Kostel Panny Marie na Slovanech

Kostel Panny Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa v Praze na Slovanech
Typická dvojvěž na průčelí kostela Panny Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa v Praze na Slovanech
Místo
Stát	Česko Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Nové Město
Souřadnice	50°4′20,3″ s. š., 14°25′3,3″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	arcidiecéze pražská
Vikariát	první pražský
Farnost	Nejsvětější Trojice v Podskalí Praha-Nové Město
Status	klášterní kostel
Zasvěcení	Panna Maria
Datum posvěcení	29. 3. (pondělí velikonoční) 1372
Architektonický popis
Stavební sloh	gotika, baroko, novogotika
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	kámen, zdivo
Další informace
Adresa	Benediktinské opatství Panny Marie a slovanských patronů Vyšehradská 320/49 12000 Praha 2-Nové Město
Ulice	Na Slovanech a Vyšehradská
Kód památky	11725/1-1225 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Emauzský klášter)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Panny Marie, svatého Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa je kostel Emauzského kláštera (zvaného též Emauzy či klášter Na Slovanech) ve Vyšehradské ulici v Praze 2, při jižním okraji Nového Města pražského. Trojlodní halový kostel v gotickém slohu byl vybudován Karlem IV. pro komunitu benediktinů slovanské liturgie. Průčelí kostela je dnes charakteristické originálním betonovým věžovitým zakončením, které nahradilo západní dvouvěží zničené při bombardování v roce 1945. Kostel je součástí památkově chráněného areálu^[1] gotického kláštera, který byl v roce 1978 prohlášen národní kulturní památkou.^[2]

Historie

Založení kláštera s kostelem

Benediktinský klášter se slovanskou liturgií (odtud „Na Slovanech“) založil císař Karel IV. v roce 1347 a uvedl do Prahy chorvatské mnichy (zvané hlaholáše či glagolity) z opatství Tkon na ostrově Pašman u Zadaru. Roku 1372 byl současný kostel vysvěcen za účasti císaře, mladého Václava IV. a mnoha dalších hodnostářů. Stalo se to na Pondělí Velikonoční, kdy se čte evangelium o Ježíšově cestě do Emaus, odtud pochází označení Emauzy. Halový kostel s mohutnou střechou a štíhlým sanktusníkem byl jednou z dominant tehdejší Prahy.

Španělští mniši

Roku 1636 přišli do kláštera španělští mniši z montserratského kláštera. Ti v roce 1640 nahradili původní širokou polovalbovou střechu s velkým štítem trojdílnou střechou, přestavěli západní konec lodi a přistavěli dvě věže. Průčelí s věžemi bylo dokončeno v letech 1712 až 1723 pořízen nový hlavní oltář.

Němečtí mniši

Roku 1880 nabídl pražský arcibiskup Bedřich Josef kardinál Schwarzenberg klášter jako útulek přísné německé kongregaci z Beuronu, kteří byli nuceni opustit Německo v období tzv. „církevního boje“ kancléře Bismarcka vedeného proti Římu. Beuronští mniši klášter regotizovali, odstranili barokní zařízení i malby a báně na věžích nahradili ostrými jehlany. Kostel i klášter byl vymalován v historizujícím „beuronském“ slohu.

20. století

Od roku 1919 klášter převzali čeští benediktini. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byl kostel i klášter těžce poškozen. Klenba kostela i obě věže se zřítily a také klášterní budova s gotickými freskami v křížové chodbě byla silně poškozena. Rekonstrukci komplikovala dlouhá diskuse o tom, která z historických podob kostela má být obnovena. Opravy se táhly až do roku 1968, kdy bylo západní průčelí nahrazeno betonovými křídly podle návrhu F. M. Černého. Tento neobvyklý tvar připomíná jak dvě barokní věže, v roce 1890 novogoticky upravené, tak také vysoký štít předchozí středověké střechy bez věží, jak je zachycen na starších vedutách Prahy.^[3]

Po roce 1989

Roku 1991 byla obnovena malá komunita benediktinů, která kostel spravuje.

Popis

Trojlodní halový kostel s trojím polygonálním závěrem, vnějšími opěráky a moderním betonovým západním průčelím. Boční lodi mají stejnou výšku, ale jsou výrazně užší než loď hlavní. Mají sedm polí křížových kleneb, presbytář není oddělen vítězným obloukem ani stupněm v podlaze. Žebra klenby vybíhají přímo z osmibokých sloupů bez hlavic, kdežto v presbytáři sbíhají jako pruty až k podlaze. Zařízení bylo téměř úplně zničeno, takže prostor působí strohou monumentalitou. V kostele je několik zajímavých náhrobků ze 16.–18. století.^[4]

Zajímavost

Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV. tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů sv. Kateřiny a Kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a kostel Panny Marie na Slovanech, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře.^[5]

Galerie

• 
  Barokní podoba kláštera
• 
  Novogotická podoba kláštera
• 
  Klášter po náletu v roce 1945
• 
  Klášter po náletu v roce 1945
• 
  Fotografie Emauz v 70. letech 20. století
• 
  Loď kostela
• 
  Detail věží
• 
  Portál kostela
• 
  Portál kostela
• 
  Detail gotického okna v závěru kostela
• 
  Klenba kostela
• 
  Interiér kostela
• 
  Socha Matky Boží Montserratské

Odkazy

Reference

Literatura

• R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město a Vyšehrad . Praha: Academia 1998, ISBN 80-200-0627-3.
• BENEŠOVSKÁ, Klára. Emauzy. Benediktinský klášter Ma Slovanech s kostelem P. Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 50–55.

Související články

• Emauzský klášter

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Panny Marie na Slovanech na Wikimedia Commons
• Stránky opatství Emauzy

Zdroj