Bučač

Bučač
Бучач
Bučač, vpravo cirkev basiliánů
Bučač, vpravo cirkev basiliánů
Bučač – znak
znak
Poloha
Souřadnice 49°3′45″ s. š., 25°23′9″ v. d.
Nadmořská výška 271 m n. m.
Časové pásmo +2
Stát UkrajinaUkrajina Ukrajina
Oblast Ternopilská
Rajón Čortkivský
Bučač
Bučač
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 9,98 km²
Počet obyvatel 12 511
Hustota zalidnění 1 253,6 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.buchach.org.ua
Telefonní předvolba 3544
PSČ 48405
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bučač (ukrajinsky Бучач; polsky Buczacz; v jidiš בעטשאָטש‎ / Betšotš) je malé město na západní Ukrajině. Leží v Ternopilské oblasti na řece Strypa v historickém regionu Halič, 135 km jihovýchodně od Lvova a 55 km jihozápadně od oblastního města Ternopil. Žije zde zhruba 12 tisíc obyvatel.

Historie

Barokní radnice
socha sv. Jana Nepomuckého, 1750, (kopie)
socha Panny Marie, 1751, (kopie)
Chrám Ochrany Přesvaté Bohorodičky
Chrám svatého Mikuláše

První zmínka pochází z roku 1260.

V roku 1349 (téměř devadesát let poté) Halič dobyli Poláci. Na konci 14. století město poprvé přijalo magdeburské právo[1].

V létě roku 1498 moldavský kníže Stefan III a jeho spojence – Turci dobyli město; pomsta za jejich předchozí neúspěchy bylo zničení města, zachycení jeho obyvatele. Roku 1515 město znovu přijalo magdeburské právo.

To bylo v době, kdy do této oblasti přicházelo velké množství přistěhovalců – Poláků, Židů a Arménů. Bučač se stal centrem místní židovské komunity.

V roce 1772 byla Halič anektována Rakouskem v rámci prvního dělení Polska. Bučač zůstal součástí Rakouska a jeho následovníků až do konce první světové války v roce 1918. Bučač byl pak krátce součástí nezávislé Západoukrajinské republiky před tím, než toto území obsadilo v roce 1923 Polsko. Během druhé světové války bylo území Haliče, včetně Bučače, anektováno Sovětským svazem a přičleněno k Ukrajině (viz pakt Molotov–Ribbentrop).

V roce 1941 bylo město přepadeno nacistickým Německem. Veškeré židovské obyvatelstvo bylo fakticky vyhlazeno během holocaustu. Po válce se město se vrátilo do náruče Sovětského svazu. Z města byli vyhnáni příslušníci polské komunity. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se město Bučač stalo součástí nezávislé Ukrajiny.

Od roku 2007 se z iniciativy místní samosprávy ve městě nachází pomník hlavy Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery[2].

Současnost

Ve městě se dochovala monumentální barokní radnice z poloviny 18. století, kostel Povýšení svatého Kříže a monastýr (klášter) basiliánů a další památky; funguje zde také vlastivědné museum.

S oblastním Ternopilem a dalšími městy je město spojeno autobusovými linkami, vlak z Husjatyna a Čertkova sem zajíždí pouze jednou denně.

Školství

  • zemědělský College
  • Gymnázium
  • Lyceum

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti

Chrámy

Hotel

  • Bučač[3]
  • Vizyt ("Návštěva")
  • Mandry (vesnice Pidzamočok)

Hospodářství

Doprava

  • Železniční doprava
  • Městská doprava

Osobnosti

Partnerská města

Foto

  • centrum, zámek
    centrum, zámek
  • Poliklinika
    Poliklinika
  • knihovna
    knihovna
  • finanční úřad
    finanční úřad
  • museum
    museum

Odkazy

Reference

  1. ↑ КОБЕЛЬСЬКИЙ, М. Бучач. In: Енциклопедія сучасної України. Т. 3.. Київ: НАН України, НТШ, Координаційне бюро енциклопедії сучасної України НАН України, 2004. S. 674. (ukrajinsky)
  2. ↑ ШКУЛА, Андрій. Бучач уже з Бандерою In 20 хвилин (Тернопіль). 2007. 16. říjen. (ukrajinsky)
  3. ↑ Hotel Bučač. www.ukrain.travel [online]. [cit. 2016-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-26. 
  4. ↑ БАБІЙ, П. Karel Vladislav Zap In Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2004. t. 1 : А — Й. 696 s. ISBN 966-528-197-6. S. 450. (ukrajinsky)

Externí odkazy

Zdroj