Ternopil

Ternopil
Тернопіль
Ternopilský Nový zámek a rekreační přístav
Ternopilský Nový zámek a rekreační přístav
Ternopil – znak
znak
Ternopil – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 49°33′ s. š., 25°34′ v. d.
Nadmořská výška 320 m n. m.
Stát UkrajinaUkrajina Ukrajina
Oblast Ternopilská
Rajón Ternopilský
Ternopil
Ternopil
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 59,02 km²
Počet obyvatel 225 004 (2022[1])
Hustota zalidnění 3 119 obyv./km²
Etnické složení Ukrajinci (přes 90 %), Poláci
Náboženské složení Uniaté, římští katolíci, pravoslavní
Správa
Starosta Serhij Nadal
Vznik 1540
Oficiální web www.city.gov.te.ua
Telefonní předvolba +380 352
PSČ 46000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ternopil (ukrajinsky Тернопіль, Ternopil, česky a polsky Tarnopol či rusky Тернополь, Těrnopol) je město ležící v západní části Ukrajiny na řece Seret. Městem prochází hlavní železniční trať mezi Lvovem a Kyjevem a silnice Lvov – Vinnycja – Umaň. Ternopil je hlavním městem Ternopilské oblasti; žije zde přibližně 225 tisíc obyvatel.

Historie

Panorama města kolem roku 1900
Starý a nový zámek po 1. světové válce

V letech 1434-1569 obec administrativně patřila do Polského království. V roce 1540 zde založil polský hejtman Jan Amor Tarnowski pevnost proti tatarským nájezdům. Roku 1548 polský král Zikmund I. Starý sídlu potvrdil městská práva. V roce 1544 byl dostavěn Starý zámek a město odrazilo první útoky Tatarů. Na základě lublinské unie v roce 1569 připadlo Polsku. Během Chmelnického povstání bylo město vypáleno a zažilo pogromy na židovské obyvatelstvo. Za svou existenci bylo město několikrát vyplundrováno Turky a Tatary. Po prvním dělení Polska od roku 1772 patřilo Rakousku, v letech 1809 až 1815 Rusku, v letech 1815 až 1918 opět Rakousku, respektive Rakousku-Uhersku. Na přelomu 19. a 20. století prodělalo rychlý rozvoj a stalo se obchodním centrem oblasti. Na podzim 1915 probíhaly ve městě a v jeho okolí velké bitvy 1. světové války (mj. bitva u Zborova a následně u "Tarnopole"[2]) a byla před ním zastavena ofenziva rakousko-uherských a německých vojsk.

Po 1. světové válce bylo město střídavě součástí Ukrajinské lidové republiky, Polska a bolševického Ruska. Od konce listopadu 1918 do 2. ledna 1919 zde sídlila Západoukrajinská lidová republika. Od roku 1919 až do září 1939 bylo město součástí 2. polské republiky a hlavním městem jejího Tarnopolskéhu vojvodství. V září 1939 po přepadení Polska Německem bylo město připojeno k Sovětskému svazu (Ukrajinská SSR). V roce 1939 mělo město 40 000 obyvatel, z toho 77 % Poláků, 10 % Ukrajinců a relativně vysoký počet Židů. Od 3. července 1941 do 14. dubna 1944 bylo obsazeno nacistickým Německem. 23. března 1942 začal holocaust: 700 Židů bylo postříleno v lese Janowka, přes 3 300 Židů bylo posláno do koncentračního tábora Belzec. Polská Zemská armáda založená proti nacistické nadvládě tehdy bránila etnické Poláky proti násilí ukrajinských nacionalistů (UPA). Rudá armáda 15. dubna 1944 město osvobodila a zbořila synagógu, vypálenou Němci. Poté byl Ternopil až do vyhlášení ukrajinské nezávislosti 24. srpna 1991 součástí Sovětského svazu. Nyní je jedním z 24 oblastních měst republiky Ukrajina.

Současnost

Současné panorama města

14. listopadu 2018 bylo město administrativně sloučeno se 7 obcemi: Hljadky (Глядки), Kobzaryvka (Кобзарівка), Kurivci (Курівці), Malašivci (Малашівці), Pleskivci (Плесківці), Černichiv (Чернихів) a Vertelka (Вертелка). Městská aglomerace měla v roce 2021 zhruba 221 000 obyvatel. Výstavba má převážně moderní charakter, město je sídlem okresních úřadů, s administrativními budovami z poválečné doby, Ševčenkova činoherního divadla, filharmonie a několika muzeí a galerií.

Na řece Seret byl již v době založení města zbudován velký rybník, který na počátku 20. století téměř zanikl, v padesátých letech byl přestavěn na nádrž o rozloze 3 km², jež v sovětské éře nesla název Komsomolské jezero. Dnes slouží především rekreačním účelům a v jeho okolí se nacházejí rozlehlé parky.

Hospodářství a doprava

Ve městě je zastoupen především potravinářský, bavlnářský, strojírenský (sklízecí kombajny) a farmaceutický průmysl. Ternopil je od roku 1870 důležitou stanicí na železniční trati Lvov – Chmelnyckyj – Žmerynka – Kyjev/Oděsa, další tratě vedou do Černovic, Šepetivky a Chodorivu. Město také leží na západovýchodním evropském silničním tahu E50, frekventovaná silnice vede severním směrem na Kremenec, Dubno a Rovne.

Kultura

Kulturní instituce

Ternopilská galerie

Muzea

Ve městě se nachází Vlastivědné muzeum města Ternopil, Regionální muzeum umění v Ternopilu, Muzeum politických vězňů, Literární muzeum, galerie a muzeum Ivana Puljuja.

Ternopilské činoherní divadlo a Divadelní náměstí

Divadlo

Dříve na Ternopilsku byly populární pánské divadla, která se nacházela v zámcích a hradech šlechty. První veřejné divadlo bylo provizorní s názvem Besida, kdy odehrály pouze 20 her.[3]

Mezi kulturní instituce patří Ternopilské činoherní divadlo pojmenované po Tarasu Ševčenkovi.[3] Slavnostně bylo otevřeno v druhé polovině 40. let 20. století.[3] Divadlo stojí přímo ve středu města na Divadelním náměstí.

Kulturní akce

Každý rok se pravidelně konají akce jako festival dětských písní Kryštalevyj žajvir, open-air koncert Fajne misto, rockový festival Nivroku a národní festival kozáckých písní Bajda.[4]

Památky

Katedrála
Lázně
Ulička Valova v historické části města
  • Ternopilský zámek, založený v 16. století, přestavěný v 19. století a po roce 1945
  • Budova městských lázní
  • Ternopilské akademické oblastní divadlo jménem Tarase Ševčenka

Chrámy

Školství

Ternopil má více než 30 škol, vysokých škol a dalších středních škol a 10 univerzit.

Významné osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. ↑ (ukrajinsky) Головне управління статистики у Тернопільській області Archivováno 3. 2. 2011 na Wayback Machine.
  2. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, 1. vydání , nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 37-39
  3. ↑ a b c Головна | Офійійний сайт Тернопільського академічного обласного українського драматичного театру ім. Т. Г. Шевченка.. www.theatre.te.ua [online]. [cit. 2023-07-26]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. ↑ a b (ukrajinsky) БАРНА, В., Горжіца (Горітца) Йозеф // Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2004. t. 1 : А — Й. 696 s. ISBN 966-528-197-6. S. 395.
  5. ↑ (ukrajinsky) БАРНА, В., Адолф Франтішек // Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2009. t. 4. 788 s. ISBN 978-966-528-318-8. S. 8.
  6. ↑ někdy Franz Adlof → (latinsky) (německy) Jahres-Bericht des K. K. Ober-Gymnasiums in Tarnopol fur das Schuljahr 1862. Lemberg : druckerei des Stauropigianischen Instituts, 1862. 32 s. S. 15.

Externí odkazy

Zdroj