Ivan Franko

Ivan Franko
Narození 27. srpna 1856
Nahuievychi
Úmrtí 28. května 1916 (ve věku 59 let)
Lvov
Místo pohřbení Lyčakivský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′11″ v. d.)
Pseudonym Джеджалик
Povolání spisovatel, novinář, básník, kulturní historik, dramatik, překladatel, ekonom, literární kritik, politik a překlady do ukrajinštiny
Alma mater Lvovská univerzita (od 1875)
Černovická univerzita (od 1891)
Vídeňská univerzita
Žánr poezie, novela, román, novela, povídka a divadelní hra
Významná díla Kameniari
Politická příslušnost Ukrajinská radikální strana
Manžel(ka) Olha Franko
Děti Petro Franko
Anna Klyuchko
Taras Franko
Andriy Franko
Vlivy Taras Hryhorovyč Ševčenko
multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyči u Drohobyče – 28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filozof a překladatel. Již od studentských let byl aktivně činný v revolučním hnutí, za tuto svoji aktivitu byl nejednou vězněn a byl pod stálým policejním dozorem.[1]

Biografie

Dvojjazyčná deska na pražském Žofíně, text: „Ivan Franko * 1856 † 1916 Velký syn ukrajinského lidu, básník – revoluční demokrat promluvil zde na sjezdu slovanské pokrokové mládeže 18.5.1891“

Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč[2]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).

Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.

Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství, od sociálně kritického, přes historické (novela Zachar Berkut, v českém překladu též jako Horský orel) a buditelské, až po filosoficko-reflexivní a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.

V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na paláci Žofín, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově.

Pomník či pamětní deska Ivana Franka je v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo v roce 1961 přejmenováno na Ivano-Frankivsk. Frankův portrét je také motivem ukrajinské bankovky v hodnotě 20 hřiven.

Dílo

Frankova díla vydaná v češtině:

  • Franko, Ivan. Manipulantka a jiné novely. Překlad. Hrušková K. Českomor. podn. tisk. a vyd. Praha, 1920
  • Franko, Ivan. Horský orel. Fr. Rebec. Praha, 1931
  • Franko, Ivan. Haličské obrázky. Překlad. Burian J. V. J. Otto. Praha, 1907
  • Franko, Ivan. Boa constrictor. Překlad. Hlaváček Fr. J. Otto. Světová knihovna. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Rozvoda J. J. Otto. Světová knihovna 59. Praha, 1898
  • Franko, Ivan. Na Čeremoši. Překlad. Hůlka R. Melantrich. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Zachar Berkut. Překlad. Hůlka R. MF. Květnice 23. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Ukradené štěstí. Překlad. Martínek K., Digrin Z. Orbis. Hry lidového jeviště 3. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Boryslav. Překlad. Hůlka R. Ilustr. Turek Fr. Práce. Živé dědictví 14. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Povídky. Překlad. Lebeda A. A. Slovanské nakladatelství. Knihovna světových klasiků 4. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Poesie. Překlad. Hanusová Z., Jechová H. SNKLHU. 1. vyd. Praha, 1956
  • Franko, Ivan. Když zvířátka ještě mluvila. Překlad. Zilynská L. Ilustr. Šindler J. Svět sovětů. 1. vyd. Praha, 1963
  • Franko, Ivan. Rubač. Překlad. Hůlka R. Svoboda. Světová četba 35. 1. vyd. Praha, 1951
  • Franko, Ivan. Uvadlé listí. Překlad. Jan Vladislav. BBart. VERSUS. 1.vyd. Praha 2006

Odkaz

Po Ivanu Frankovi bylo pojmenováno:

Galerie

  • Ivan Franko (1886)
    Ivan Franko (1886)
  • Jeho manželka, Olha Khoruzhynska (Ольга Франко), v roce 1886
    Jeho manželka, Olha Khoruzhynska (Ольга Франко), v roce 1886
  • Ivan Franko
    Ivan Franko
  • Ivan Franko (1913)
    Ivan Franko (1913)
  • Hrob Ivana Franka ve Lvově
    Hrob Ivana Franka ve Lvově
  • Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003)
    Ivan Franko na dvacetihřivnové bankovce (2003)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Mamedov, s. 355.
  2. ↑ Учитель Івана Франка, бургомістр Дрогобича Ксенофонт Охримович (1846–1916) [online]. protruskavets.org.ua [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (ukrajinsky) 

Literatura

  • DANIŠ, Miroslav. Ivan Franko: život a dielo, 1856–1916. Prešov: Vydavatel̓stvo M. Vaška, 2009. 334 s. ISBN 978-80-7165-725-5. 
  • MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Filosofické a sociologické myšlení národů SSSR v XIX. století. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 353–363.
  • NEVRLÝ, Mikuláš. Ivan Franko, ukrajinský básník, revolucionář. [s.l.]: Práce, 1952. 171 s. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj