Emauzy (biblické místo)

Večeře u Emmaus od Caravaggia, 1601

Emauzy je místo zmiňované v příběhu o setkání na cestě do Emauz v Novém Zákoně, odkud pocházel Ježíšův příbuzný a učedník Kleofáš. Podle Lukášova evangelia[1] se Ježíš po svém zmrtvýchvstání přidal k učedníkům, kteří se zklamaní navraceli z Jeruzaléma domů. Rozmlouval s nimi a následně se jim v Kleofášově domě dal poznat při lámání chleba.

Téma bylo oblíbeným námětem obrazů v křesťanském umění a také se podle něho nazývá Emauzský klášter v Praze založený Karlem IV. pro benediktiny slovanské liturgie.

Pojmenování

Název Emauzy pochází původně ze starohebrejského výrazu „Chammat“ (חמת), popř. „Chamta“ (חמתא), znamenající „horký pramen“ (pod tímto označením jsou Emauzy zmíněny v midraši Zuta k Písni Písní 6,8 a v midraši Rabba k Jeremiášovu Pláči 1,45). Tento místní název byl během 2. stol. př. n. l. helenizován a ve starožidovské literatuře psané řecky i hebrejsky se objevuje v následujících formách: Ammaus, Ammaum, Emmaus, Emmaum, Maus, Amus aj. (Άμμαούμ, Άμμαούς, Έμμαούμ, Έμμαούς, אמאוס, אמאום, עמאוס, עמאום, עמוס, מאום, אמהום…)

Možné lokalizace

Lokalit nazývaných Emauzy je ve Svaté zemi více, a již v byzantském období nebylo jasné, které z nich odpovídají Lukášovu místu. Dnes se jedná o následující lokality:

Zatím není možné definitivně rozhodnout, která z lokalit je ztotožnitelná s Emauzy Lukášova příběhu.

Reference

  1. Lk 24, 13–25 (Kral, ČEP)

Literatura

  • emmaus-nicopolis.org
  • P. Duvignau, "Emmaüs, le site - le mystère". Librairie Ernest Leroux, Paris 1937. (není ISBN) Dokumenty Google (francouzsky)
  • MAJERNÍK, Ján; SCHEIDOVÁ, Leopoldína. Spoznávajme Svätú zem pohľadom archológov a biblistov. 1. vyd. Bratislava: Rímskokatolícky farský úrad v Zákamennom, 2005. 801 s. ISBN 80-968861-9-3. S. 337–340. (slovensky) 
  • KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 486 s. ISBN 80-7192-711-2. Kapitola 79. Učedníci na cestě do Emauz, s. 405–411. 

Externí odkazy

Zdroj