připouští, že v určitých případech jím obhajované principy mohou fungovat[6] – avšak pouze u jednobuněčných organismů a jen v některých případech. Tento názor má ale řadu odpůrců. Nově se ovšem potvrdil epigenetický přenos některých získaných vlastností na potomky i u obratlovců.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Geneanet.
  4. ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 
  5. ↑ Martina Keilbart: Lamarck, Jean-Baptiste-Pierre-Antoine de Monet, Ritter de. In: Werner E. Gerabek, Bernhard D. Haage, Gundolf Keil, Wolfgang Wegner (Hrsg.): Enzyklopädie Medizingeschichte. De Gruyter, Berlin/ New York 2005, ISBN 3-11-015714-4, S. 820 f.
  6. ↑ KOONIN, Eugene V; WOLF, Yuri I. Is evolution Darwinian or/and Lamarckian?. Biology Direct. 2009, roč. 4, čís. 1, s. 42. Dostupné online [cit. 2023-03-02]. ISSN 1745-6150. DOI 10.1186/1745-6150-4-42. PMID 19906303. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj