Růžena Jesenská

Růžena Jesenská
Rodné jméno Ružena Anna Maria Jessensky
Narození 17. června 1863
Smíchov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 14. července 1940 (ve věku 77 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Povolání překladatelka, básnířka, spisovatelka a dramatička
Rod Jesenský
Příbuzní Jan Jesenský a Marie Viktorie Jesenská (sourozenci)
Milena Jesenská (neteř)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růžena Jesenská (17. června 1863 Smíchov[1] – 14. července 1940 Praha[2]) byla česká učitelka, básnířka a spisovatelka.

Život

Rodina a studia

Narodila se v měšťanské rodině jako nejstarší z pěti dětí majitele realit a nedostudovaného právníka Jana Bedřicha Jesenského a jeho manželky Anny, rozené Tiché. Rodina odvozovala svůj původ od slavného lékaře a rektora pražské univerzity Jana Jessenia. Růžena měla mladší sestru Marii (1867) a tři bratry, z nich Jan (1870) vystudoval Lékařskou fakultu UK, stal se stomatologem a z manželství s Milenou Hejzlarovou měl dceru Milenu Jesenskou.

Rodina bydlela nejprve na Smíchově ve Vltavské ulici čp. 277, když otec dostal práci v cementárně, přestěhovala se za ním do Radotína, a později se vrátili do staré Prahy. Po absolvování obecné a měšťanské školy na Malé Straně Růžena vystudovala čtyřletý Státní ústav učitelek v Praze na Starém Městě.

Učitelství

Studium zakončila roku 1882 povinnou dvouletou praxí, na kterou nastoupila v Mladé Boleslavi a roku 1884 završila maturitou. Podle platných předpisů se učitelky nesměly provdat a mít vlastní děti, aby nezanedbávaly žactvo. V roce 1889 Jesenská přestoupila na malostranskou měšťanskou školu u sv. Tomáše v Praze a tam učila až do předčasného důchodu v roce 1907[3]. Bydlela rovněž na Malé Straně, naposledy ve Všehrdově ulici čp. 445/III. Hojně cestovala, v roce 1893 navštívila pobaltské země, v letech 1901–1938 vícekrát Francii, ale také Itálii a Švýcarsko, roku 1911 byla v Rusku. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze.

Literární tvorba

Růžena používala pseudonymy Eva z Hluboké, Milena Důrasová nebo Martin Věžník a časopiseckou šifru -ská. Literární tvorbu začala od poloviny 80. let lyrickou poezií v časopisech pro děti a mládež, pod patronací Jana Nerudy (který jí vydal první sbírky v Poetických besedách) a Josefa Václava Sládka (který ji přizval do družstva Máj). Pod vlivem symbolismu a dekadence rozšířila svou tematiku o tragické zejména ženské osudy a v obraznosti používala například pojem barevného slyšení (zvony fialově a kovově zvučely). Později se stala autorkou řady dívčích, mnohdy výchovných románků. První novely publikovala v časopisu Světozor pod pseudonymem Martin Věžník. Napsala i několik divadelních her. Později psala novoromantické příběhy pod vlivem Julia Zeyera. S nevalnými úspěchy dobývala muže, z umělců k nim patřil například František Xaver Šalda. Utajovaný milostný vztah prožila s Alfonsem Muchou. Ráda popisovala milostná vzplanutí žen. Jiří Karásek ze Lvovic její styl označil za vášnivý erotismus[4]. Kvůli obhajobě možnosti předmanželského pohlavního styku byla Jesenská tehdejší společností kritizována, její názor byl označen za skandální[5].

Dílo

Poezie

  • Mládí, kniha veršů z let 1889–1899 [6]
  • Básně života a smrti, kniha básní s erotickým nádechem z let 1905–1919

Řada z nich již dříve vyšla samostatně

Povídky a novely

  • Novely: Provisorní život; Na ohořelých větvích; Tak pozděǃ; Odvanuto. (J. Otto 1900)
  • Touha a láska (1902)[7]
  • Mimo svět (1909), soubor povídek, mj. o problémech lesbické lásky [8]
  • O mnichu Synesiovi – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 6 (J. R. Vilímek 1911)
  • Z nepřístupných zahrad (1912)
  • Tajemství srdcí (1919)
  • Kouzlo světelných nocí (1919)
  • Pohledy do duší 1920)
  • Odhalená srdce (1923)
  • Dětství (1931), autobiografie [9]

Románová tvorba

  • Jarmila (1894), výchovný dívčí román
  • Jarní píseň (1902), také pro dospívající dívky
  • Román dítěte (1905) [10]
  • Legenda ze smutné země (1907) [11]
  • Nocturno moře (1910)
  • Tanečnice (1912)
  • Ivana Javanová (1917) [12]
  • Cizinka (1920)
  • Hrdinství (1923) [13]
  • Láska (1933)

Dramatická tvorba

  • Estera
  • Paní z Rosenwaldu
  • Cirkus
  • Devátá louka – veselohra, nejúspěšnější z her, uvedena 3 divadly, zfilmována, posloužila jako libreto opery J. Zelinky
  • Princezna a krásný pošta
  • Starý markýz [14]
  • Je veliká láska na světě?
  • Lhostejný člověk
  • Deset let a Rajna
  • Zlato
  • Attila (1919) [15]

Časopisecké příspěvky

Básně, povídky a další drobné příspěvky i aktuality publikovala v mnoha periodikách: Květy, Lumír, Moderní revue, Národní listy, Stopa, Světozor, Týn, Zlatá Praha, Ženské listy, pro děti: Malý čtenář.

Překlady

V menší míře překládala ze španělštiny, ruštiny a ukrajinštiny. Například přebásnila verše Tarase Ševčenka a do ukrajinštiny převedla básně Jaroslava Vrchlického.

Redakční práce

V letech 1902–1903 redigovala Dětské besedy Máje, dále dětský časopis Koule. V letech 1911–1920 pracovala jako redaktorka Kalendáře paní a dívek českých, ze sentimentálního ženského časopisu vytvořila poměrně kvalitní literární revui. Od roku 1929 byla členkou výboru České akademie věd.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Růžena Jesenská, s. 110. 
  4. ↑ Jiří KARÁSEK ze Lvovic, Tvůrcové a epigoni: kritické studie. Praha 1927.
  5. ↑ Robert Burton PYNSENT, Láska a slečna Jesenská. In: Luboš MERHAUT – Otto M. URBAN (eds.): Moderní revue 1894–1925. Praha 1995.
  6. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Mládí [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1926 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Novelly [online]. Praha: J. Otto, 1900 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Mimo svět [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Dětství [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1929 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Román dítěte [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1925 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Legenda ze smutné země [online]. Praha: J. Otto, 1907 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Ivana Javanová [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1930 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Hrdinství [online]. Praha: Český čtenář, 1923 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Starý markýz [online]. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1926 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  15. ↑ JESENSKÁ, Růžena. Attila [online]. Praha: J. Otto, 1919 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • Česká literatura 19. století, vydal SPN 1990, napsal prof. PhDr. Josef Polák, CSc
  • DEYL, Rudolf. Vojan zblízka. Praha: Orbis, 1953, str. 198, 356
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 264–266
  • MUCHA, Jiří. Alfons Mucha. Praha: Mladá fronta, 1982, s. 96, 285, 297
  • OPOLSKÝ Jan, Růžena Jesenská. Praha: Česká akademie věd a umění, 1944. 17 s.
  • Suchomelová, Marcela: Růže je zasypaly… spolupráce Růženy Jesenské se Zdenkou Braunerovou v Kalendáři paní a dívek českých. In: Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005; Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2005 s. 89–102.

Externí odkazy

Zdroj