Hrobka Kolowrat-Krakowských (Hroby)

Hrobka Kolowrat-Krakowských
Základní informace
Sloh novogotika
Architekt Vincenc Tiebl
Výstavba 1899–1900
Stavebník Clotilde Kolowrat-Krakowská, roz. Boiton Delamotte
Současný majitel obec Radenín
Poloha
Adresa Hroby, ČeskoČesko Česko
Souřadnice 49°23′28,27″ s. š., 14°51′19,42″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrobka Kolowrat-Krakowských, také Kolowratská hrobka je pohřebiště radenínské (hrobské) linie šlechtického rodu Krakowských z Kolowrat v jihovýchodní části hřbitova v Hrobech, části Radenína v okrese Tábor. Novogotická cihlová pohřební kaple byla vystavěna v letech 1899–1900 nákladem Clotildy Kolowrat-Krakowské. Mezi lety 1900 a 1920 v ní bylo pohřbeno šest osob ze tří generací. Stavba, která překvapivě není kulturní památkou, je v majetku obce Radenín.

Historie

Interiér kaple

Statek Hroby koupila Marie Terezie hraběnka Krakowská z Kolowrat, rozená Caretto-Millesimo (1729–1769) v roce 1753 od Františka Antonína rytíře Kocha († 1769).[1][2] Poté byl v majetku rodu Kolowrat-Krakowských témeř 170 let. V roce 1920 zdědil statek a zámek Hroby René Baillet de Latour na základě poslední vůle Clotildy, roz. Boiton Delamotte (1839–1920), bezdětné vdovy a dědičky po Aloisu Kolowrat-Krakowském (1832–1898). Testament byl ovšem napaden Zdeňkem Kolowratem-Krakowským-Liebsteinským (1881–1941), protože dřívější verze poslední vůle určovaly jako dědice právě jeho. Spor se táhl několik let.[3][pozn. 1]

Hřbitov byl založen v roce 1832.[3][pozn. 2] Tam byli v prostých hrobech pochováni i někteří Kolowratové.

V letech 1899–1900 nechala Clotilda, roz. Boiton Delamotte (1839–1920) na základě poslední vůle svého zesnulého manžela Jindřicha Kolowrat-Krakowského (1801–1878) zbudovat pohřební kapli na vyvýšeném pozemku na východ od hřbitova.[3] Stavbu provedl táborský stavitel Vincenc Tiebl (1852–1909), který byl s největší pravděpodobností také autorem projektu.[5] Její náklady činily čtyři tisíce zlatých.[6] Pohřební kapli vysvětil 24. října 1900 českobudějovický biskup Martin Josef Říha (1839–1907).[6]

Ostatky Filipa Františka Kolowrat-Krakowského (1756–1836), jeho snachy Kateřiny z Kleinbergeru (1802–1867) a syna Jindřicha, kteří byli pohřbeni na hřbitově, byly exhumovány, vloženy do menší cínové rakve a uloženy v kryptě nové hrobové kaple. Na místě původního hrobu byl v roce 1901 vztyčen velký litinový kříž.[6]

Po únoru 1948 byl pozemek i s hrobkou zestátněn.[7] Hrobka bývala původně od hřbitova oddělena železnými vraty. Později byl pozemek obehnán zdí a začleněn k hřbitovu. Přesto lze původní areál rozeznat, protože je přibližně o jeden metr výše a vede k němu schodiště. Okolí kaple má parkovou úpravu.[7]

Architektura

Tympanon s erbem

Novogotická cihlová stavba typická např. pro severní Německo, Polsko a Pobaltí byla postavena na obdélníkovém půdorysu o stranách přibližně 4,8 x 6 metrů.[6][pozn. 3]Režné zdivo doplňuje světlý jemnozrnný pískovec (sokl, portál, pilíře, ostění oken a římsa). Na západním průčelí je portál s tympanonem zakončeným lomeným obloukem. V tympanonu je plasticky vyveden rodový erb, hraběcí koruna a zvlněná páska s rodovým heslem VĚRNĚ A STÁLE. Průčelí nad portálem dominuje socha anděla v mělké nice. Anděl drží v pravé ruce vavřínový věnec a v levé knihu s písmeny alfa a omega, to jest se symboly začátku a konce. Socha spočívá na polygonální konzole, kterou zdobí páska s letopočtem 1899. Nad sochou je baldachýn zakončený fiálou. Štít vrcholí kamnným křížem s vidlicově rozeklanými rameny.[6] Štít na východní straně je zakončen makovicí.[7] K rohům kaple přiléhají opěrné pilíře nasměrované k osám budovy diagonálně.[6] V bočních (severní a jižní) stěnách jsou prolomena podvojná hrotitá okna.[7] Na východní straně je jednoduché okno také zakončené lomeným obloukem.

Interiér

Vnitřek kaple je omítnut a zaklenut křížovou klenbou s pískovcovými žebry, které spočívají na konzolách s listovými motivy.[7] Na východní straně je stůl na způsob oltáře a za ním litinový kříž.[7] Uprostřed je vstup do podzemní pohřební komory, který zakrývá deska se čtyřmi kovovými úchyty.[7] Kapacita hrobky byla šest rakví.[6] Kryptu odvětrává dvojice otvorů na severní, jižní a východní straně.[7]

Seznam pohřbených

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[8] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kolowratů, žlutě manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvárazněni majitelé zámku Hroby. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny v prostém hrobě na hřbitově. Generace jsou počítány od Jana z Bezděkova. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Seznam nemusí být kompletní.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. 12. Filip František Kolowrat-Krakowský 17. 4. 1756 Radenín Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809) 16. 2. 1790:
Terezie z Tunkelu (č. x819)		 Původně pohřben 30. 5. 1836 v prosté hrobce na obecním hřbitově v Hrobech.[3][9] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce. Císařský komoří a guberniální rada, hejtman Rakovnického kraje (1781–1782), hejtman Loketského kraje (1789–1791), podkomoří králové v Čechách (1798–1827). Majitel statku Hroby a Radenín.

Zemřel ve věku 80 let na mozkovou mrtvici.[9][pozn. 4]
26. 5. 1836 Hroby[9] Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
2. (13.) Kateřina z Kleinbergeru (z Kleinbergu[10]) 1. 12. 1802
4. 1. 1827:
Jindřich Kolowrat-Krakowský (č. 3)		 Původně pohřbena 15. 12. 1867 v prosté hrobce na hřbitově v Hrobech.[3][11] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce. Zemřela ve věku 65 let (72 let[11]) na ochrnutí plic.[11]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Jindřiška, provd. Baillet de Latour (1828–1902; pohřbena v hrobce rodu Baillet de Latour v  Radeníně)
  • 2. Rudolf (1830–1903; č. 5)
  • 3. Alois (1832–1898; č. 4)
  • 4. Gustav (1834–?)
11. 12. 1867 Praha-Staré Město[11]
3. 13. Jindřich Kolowrat-Krakowský 28. 9. 1801 Radovesice Filip František Kolowrat-Krakowský (č. 1) 4. 1. 1827:
Kateřina z Kleinbergeru (č. 2)		 Původně pohřben 8. 3. 1878 v prosté hrobce na hřbitově v Hrobech.[3][10] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce. Krajský komisař Kouřimského kraje, starosta obce Kozmice (1861–1870).[12] Majitel statku Hroby a Radenín (1836–1878). Zemřel ve věku 76 let na ochrnutí mozku.[10]
4. 3. 1878 Praha[10] Terezie z Tunkelu (č. x819)
4. 14. Alois Kolowrat-Krakowský 4. 9. 1832 Praha Jindřich Kolowrat-Krakowský (č. 3) 24. 7. 1879:
Clotilde Boiton Delamotte (č. 6)		 Původně pohřben v prosté hrobce na hřbitově v Hrobech.[3] V roce 1900 ostatky uloženy v nové hrobce. C. k. poručík.[12] Majitel statku Hroby (1878–1898).[12]
12. 12. 1898 Kateřina z Kleinbergeru (č. 2)
5. 14. Rudolf Kolowrat-Krakowský 9. 11. 1830 Praha Jindřich Kolowrat-Krakowský (č. 3) Majitel statku Oblajovice.[12] Odborník v oboru včelařství.[12]
24. 6. 1903 Smíchov Kateřina z Kleinbergeru (č. 2)
6. (14.) Clotilde Boiton Delamotte 27. 5. 1839
24. 7. 1879:
Alois Kolowrat-Krakowský (č. 4)		 Majitelka statku Hroby (1898–1920). Bezdětná.
25. 11. 1920

Další rodinní příslušníci pohřbení v Hrobech (výběr)

Tabulka je přehledem rodinných příslušníků a příbuzných, kteří byli pohřbeni na jiném místě v Hrobech. Mají speciální číslování a zelené zvýraznění ve dvou sloupcích.

Seznam nemusí být kompletní.

Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
x756. 12. Marie Josefa Kolowrat-Krakowská 20. 4. 1755 Radenín Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809) Pohřbena v Hrobech.[8]
1. 5. 1756 Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
x759. 12. František Václav Kolowrat-Krakowský 23. 3. 1754 Radenín Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809) Pohřben v Hrobech.[8]
25. 3. 1759 Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
y759. 12. Barbora Kolowrat-Krakowská 10. 4. 1758 Hroby Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809) Pohřbena v Hrobech.[8]
29. 3. 1759 Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769)
x769. (11.) Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo 8. 6. 1729[8]Měšice u Tábora[13] František Václav del Caretto-Cavriani di Millesimo
1698/1700 Vilímov – 6. 8. 1760 Vilímov/Hostice		 24. 8. 1750 Choustník:
Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (č. x809)		 Pohřbena v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[14] Dědička Radenína.[12]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Marie Anna, provd. Zichy de Zich et Vásonykeö (1753–1805; pohřbena v Rusovcích[8])
  • 2. František Václav (1754–1759, č. x759)
  • 3. Marie Josefa (1755–1756, č. x756)
  • 4. Filip František (1756–1836; č. 1)
  • 5. Barbora (1758–1759; č. y759)
  • 6. Jana (*/† 1764; pohřbena v Praze[8])
  • 7. Terezie (*/† 1766; pohřbena v Praze[8])
  • 8. Leopold (*/† 1767; pohřben v Praze[8])
  • 9. Leopold (1768–1805)
9. 2. 1769 Marie Anna Theresia des Fours
30. 8. 1706 Praha – 19. 4. 1745 Tábor
x809. 11. Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský
31. 12. 1727 Praha Filip Nerius Kolowrat-Krakowský
křtěn 26. 3. 1686 Praha – 28. 3. 1773 Praha		 24. 8. 1750 Choustník: Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo (č. x769) Pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[14][3][15] Zakladatel radenínské (hrobské) větve rodu Kolowratů. Císařský komoří a skutečný tajný rada, kancléř (1769–1772), prezident dvorské komory (1772–1782), nejvyšší kancléř česko-rakouský (1782–1796), první státní ministr (1796–1808), rytíř rakouského Řádu zlatého rouna (1782). Majitel deskových statků Hroby, Radenín, Vlčeves a Oblajovice.[12] Zemřel ve věku 81 let (84 let[15]) náhle raněn mrtvicí.[15]

V druhém manželství se mu narodily následující děti:

  • 1. Marie Terezie, provd. Podstatzká-Lichtenstein a poté z Hardeguu (1770–1849; pohřbena ve Stronsdorfu[8])
  • 2. Josef (1771–1775)
  • 3. Karel František (*/† 1774)
  • 4. Marie Františka (1775–?)
  • 5. Marie Antonie, provd. z Oberndorffu (1776–1806)
  • 6. Marie Aloisie, provd. von Herberstein-Moltke (1780–1823; pohřbena na Starém Městě[8])
  • 7. Kristián (*/† 1781)
  • 8. František Xaver (1783–1855; pohřben v Budkově[8])
2. 11. 1809[15] Vídeň Anna Barbora Michnová z Vacínova
2. 9 1707 – 24. 2. 1772		 13. 9. 1769:
Marie Terezie z Khevenhüller-Metsch
4. 1. 1741 Vídeň – 27. 11. 1805
x819. (12.) Terezie z Tunkelu (von Trunkel [sic],[8] Tunklová,[16] z Dunkelu[3]) 18. 10. 1768
16. 2. 1790:
Filip František Kolowrat-Krakowský (č. 1)		 Pohřbena 23. 5. 1819 ve hřbitovní kapli sv. Jana Nepomuckého v Hrobech,[3][15] při rozšiřování silnice byla kaple zbořena a ostatky přeneseny do kostela Nanebevzetí Panny Marie.[6][pozn. 5] Zemřela ve věku 50 let (49 let[15]) na následky mrtvice.[15][pozn. 6]

Narodily se jí následující děti:

  • 1. Terezie, provd. z Waldsteinu (1785–1830; č. x830)
  • 2. Filip (1789–1868)
  • 3. Leopold (1790–1833)
  • 4. Amálie Karolína, provd. Herzig von Herzfeld (1791–1872)
  • 5. Arnošt (1792–1826; č. x826)
  • 6. Marie Anna (1794–1801; pohřbena v Košířích[8])
  • 7. Vilemína, provd. von Böhm (1794–1877)
  • 8. Julie, provd. von Böhm (1798–1885; pohřbena v Praze[8])
  • 9. Ludvík (1799–1857)
  • 10. Jindřich (1801–1878; č. 3)
  • 11. Václav Evžen (1804–1806; pohřben v Košířích[8])
  • 12. Josefa, provd. Skronská z Budčova (1805–1840/1866)
21. 5. 1819 Hroby[16]
x826. 13. Arnošt Kolowrat-Krakowský 4. 11. 1792 Praha Filip František Kolowrat-Krakowský (č. 1) 6. 1. 1825:
Anna Stropnická (? von Stropnitzky)
31. 6. 1801 – 26. 8. 1876		 Pohřben 14. 10. 1826 v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[14][17] C. k. poručík.[17] Zemřel náhle ve věku 33 let (30 let[17]).[17]
12. 10. 1826 Jindřichův Hradec[17] Terezie z Tunkelu (č. x819)
x830. 13. Terezie Kolowrat-Krakowská 18. 12. 1785 Praha Filip František Kolowrat-Krakowský (č. 1) 22. 10. 1804:
Jan Josef Antonín z Waldsteinu
2. 5. 1766 Győr – 19. 12. 1846 Hietzing 		Pohřbena 19. 2. 1830 v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech.[3][18] Zemřela ve věku 44 let na vodnatelnost plic.[18][pozn. 7]
17. 2. 1830 Hroby[18] Terezie z Tunkelu (č. x819)

Příbuzenské vztahy pohřbených

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy Bailletů de Latour.[8] Červeně orámovaní byli uloženi v pohřební kapli a oranžově pochováni na jiných místech v Hrobech. Modře je zvýrazněna Jindřiška Kolowrat-Krakowská, provdaná Baillet de Latour (1828–1902), jejíž vnuk René Baillet de Latour (1878–1970) v roce 1920 zdědil velkostatek a zámek Hroby. Arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky, římské číslice představují pořadí manžela nebo manželky, pokud někdo vstoupil do manželství více než jednou. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Filip Nerius Kolowrat-Krakowský
1688–1773
 
 
 Anna Barbora Michnová z Vacínova
1709–1772
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Josefa Kolowrat-Krakowská
1725–1790
 
 
 Jan Nepomuk I. ze Sternbergu
1713–1798
 
 
 Marie Terezie Kolowrat-Krakowská
1730–1791
 
 
 Adam František z Hartigu
1729–1783
 
 
 Antonie Kolowrat-Krakowská
1736–1799
 
 
 Václav Vojtěch z Klebelsbergu
† 1812
 
 
 I. x769. Marie Terezie del Caretto-Cavriani di Millesimo
1729–1769
 
 
 x809. Leopold Vilém Kolovrat-Krakowský
1727–1809
 
 
 II. Marie Terezie z Khevenhüller-Metsch
1741–1805
 
 
 Marie Kateřina Kolowrat-Krakowská
1747–1812
 
 
 František Josef II. Kolowrat-Liebsteinský
1747–1825
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Kolowrat-Krakowská
1753–1805
 
 
 František Zichy de Zich et Vásonykeö
1749–1812
 
 
 x759. František Václav Kolowrat-Krakowský
1754–1759
 
 
 x756. Marie Josefa Kolowrat-Krakowská
1755–1756
 
 
 1. Filip František Kolowrat-Krakowský
1756–1836
 
 
 x819. Terezie z Tunkelu
1768–1819
 
 
 y759. Barbora Kolowrat-Krakowská
1758–1759
 
 
 I. Leopold I. Podstatzky-Liechtenstein
1763–1813
 
 
 Marie Terezie Kolowrat-Krakowská
1770–1849
 
 
 II. Jan Karel z Hardeggu
1783–1839
 
 
 František Xaver I. Kolowrat-Krakowský
1783–1855
 
 
 Julie z Wildenstein-Wildbachu
1786–1849
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
x830. Terezie Kolowrat-Krakowská
1785–1830
 
 
 Jan Josef Antonín z Waldsteinu
1766–1846
 
 
 Filip Kolowrat-Krakowský
1789–1868
 
 
 Františka Herzigová z Herzfeldu
1784–1868
 
 
 Leopold Kolowrat-Krakowský
1790–1833
 
 
 x826. Arnošt Kolowrat-Krakowský
1792–1826
 
 
 Anna Stropnická
1801–1876
 
 
 3. Jindřich Kolowrat-Krakowský
1801–1878
 
 
 2. Kateřina z Kleinbergeru
1802–1867
 
 
 Ludvík Kolowrat-Krakowský
1799–1857
 
 
 Anežka Rudelsteinová
1803–1878
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Jindřiška Kolowrat-Krakowská
1828–1902
 
 
 Josef Jan Baillet de Latour
1815–1891
 
 
 
 
 5. Rudolf Kolowrat-Krakowský
1830–1903
 
 
 
 
 4. Alois Kolowrat-Krakowský
1832–1898
 
 
 6. Clotilde Boiton Delamotte
1839–1920
 
 
 
 
 Gustav Kolowrat-Krakowský
1834–?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Symbolicky se spor uzavřel spojením obou rodů v roce 1940, kdy se Egon Kolowrat-Krakowský-Liebsteinským (1889–1971) oženil s Eugenií Baillet de Latour (1911–1941).[3]
  2. ↑ Hřbitov byl vysvěcen 14. října 1832 a prvním pohřeb se konal 29. října.[4]
  3. ↑ Ve stejném historizujícím stylu s přiznanými cihlami bez omítky byly postaveny také Chotkovská hrobka ve Valtířově (1869, architekt František Schmoranz), Lobkowiczká hrobka v Netíně (1871, architekt August Prokop), hrobka Lichnowských v Chuchelné (1903, architekt Julius Lundwall) a Buquoyská hrobka v Nových Hradech (1904, architekt Josef Schulz).[5]
  4. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí německy uvedeno am Nervenschlage.[9]
  5. ↑ Kaple sv. Jana Nepomuckého u bývalého hřbitova byla postavena na náklady rytíře Kocha jižně od kostela Nenebevzetí Panny Marie v roce 1727.[14]
  6. ↑ V matrice zemřelých je uvedeno jako příčina úmrtí na následky šlaku.[15]
  7. ↑ V matrice zemřelých je jako příčina úmrtí uvedeno německy Brustwassersucht.[18]

Reference

  1. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 80. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku V.. 
  2. ↑ KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 12. Dále jen Francouzská šlechta v českých zemích. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l VOŠTA, Karel. Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora. Genealogické a heraldické listy. Roč. 2018, čís. 1, s. 14–19, zde 15. Dále jen Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora. 
  4. ↑ Kaple Sv. Jana Nepomuckého a rodinná hrobka hrabat Baillet de Latour [online]. Obec Radenín, 2010-05-02 [cit. 2025-03-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 16
  6. ↑ a b c d e f g h Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 17
  7. ↑ a b c d e f g h Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 18
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q MAREK, Miroslav. Rodokmen Kolowratů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1836, Hroby, kniha 11, fol. 153 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1838–1888, rok 1878, Hroby, kniha 12, fol. 336 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1838–1888, rok 1867, Hroby, kniha 12, fol. 322 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora, s. 14
  13. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Caretto-Millesimů 6 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-05-30 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d CIKHART, Roman. Popis Táborska: soupis archeologických, historických, lidových a přírodních památek politického okresu táborského s přehledem příslušné literatury. Tábor: Okresní rada osvětová, 1947. S. 62. 
  15. ↑ a b c d e f g h Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1809, Hroby, kniha 11, fol. 135 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1819, Hroby, kniha 11, fol. 140 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1826, Hroby, kniha 11, fol. 144 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1802–1856, rok 1830, Hroby, kniha 11, fol. 146 [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • VOŠTA, Karel. Pohřební kaple Kolovratů-Krakovských v Hrobech u Tábora. Genealogické a heraldické listy. Roč. 2018, čís. 1, s. 14–19. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj