Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Praha)

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské; na Novém Městě v Praze
	Průčelí kostela svaté Kateřiny
Místo
Stát	Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Nové Město
Lokalita	Kateřinská zahrada v areálu FN
Souřadnice	50°4′26″ s. š., 14°25′30″ v. d.
Základní informace
Církev	Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
Diecéze	Eparchie pražská
Užívání	pravidelné
Zasvěcení	Kateřina Alexandrijská
Architektonický popis
Architekt	Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh	původně gotika, pozdně barokní přestavba
Další informace
Adresa	Viničná 468/2; Praha 2-Nové Město
Ulice	Viničná
Oficiální web	https://www.svkaterina.com
Kód památky	40092/1-1217 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky klášter augustiniánek na Novém Městě v Praze)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Praze, resp. pravoslavný chrám sv. velkomučednice Kateřiny, je původně gotický barokizovaný kostel, který býval součástí kláštera augustiniánek. Dnešní podoba kostela pochází z doby po přestavbě roku 1741, z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž v průčelí.^[1]

Poloha

Kostel se nachází v Kateřinské ulici, respektive v parku přibližně uprostřed mezi Karlovým náměstím a náměstím I. P. Pavlova v areálu neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice, mezi ulicemi Kateřinská, Viničná a Ke Karlovu na pražském Novém Městě.^[1]

Historie

Kostel byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek českým králem a římským císařem Karlem IV. Zasvěcení sv. Kateřině mělo být poděkováním této světici za údajnou záchranu Karlova života v bitvě u San Felice. Smutný osud potkal klášter v roce 1420, kdy byl jako mnohé jiné vypálen husity. Klášterní kostel však fungoval i nadále s přestávkou v letech 1737–1741, kdy byl okázale přestavěn Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem ve vrcholném baroku. Nedlouho poté, v roce 1784, byl však celý klášter zrušen Josefem II. a proměněn ve vojenský výchovný ústav, jejž v roce 1822 vystřídal ústav pro choromyslné. V roce 1841 byl kostel znovu vysvěcen a bohoslužby se zde konaly až do roku 1950, kdy byl předán do užívání městskému muzeu. Poté byl kostel pod správou řádu křižovníků. Od ledna 2010 zde byl opět obnoven liturgický provoz. Mše se sloužily každou neděli od 18 h (v tradičním římském ritu).

Současnost

Kostel byl magistrátem předán do užívání pravoslavné církvi.^[1] První pravoslavná bohoslužba spojená s vysvěcením prestolu zde proběhla 24. prosince 2012. V roce 2014 v chrámu působil roudnický farář Miroslav Šantin, kterého v roce 2015 vystřídal otec Milan Horváth (v roce 2024 stále úřadující).^[2]

Popis

Současná podoba chrámu pochází z barokní přestavby v letech 1737–1741, přičemž z původního gotického kostela zbyla jeho vysoká osmiboká věž. Za architekta stavby byl dlouhou dobu pokládám F. M. Kaňka,^[3] podle nejnovějších údajů však jde nepochybně o jedno z vrcholných děl Kiliána Ignáce Dientzenhofera.^[4]^[5] Neobvyklé je to, že Dientzenhofer nenavrhl jenom hrubou stavbu, ale i celkovou vnitřní dispozici zařízení. Kostel je klenutým sálovým prostorem s příčnou lodí, na klenbách vyzdoben působivými freskami Václava Vavřince Reinera, znázorňujícími výjevy ze života sv. Kateřiny. Tvůrcem hojných plastik je pražský sochař František Ignác Weiss. Interiér kostela je jedinečným pražským prostorem, a to především z důvodu jeho zachovalosti a jednotnosti. Absence doplňků z pozdějších období a účast velmi malého počtu umělců na stavbě zde tvoří jedno z nejčistších vrcholně barokních prostředí. Věž kostela měří 51,3 m.^[zdroj?]

Zajímavosti

Osmiboká věž v průčelí, přezdívaná „Pražský minaret“, je zvláštností nejen kostela sv. Kateřiny, ale i nedalekých kostela sv. Apolináře nebo kostela Zvěstování Panny Marie na Slupi. Osmiboká byla i pozoruhodná kaple Božího Těla na Karlově náměstí (zbourána 1791), stejně tak i kostel Panny Marie na Karlově, odkazující na osmibokou katedrálu Panny Marie v Cáchách, kterou založil vzor a idol Karla IV. Karel Veliký.

Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů: kostel sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno kostel Panny Marie na Slovanech a kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře.^[6]

Galerie

Kostel sv. Kateřiny na anonymní historické fotografii z doby kolem roku 1865
Pohled na klenbu s freskami Václava Vavřince Reinera
Vstupní část kostela
Socha svaté Kateřiny na věži kostela
Náhrobníky ve vstupní části kostela
Cedule s nápisem

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Chrám sv. Kateřiny Alexandrijské. www.prague.eu [online]. [cit. 2022-02-05]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. www.pravoslavnacirkev.cz [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-30.
↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. S. 219.
↑ Kilián Ignác Dientzenhofer : a umělci jeho okruhu ; výstava je uspořádána u příležitosti 300. výročí narození Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Praha: Národní galerie v Praze, 1989. 232 s. Dostupné online. ISBN 80-7035-003-2, ISBN 978-80-7035-003-4. OCLC 632009321 S. 65–66.
↑ HORYNA, Mojmír; HUGO, Robert; MÁDL, Martin. Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě pražském. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 143 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-1487-8, ISBN 80-246-1487-1. OCLC 260110220 S. 24.
↑ Vilém Lorenc: Nové Město Pražské, Praha, SNTL, 1973, str. 73.

Literatura

EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. - kapitola Chrám sv. Kateřiny, s. 170–182.
Kolektiv autorů: Dějiny českého výtvarného umění II/2, Academia, Praha, 1989,
- Pavel Preiss: Malířství vrcholného baroka v Čechách, str. 602;
- Oldřich J. Blažíček: Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, str. 712 a 713;
kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie, Praha, 1989, edice katalogy 38.
Mojmír Horyna, Robert Hugo, Martin Mádl, Pavel Preiss: Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském, Praha, nakladatelství Karolinum, 2008, ISBN 978-80-246-1487-8
VLČEK, Pavel. Kostel sv. Kateřiny s klášterem augustiniánů poustevníků. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 63–65.