Leonid Maximovič Leonov

Leonid Maximovič Leonov
Narození 7.jul. / 19. května 1899greg.
Moskva
Úmrtí 8. srpna 1994 (ve věku 95 let)
Moskva
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Povolání dramatik, spisovatel, novinář, prozaik, politik a básník
Alma mater 3. Moskevské gymnázium
Žánr román, novela a divadelní hra
Ocenění Stalinova cena
Řád přátelství mezi národy
Řád rudého praporu práce
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Leninova cena
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Maximovič Leonov (19.jul./ 31. května 1899greg. Moskva – 8. srpna 1994), byl ruský a sovětský spisovatel a dramatik.

Životopis

Narodil se v moskevské kupecké čtvrti Zarjaďje, kde měl jeho dědeček krám. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov byl novinář, carem i s rodinou vyhnán do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii, podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat.

I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů.

Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 1917–1941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině.

Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii.

Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání[1]

Výběr díla

  • Jezevci, první a úspěšný román z vesnického prostředí z roku 1924. Líčí odpor ruské vesnice k revoluci a zatuchlost moskevského předměstí.
  • Kasař, z roku 1927. Psychologický příběh někdejšího revolucionáře, v němž autor analyzuje krach revolučních aktivit.
  • Dravá řeka z roku 1929, inspirován pobytem na stavbách první pětiletky
  • Skutarevskij z roku 1930, jak význačný fyzik našel cestu k revoluci
  • Kobylky, novela z roku 1930 o boji proti nim v Turkménii
  • Cesta za oceán, rok 1934, příběh komunisty Kurilova
  • Dobytí Velikošumska, rok 1944, válečný román
  • Ruský les – 1954, za tento román z obdoby války získal Leninovu cenu. Na tématu vědeckého sporu poctivce Vichrova a sobeckého Gracianského o osud hynoucích ruských lesů pojednává román vítězství života nad smrtí, které se dále zrcadlí ve spletitém osudu mladičké Pojly Vichrovové.
  • Útěk Mr.Mac Kinsleye, fantastická, protiválečná groteska
  • Eugenija Ivanovna, příběh ruské emigrantky

Drama

  • Vpád – 1942, jedno z nejlepších ruských válečných dramat
  • Ruský les – 1953
  • Zlatý kočár – 1955

Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ LEONOV, Leonid; MORÁVKOVÁ, Alena. Provinční příběhy. Praha: Melantrich, 1980. Kapitola Doslov, s. 174. 

Literatura

  • TVRDÍKOVÁ, Sylva. heslo Leonov, Leonid Maximovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L–Ž). S. 22–23.

Zdroj