Jana Krejcarová

Jana Krejcarová
Rodné jméno Jana Krejcarová
Narození 14. srpna 1928
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. ledna 1981 (ve věku 52 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Povolání spisovatelka a básnířka
Témata literatura
Manžel(ka) Pavel Fischl (1947–?)
Miloš Černý
Ladislav Lipanský (1961–?)
Daniel Ladman (1969–1981)
Partner(ka) Egon Bondy
Rodiče Jaromír Krejcar a Milena Jesenská
Příbuzní Jan Jesenský (dědeček)
Růžena Jesenská
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Krejcarová (provdaná Jana Černá, naposled Jana Ladmanová, 14. srpna 1928, Praha – 5. ledna 1981, Praha) byla česká básnířka, prozaička a výtvarnice. Byla dcerou architekta Jaromíra Krejcara a novinářky Mileny Jesenské a dlouholetou partnerkou Egona Bondyho.

Život

Studovala od roku 1938 gymnázium. V letech 1942–1944 studovala na grafické škole. Ve školním roce 1946–1947 absolvovala jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána. Po uvěznění a smrti matky vyrůstala pod dohledem dědečka Jana Jesenského. Po jeho smrti v roce 1947 zdědila značný finanční obnos, rozhodla se však pro bohémský život bez trvalého zaměstnání – její příjmy pocházely z psaní a příležitostných prací. Z politických důvodů byla odsouzena na půl roku podmíněně.[1] Doslov k prvotině Hrdinství je povinné uvádí, že získala osobní zkušenost se stavbou mládeže.

Účastnila se aktivit surrealistů kolem Karla Teigeho a Vratislava Effenbergera. Po roce 1950 spolupracovala s Ivo Vodseďálkem, Mikulášem Medkem, Zbyňkem Sekalem a Egonem Bondym.

V 70. letech se živila užitou výtvarnou tvorbou, šila a batikovala tuniky a haleny, odlévala ze sádry figurální reliéfy jako kopie dlaždic či kachlů, obojí prodávala s velkou obchodní zdatností.

Osobní život

Od roku 1947 byla krátce poprvé provdána za herce, spisovatele a pozdějšího psychologa Pavla Fischla (1922–2008)[2], který emigroval do Izraele, kde žil pod jménem Gabriel Dagan. Později se provdala za sociologa Miloše Černého. Byla matkou pěti dětí – Jana Černého[3] (jeho biologickým otcem byl možná Egon Bondy[4]), Martina Černého (* 1952), Františka Černého (*1953 – jeho biologickým otcem byl údajně Mikuláš Medek[4]), Terezie a Štěpána. O děti se ale většinou ani jeden z rodičů nestaral, a tak skončily v dětském domově. V roce 1961 se provdala za Ladislava Lipanského. V šedesátých letech byla odsouzena na jeden rok nepodmíněně za zanedbání rodičovské péče. Počtvrté se v roce 1969 provdala za výtvarníka Daniela Ladmana (1946-2013)[5]. Žili v Praze v Korunovační č. 32[6] a Raspenavě.

V roce 1981 tragicky zahynula jako spolujezdec v autě řízeném manželem Danielem při dopravní nehodě – srážce s nákladním autem vezoucím klády.

Dílo

V roce 1949 přispěla do surrealistického sborníku Židovská jména pod pseudonymy Sarah Silberstein a Gala Mallarmé. V 60. letech přispívala do časopisu Divoké víno a do Literárních novin.

Ve své prvotině Hrdinství je povinné se pokusila o jiný pohled na stavbu mládeže, než prezentovala tzv. budovatelská próza, s motivy absurdity a odcizení. Emigraci otce hlavního hrdiny popsala bez odsudku.[1]

  • Hrdinství je povinné, Praha : Československý spisovatel, 1964
  • Nebyly to moje děti ..., Praha : Naše vojsko, 1966
  • V zahrádce otce mého, Praha : Revolver Revue, 1988
  • Clarissa a jiné texty, Praha : Concordia, 1990, ISBN 80-900124-0-X, napsáno v roce 1951
  • Adresát Milena Jesenská, Praha : Concordia, 1991, druhé vydání, ISBN 80-900124-4-2 (první vydání 1969: Divoké víno)

Jana Krejcarová v umění

  • 2013 – Na dně propasti perlička – pořad Českého rozhlasu Plzeň, připravili Tamara Salcmanová a Miroslav Buriánek, režie Miroslav Buriánek[7]
  • 2009 – 3 sezóny v pekle, koprodukční film; životem Jany Krejcarové a Egona Bondyho jsou inspirovány postavy Jany a Ivana[8]
  • 1993 – Seděla ve skleníku a házela kameny, dokumentární film Nadji Seelichové, výpověď tří blízkých přátel Jany Černé – Egona Bondyho, Ivo Vodseďálka a Johany Kohnové.

Ocenění

Laureát Ceny Revolver Revue za rok 1990.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Jana Krejcarová ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. ↑ WAGNER, Radan. Život mezi surrealismem, marxismem a obscénností [online]. Lidovky.cz, 2017-01-18 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ CERNY, Jan. Gute Argumente [online]. Mannheim: 2015-07-01 [cit. 2024-02-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b SOUKUPOVÁ, Jana. Rozhovor se synem Egona Bondyho a poněkud šokující post scriptum tohoto interview. iDNES.cz [online]. 2010-06-11, rev. 2010-06-16 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ Daniel Ladman ilustrátor
  6. ↑ Daniel Ladman – O Janě Černé či Honze Krejcarové, ale taky Janě Ladmanové [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ SALCMANOVÁ, Tamara; BURIÁNEK, Miroslav. Na dně propasti perlička. Vltava [online]. 2013-09-06 [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Tři sezóny v pekle ve Filmové databázi
  9. ↑ http://revolverrevue.cz/cena-rr

Literatura

  • MILITZ, Anna. Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé. 1. vyd. [s.l.]: Burian a Tichák, 2015. ISBN 978-80-87274-29-3. 

Externí odkazy

Zdroj