Netín

Netín
náves se sochou sv. Jana Nepomuckého
náves se sochou sv. Jana Nepomuckého
Znak obce NetínVlajka obce Netín
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Velké Meziříčí
Obec s rozšířenou působností Velké Meziříčí
(správní obvod)
Okres Žďár nad Sázavou
Kraj Vysočina
Historická země Morava
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 369 (2023)[1]
Rozloha 7,80 km²[2]
Nadmořská výška 538 m n. m.
PSČ 594 44
Počet domů 131 (2021)[3]
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Netín 11
594 44 Radostín nad Oslavou
netin@email.cz
Starostka Věra Prušová
Oficiální web: www.obecnetin.cz
Netín
Netín
Další údaje
Kód obce 596183
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netín (německy Nettin, v roce 1370 doloženo ve tvaru Vznětín[4]) je obec v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Žije zde 369[1] obyvatel.

Sousedními obcemi sídla jsou Radostín nad Oslavou, Velké Meziříčí, Zadní Zhořec, Stránecká Zhoř, Blízkov a Lavičky.

Historie

Související informace naleznete také v článcích Měřínské proboštství a Římskokatolická farnost Netín.

Ves je poprvé připomínána k roku 1156 jako majetek třebíčského kláštera benediktinů, ve falzu z konce 12. století. Již od počátku byl součástí vsi kostelík, zasvěcený Panně Marii.[5] K měřínskému proboštství (podřízené "pobočce" třebíčského kláštera) patřila až do roku 1556. Následně přešla pod statek ve Stránecké Zhoři, po roku 1729 k panství Velké Meziříčí.[6] Netín byl koncem 16. století významným centrem protestantské víry a působila zde i Jednota bratrská, po roce 1620 zde došlo k rekatolizaci. V roce 1688 byla v Netíně zřízena škola (jedna z nejstarších na Velkomeziříčsku), jejímž rektorem je v uvedeném roce pramenně doložen Jan Wltawský.[4] Od roku 1714 se datuje historie poutí do netínského kostela Nanebevzetí Panny Marie.[pozn. 1] Na poutní tradici odkazuje také nejstarší netínská pečeť, dochovaná z roku 1717, nesoucí zobrazení Panny Marie.[4] Na novější pečeti z pozdějšího období je zobrazena moravská orlice.[4]

V letech 1869–1871 byla na návrší za netínským kostelem, nad novým netínským hřbitovem (zřízeným v roce 1860 jako náhrada za staré pohřebiště kolem kostela v souvislosti s tehdejší epidemií cholery) vystavěna novogotická hrobka rodu Lobkowiczů (později Podstatských-Lichtenštejnů).[4] Autorem projektu stavby byl brněnský architekt Augustin Prokop. V aleji od hřbitova ke hrobce bylo vztyčeno čtrnáct zastavení křížové cesty. Původní výjevy křížové cesty byly nahrazeny v roce 1931 novými, malovanými na plechu, které vytvořil malíř Bohumil Bek z Kutné Hory.[8] Křížovou cestu kolem roku 2000 doplnila série zobrazení zemských patronů Čech a Moravy, obepínající hrobku z druhé strany.[4]

Roku 1850 byla k Netínu přičleněna jako osada nedaleká vesnička Záseka,[4] která se později stala netínskou místní částí. Na přelomu 19. a 20. století se netínská obec velmi rozvinula. V letech 1885–1886 byla křižanovským stavitelem Janem Rauscherem postavena nová školní budova[9] (slavnostně otevřena byla 10. července 1886, kdy jí vysvětil tehdejší netínský farář, R.D. Antonín Brabenec). Roku 1891 byla v obci zřízena pošta,[4] o tři roky později vznikl hasičský sbor[4] a v roce 1907 byla v Netíně otevřena kampelička.[4] V roce 1924 netínská farnost zřídila na rozcestí pod kostelem pomník padlým v první světové válce.[10]

Od roku 1925 vyvíjel obecní úřad snahy o elektrifikaci obce. Ta byla realizována na přelomu let 1929/1930 prostřednictvím tehdejší společnosti Západomoravské elektrárny a. s. Brno. Poprvé se v obci svítilo elektřinou 17. října 1930.[5] Náklady elektrifikace byly do značné míry pokryty z dotace tehdejšího okresního úřadu ve Velkém Meziříčí.[5]

Pomník výsadkáře Jaroslava Odstrčila v lese u Netína.

Obec za druhé světové války

Za druhé světové války byly na Velkomeziříčsku velmi aktivní odbojové skupiny. V okrajové části Netína se v červnu 1944 ukrýval ppor. Jaroslav Odstrčil, velitel výsadku Calcium. Odstrčil byl nešťastnou náhodou odhalen a v lese Ochoz mezi Netínem a Olším nad Oslavou dne 23. června 1944[11] padl v přestřelce s příslušníky brněnského gestapa.[pozn. 2] Ironií osudu se tak stalo v době, kdy se výsadkář měl zanedlouho přesunout do jiného úkrytu, který mu kdesi chystal tehdejší netínský farář Jindřich Kocman. Hajný Pavlas se následně až do konce války skrýval. Jeho syn Josef byl odvlečen do koncentračního tábora v Dachau, kde se dožil osvobození tábora, nicméně několik dní poté zemřel na následky zde dříve prožitých útrap. Po válce byl Jaroslavu Odstrčilovi v místě, kde padl, zřízen pomník.[10]

Obec po druhé světové válce

V roce 1957 bylo v Netíně zřízeno JZD (tehdy také začala být vedena kronika tohoto družstva,[13]). Ještě v roce 1961 bylo ale konstatováno, že stále není dokončena socializace vesnice. Stále zde bylo 25 soukromě hospodařících zemědělců.[5] Místní JZD se později sloučilo s dlouhodobě problematicky fungujícím JZD v Olší nad Oslavou (i v Olší se našli soukromníci, kteří kolektivizaci řadu let vzdorovali). V letech 1968–1972 proběhla generální oprava farního kostela,[14] při které mimo jiné byla zabílena pseudoslohová "tapetová" výmalba z 19. století a byly zrušeny boční oltáře. Roku 1972 byl zřízen obecní vodovod[5] (neúspěšně plánovaný již od roku 1924).[pozn. 3]

Zhruba od roku 1973 zastupitelstvo obce přestávalo postupně vyvíjet činnost, nicméně základní funkce naplňovalo až do konce 70. let. V roce 1978 byl dosti podstatným způsobem rozšířen nový hřbitov nákladem 120 000 Kčs. V roce 1980 byl Netín přičleněn jako místní část k Měřínu. Samostatnou se obec stala opět až v roce 1991. Dlouhodobější pozvolný úbytek obyvatel se zastavil až ve druhé dekádě 21. století, kdy začal tento počet opět narůstat, a kdy také byl postaven větší počet nových domů.

Dne 23. května 2015 byla na bývalé netínské hájence odhalena pamětní deska hajnému Josefu Pavlasovi, ukryvateli ppor. Odstrčila.[10] Současně byly vzpomenuty i další oběti druhé světové války, které pocházely z Netína.

Netínská obecní kronika

V roce 1924 byla založena obecní kronika.[15][pozn. 4] Prvním kronikářem se stal učitel Vítězslav Dvořák,[15] od roku 1929 v jeho zápisech pokračoval další z místních učitelů, Zdeněk Černý.[15] V roce 1939 kroniku zabavily protektorátní úřady. V roce 1945 bylo další vedení kroniky svěřeno Antonínu Sýkorovi[15] z č. p. 29, bývalému legionáři. V letech 19551973 opět nebyla kronika vedena. Kroniku obnovil v roce 1973 tehdejší ředitel netínské školy, Jaroslav Jambor.[15] Ten také zpětně doplnil zápisy za období, kdy kronika nebyla vedena. V roce 1980 byla v Netíně zrušena samospráva (MNV), obec se stala součástí nedalekého Měřína a kronika opět přestala být vedena (resp. zápisy po tomto roce začaly být součástí obecní kroniky měřínské). V roce 1991 se netínská obec opět od Měřína osamostatnila. Tehdy bylo vedení samostatné obecní kroniky opět obnoveno. Jejího vedení se ujala Mgr. Zdeňka Čapková, učitelka měřínské školy, žijící v Netíně. Po krátkém období let 1998–1999, kdy kroniku vedla Irini Martakidisová, se netínskou kronikářkou stala Mgr. Martina Sklenářová.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[16]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 409 443 431 414 410 409 406 342 379 350 338 327 315 315 348
Počet domů 62 65 65 66 76 67 70 88 86 86 84 96 104 104 131

Obecní správa a politika

Části obce

Znak a prapor obce

Dne 8. dubna 2005 byl netínské obci udělen nový znak a prapor. Návrh vytvořil heraldik Martin Pavlů ze Zlína. Ve znaku je akcentována Mariánská tradice obce (modrý podklad a symbol zlaté koruny v horní části štítu), v bílém hrotitém klínu dole se nachází černá orlice, převzatá z erbu někdejších majitelů Netína, rodu Lobkowiczů.[17]

Obecní samospráva

Od roku 1650 jsou pramenně doložena jména některých netínských rychtářů.[5][pozn. 5] V letech 2006–2010 působil jako netínský starosta Karel Liškař, od roku 2010 tuto funkci vykonával Martin Sýkora. V letech 2012–2018 byla starostkou Pavla Krejzlová, od roku 2018 je starostkou Věra Prušová.

Školství

Budova školy na netínské návsi.
  • Základní škola Netín (1.–5. třída)

Pamětihodnosti

  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie – původně románský kostel ze 13. století byl koncem 15. století rozšířen a v 18. století barokně upraven. Od roku 1714 jde o poutní místo. Kolem kostela se nachází starý hřbitov, později ve 20. století parkově upravený.
  • Na starém hřbitově dochován hrob někdejšího místního faráře Františka Přikryla s veršovaným epitafem. Hrob je završen výklenkovou kapličkou a ohrazen balustrádou.[18]
  • Fara – č. p. 21, v sousedství kostela, přízemní barokní stavba z 18. století.
  • Lobkovická hrobkanovogotická stavba z roku 1867, tvořená spodní hrobkou Všech dušiček[zdroj?] a horní kaplí Sedmibolestné P. Marie. Jsou zde pochováni majitelé zámku ve Velkém Meziříčí z rodu Lobkowiczů, Harrachů a Podstatzkých-Lichtenstein. K hrobce vede 14 zastavení křížové cesty, začínajících u nového hřbitova.
  • Barokní socha svatého Jana Nepomuckého na návsi, datovaná letopočtem 1715, postavená z iniciativy poutníků z první pouti do Netína
  • V lese Ochoz je památník Jaroslava Odstrčila z paradesantní skupiny Calcium, který zde padl roku 1944.[19]

Osobnosti

Rodáci

Osobnosti jinak s obcí spojené

  • František Čuda (1841–1922), v letech 1882–1905 učitel netínské školy, o kterou se velmi zasloužil, čestný občan obce
  • Mons. Václav Hlavička (1864–1942), římskokatolický duchovní, čestný občan obce Netín, v letech 1899–1942 místní farář
  • Jindřich Kocman (1903–1997), římskokatolický duchovní, v letech 1942–1997 netínský farář
  • Mons. Augustin Kratochvíl (1865–1946), římskokatolický duchovní a vlastivědec, v letech 1899–1900 netínský kaplan
  • Jaroslav Odstrčil (1912–1944), československý výsadkář, v roce 1944 se v Netíně ukrýval, a zde padl v boji s gestapem
  • Josef Pavlas (1899–1968), v letech 1933–1945 netínský hajný, účastník protinacistického odboje, čestný občan obce

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. V roce 1714 řádil na Velkomeziříčsku mor. V samotném Velkém Meziříčí, které tehdy mělo necelé dva tisíce obyvatel, zemřelo 327 lidí. Obyvatelé se rozhodli vykonat prosebnou pouť do netínského kostela. Vyšli 2. července 1714 – podle tehdejšího kalendária na svátek Navštívení Panny Marie (svátek byl ve 20. století přeložen na 31. květen). Prosba byla vyslyšena již cestou: když poutníci došli ke Třem křížům nad Velkým Meziříčím, zemřel na mor poslední člověk a epidemie skutečně skončila. Velkomeziříčtí se proto rozhodli putovat do Netína každým rokem. Poutní tradice trvá od té doby nepřerušeně. Velkomeziříčtí soukromě putovali tehdy, když v letech komunistického režimu byla veřejná, velká pouť některé roky oficiálně zakázána.[7]
  2. Ppor. Jaroslav Odstrčil se s podporou místního hajného Pavlase[5] skrýval v lesácké boudě poblíž Netínských rybníků, kde jej náhodně objevilo gestapo, které sem původně přišlo do jedné z nedalekých rekreačních chat prověřit zjištěné "podezřelé dění" (v chatě se konávaly schůzky a večírky obchodníků z Brna, gestapo se zřejmě domnívalo, že se zde provozují také nelegální obchody a šmelina[12]). Gestapáci původně netušili, na koho narazili. Střílet na Odstrčila začali proto, že nereagoval na jejich výzvy a snažil se jim uniknout. Následně opětoval palbu. Až později gestapáci zjistili, že výsadkář by pro ně měl "větší cenu", kdyby jej chytili živého.
  3. Podle původních předpokladů měl být vodovod zřízen svodem vody z lokálních pramenů. Ukázalo se však, že jejich vydatnost by pro celou obec nevystačila. Nakonec byla voda do obce přivedena potrubím z nedaleké přehradní nádrže Mostiště.
  4. Nařízení o vedení obecních kronik bylo vydáno v roce 1835, ale jednak se obecně příliš nedodržovalo, jednak v Netíně propukl v roce 1882 zničující požár, při kterém shořela celá řada starých dokumentů, které byly uchovávány v archivu ve školní budově. Je tedy možné, že existovala-li starší obecní kronika, mohla být zničena při tomto požáru.
  5. Roku 1650 Johann Hollan, po něm v roce 1666 Mikuláš Hollan (syn?). V roce 1690 figuroval netínský rychtář, jménem Vavřín Kostečka jako účastník vyměřování pozemků v nedaleké vsi Závist. V roce 1792 je doložen rychtář Šimon Mucha, po něm rychtáři František Dworzak a Johan Hollan. Roku 1825 je doložen rychtář Jan Toman. Po něm následovali Tomáš Dworzak, Franz Horky, Johan Toman a Ignác Holan. Posledním rychtářem byl od roku 1849 Václav Pešek. V roce 1850 rychtářská funkce v rámci reforem politické správy zanikla.

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. a b c d e f g h i j Netín. Oficiální web obce: Z historie i současnosti. Dostupné online.
  5. a b c d e f g BLÁHOVÁ, Marie; KŘEČEK, Karel. Netín s osadou Záseka. Vlastivědná kronika. Třebíč: SURSUM, 2007. 522 s. ISBN 978-80-7323-151-4. 
  6. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (J–N). Praha: Academia, 1999. 780 s. ISBN 80-200-0695-8. S. 664. 
  7. MRŇA, Jaroslav: 300 let poutí do Netína, nakl. Sypták, Velké Meziříčí 2016, ISBN 9788027020676
  8. Křížová cesta v Netíně [online]. Veselý lidový rok Kutná Hora [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. 
  9. Netínský zpravodaj 7/2015: Základní škola Netín – kousek z historie
  10. a b c Spolek pro vojenská pietní místa: Netín. Dostupné online.
  11. Internetová encyklopedie dějin Brna: ppor. JUDr. Jaroslav Odstrčil. Dostupné online[nedostupný zdroj].
  12. Dokument Stínoví vojáci 1/3, Česká televize 1998. Dostupné online
  13. SOkA Žďár nad Sázavou: Jednotné zemědělské družstvo Netín 1957-1992 (1994). Dostupné online.
  14. POLÁKOVÁ, Daniela. Historický a umělecký vývoj farního kostela v Netíně. Univerzita Hradec Králové. Filosofická fakulta. Bakalářská práce. Hradec Králové 2019. Dostupné online.
  15. a b c d e Netín. Oficiální web obce: Něco z historie a současnosti kronikářství v obci Netín. Dostupné online.
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  17. Netín. Oficiální web obce: Znak a prapor obce. Dostupné online.
  18. Netín. Oficiální web obce: Netínské památníky, kaple, kříže a památné chráněné stromy. Dostupné online.
  19. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Vysočina. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2009. 360 s. ISBN 978-80-242-2580-7. S. 181–182. 

Externí odkazy

Zdroj