Miloš Nedbal

Národní umělec Miloš Nedbal
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Narození	28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. října 1982 (ve věku 76 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Pražská konzervatoř (1926–1928)
Povolání	herec, pedagog, režisér, učitel, publicista, filmový herec, recitátor, televizní herec a divadelní herec
Ocenění	zasloužilý umělec (1958) Řád práce (1966) Medaile Jana Amose Komenského (1977) národní umělec (1981)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Václav Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem^[1] – 31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU. Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti.

Narodil se 28. května 1906 v Rožmitále pod Třemšínem do rodiny Václava Nedbala (1881–1953),^[2] učitele na rožmitálské měšťance a loutkáře, a Milady Nedbalové rozené Königové.^[1] K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce. Miloš byl spolužákem Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926–1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.^[3] Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře.^[4][5] Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (1933–1936), v Brně (1936–1938) a v letech 1938–1942 a 1944–1945^[6] v Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942–1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970–1972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok! podporující komunistický převrat.^[7]

V letech 1942–1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.

Miloš Nedbal měl sourozence Miladu (* 1907) a Lubomíra (* 1910). V září 1918 se rodina přestěhovala z Rožmitálu do Prahy a v létě 1923 si pořídili na hypotéku domek na pražské Ořechovce v Západní 366. Od roku 1953 žil Miloš Nedbal ve vile v Barrandovské čp. 43. Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (* 1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (* 1906), později, již jako vdovec, se oženil potřetí s paní Zdenkou (1925–2002).

„Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu - sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím.“

František Filipovský^[8]

• 1958 – Zasloužilý umělec
• 1966 – Řád práce
• 1977 – Medaile J. A. Komenského za pedagogickou činnost
• 1981 – Národní umělec^[9]

• 1927 – V+W: Vest pocket revue, Blažej Jossek, Osvobozené divadlo
• 1928 – V+W: Gorila ex machina čili Leon Clinton čili Tajemství Clintonova kladívka, Norman Kerry, Osvobozené divadlo
• 1929 – V+W: Kostky jsou vrženy, Obža Bohunkus, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1929 – V+W: Premiéra skafandr, rekvizitář Arnošt, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1930 – V+W: Sever proti Jihu, major Warton, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 – V+W: Don Juan & comp., don Gonzalo de Ulloa, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 – V+W: Golem, císař Rudolf II, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1931 – Marcel Pagnol: Malajský šíp, Panisse, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1932 – V+W: Caesar, titul. role, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1932 – V+W: Robin zbojník, lord Broadcasting, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1933 – V+W: Svět za mřížemi, Wu-Fang, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1938 – Emanuel Bozděch: Generál bez vojska, Napoleon, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 10 repríz
• 1938 – J. K. Tyl: Jan Hus, Páleč, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 15 repríz
• 1939 – Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Talbot, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 22 repríz
• 1941 – William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
• 1945 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1945 – Karel Čapek: Matka, otec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1946 – Bratři Čapkové: Ze života hmyzu, Viktor, 1.inženýr–diktátor, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1946 – J. J. Kolár: Pražský žid, Jan Mydlář, Stavovské divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1947 – William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1950 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Kněz Jan Rokycana, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
• 1951 – William Shakespeare: Othello, Brabanzio, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
• 1952 – Anatolij Surov: Zelená ulice, Drozdov, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1953 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Národní divadlo, režie František Salzer
• 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Pan Dulský, Tylovo divadlo, režie Miloš Nedbal
• 1955 – Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Vilém Lühring, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
• 1957 – L. M. Leonov: Zlatý kočár, Nikolaj Stěpanovič Karejev, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
• 1958 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, Adamir, Mikuli, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1961 – William Shakespeare: Král Lear, Hrabě z Glostru, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
• 1962 – M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Korčžinskij, Národní divadlo, režie Jan Strejček
• 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Kapulet, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1973 – J. K. Tyl: Paličova dcera, Radní Horina, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
• 1975 – N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
• 1981– Jiří Šotola: Pěší ptáci, Zouhar, Tylovo divadlo, režie František Laurin

• 1933 – Cecil Chesterton, Ralph Neal: Kouzlo domova, Národní divadlo moravsko-slezské (NDMS) Ostrava
• 1933 – Samson Raphaelson: Mladá láska, NDMS
• 1933 – René Fauchois: Pozor, čerstvě natřeno, NDMS
• 1934 – Robert E. Sherwood: Londýnský most, NDMS
• 1934 – Ernest Enderline: Londýnský most, NDMS
• 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, NDMS
• 1947 – Július Barč–Ivan: Máti, Stavovské divadlo
• 1947 – Marcel Pagnol: Smraďoch, Mozarteum
• 1948 – L. M. Leonov: Jabloňové sady, Tylovo divadlo
• 1949 – L. N. Rachmanov: Neklidné stáří, Tylovo divadlo
• 1951 – Molière: Chudák manžel, Tylovo divadlo
• 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tylovo divadlo
• 1955 – V+W: Caesar, Divadlo satiry (režie j. h.)
• 1961 – Jindřich Honzl: Román lásky a cti, Národní divadlo

• Pudr a benzín
• Peníze nebo život
• Katakomby
• Pelikán má alibi
• Druhá směna
• Přijdu hned
• 1939 Cesta do hlubin študákovy duše - profesor francouzštiny Šeda
• Tanečnice
• Městečko na dlani
• Skalní plemeno
• Třináctý revír
• Dobrý voják Švejk - komisionální lékař
• Poslušně hlásím - generálmajor von Schwarzburg
• Jan Hus
• Jan Žižka
• Morálka paní Dulské
• Romeo, Julie a tma
• Němá barikáda
• Limonádový Joe aneb Koňská opera - Kolalok

• 1965 – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (TV film) – role: rabín z Lodže Dajem (TV film)
• 1966 – Sedm koní a vavříny (TV film) – role: trenér jezdců
• 1970 – F. L. Věk (TV seriál) – role: vrchní na Opočnu
• 1973 – O doktoru Vševědovi (TV pohádka) – role: kníže
• 1975 – Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: učitel hudby
• 1975 – Údržbáři (TV komedie) – role: emeritní profesor přírodních věd a mineralogie Dalibor Drozd RNDr.
• Sňatky z rozumu (TV seriál) – role: doktor Vácha
• Byl jednou jeden dům – role: domácí Nerudný
• Prokop Diviš
• O chudém královstvíčku
• O statečné princezně Janě
• Nemocnice na kraji města
• Nezralé maliny – role: Šána
• Třicet případů majora Zemana – díly: Klauni; Štvanice (role: profesor Braun)
• Dobrá Voda (TV seriál)

• 1964 – William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další.^[10]
• 1967 – Alexandre Dumas:Hrabě Monte Cristo (1967), Československý rozhlas, dramatizace: Jiří Zdeněk Novák, režie: Jaroslav Berger; role: prokurátor

• Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 19. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2005. 160 s. ISBN 80-7368-098-X. S. 75–76.
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 62, 135, 139, 141, 158, 161, 201, 281
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 15, 18, 32, 117, 197, 257, 260–1, 263–5, 267, 270–1, 273, 305
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178, 190, 200, 239, 253–5, 274
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 141, 202
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 72
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, 81, 83, 115, 161, 209, 210, 246, 290, 307, 339, 412, 456, 458, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 46, 114, 154, 156, 325, 326, 354, 382, 475, 505, 520.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 49, 72, 182, 244, 258, 368, 430, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 275–279.
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 78
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 219–220
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 175, ISBN 80-204-0493-7
• Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 31, 33, 35, 49
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 151, 224, 226, 369, 387, 478, 480, 502, 515–6, 525, 626, 644, 650, 656, 665
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330–1
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 256–7, 299, 300
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 8, 19, 46, 55, 76, 80–82, 90, 98–9, 224–7, 232
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 97–8, 120, 122, 210–4
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2 Blíže in: [1]
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 387–392.
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, Divadelní ústav, Praha, 1977, str. 175, 186
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 56–7, 60–1, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Josef Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 431.
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 102–3, 117–9, 166, 208, 315
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 124, 134, 140, 148, 264, 294, 311, 354, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 138, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 137, 190, ISBN 80-85625-19-9
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, 172, ISBN 978-80-239-9603-6

• Osvobozené divadlo neznámé

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Nedbal na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Nedbal
• Miloš Nedbal v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Miloš Nedbal v databázi Archivu Národního divadla
• Miloš Nedbal v archivu Národního divadla Brno
• Miloš Nedbal na Kinoboxu
• Miloš Nedbal v Česko-Slovenské filmové databázi
• Miloš Nedbal ve Filmové databázi
• Miloš Nedbal v Internet Movie Database (anglicky)
• Miloš Nedbal na Dabingforum.cz
• http://www.volny.cz/czfilm/Osobnosti/Nedbal.htm
• Miloš Nedbal v Síni slávy Národního divadla Brno
• Miloš Nedbal v cyklu České televize Příběhy slavných

Zdroj