Hermann Czedik von Bründlsberg

Hermann Czedik von Bründlsberg
Ředitel Námořního kontrolního úřadu
Ve funkci: 1889 – 1892
Předchůdce	Johann von Pelzel
Nástupce	Emil von Wohlgemuth
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1910), kontradmirál (1888), kapitán řadové lodi (1883), fregatní kapitán (1878), korvetní kapitán (1870)
Narození	19. prosince 1833 Záhřeb
Úmrtí	27. srpna 1912 (ve věku 78 let)
Místo pohřbení	Hetzendorfer Friedhof
Příbuzní	Alois Czedik von Bründelsberg (bratr)
Profese	námořní důstojník
Ocenění	Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann Czedik von Bründlsberg (19. prosince 1833 Záhřeb – 27. srpna 1912 Fichtenhof) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1850 a vyznamenal se účastí v několika válkách. Později byl velitelem různých válečných lodí a zastával také funkce v námořní administraci na ministerstvu války. V roce 1892 byl penzionován v hodnosti kontradmirála, mimo aktivní službu byl později povýšen na viceadmirála (1910).

Pocházel z úřednické rodiny, narodil se v Záhřebu jako třetí syn Johanna Czedika (1794–1892), c. k. generálního auditora, matka Anna (1803–1876) byla dcerou generálmajora barona Johanna Schneckla von Trebersburg. V letech 1847–1850 studoval na námořní akademii v Benátkách a Terstu, mezitím v roce 1849 absolvoval cestu na Madeiru na výcvikové lodi SMS Venus. Jako kadet vstoupil v roce 1850 k námořnictvu a vystřídal službu na různých lodích, plavil se v Jaderském moři, do Neapole, Španělska nebo Alexandrie. V roce 1855 získal hodnost praporčíka a kromě služby na dalších lodích působil také u oblastního námořního velitelství v Pule nebo v Benátkách. Jako první poručík se v roce 1859 na brize SMS Huszár zúčastnil války se Sardinií a v roce 1861 byl povýšen na poručíka II. třídy.^[1] Jako první důstojník na parníku SMS Santa Lucia odcestoval v květnu 1864 do Severního moře, kde byl během dánsko-německé války přidělen ke štábu generála Gablenze.

V roce 1865 byl povýšen na poručíka I. třídy^[2] a jako první důstojník na parníku SMS Andreas Hofer se během války s Itálií zúčastnil bitvy u Visu (1866).^[3] Poté byl prvním důstojníkem na dalších lodích a v letech 1868–1870 byl přidělen k vojenskému velitelství v Zadaru. K datu 29. října 1870 byl povýšen na korvetního kapitána^[4] a na pancéřové fregatě SMS Habsburg byl pobočníkem velitele eskadry (1871–1872). Poté působil u námořního arzenálu v Pule a byl také velitelem jednotek námořní pěchoty. V letech 1877–1878 byl velitelem výcvikové lodi SMS Schwarzenberg^[5] a k datu 1. května 1878 získal hodnost fregatního kapitána.^[6] V letech 1878–1881 byl přednostou II. oddělení v námořní sekci na ministerstvu války.^[7][8] Jako velitel korvety SMS Erzherzog Friedrich vykonal v letech 1881–1882 cestu s kadety námořní akademie do Karibiku, jižní Ameriky a jižní Afriky.^[9] Po návratu byl přidělen k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu, kde mimo jiné dočasně vedl komisi pro výstavbu lodí.

V hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1883)^[10] byl velitelem pancéřové fregaty SMS Erzherzog Ferdinand Max (1883–1884).^[11] Poté znovu působil u námořní základny v Terstu a v hodnosti komodora byl na vlajkové lodi SMS Fantasie velitelem torpédové flotily (1887–1889).^[12] Mezitím byl povýšen do hodnosti kontradmirála (1. listopadu 1888)^[13] a nakonec zastával funkci ředitele Námořního kontrolního úřadu (1889–1892).^[14] K datu 1. dubna 1892 byl odeslán do penze a později mimo aktivní službu dosáhl hodnosti viceadmirála (6. srpna 1910).^[15][16]

Po odchodu do výslužby žil ve Vídni.^[17][18]

Zemřel 27. srpna 1912 ve věku 78 let ve Fichtenhofu poblíž Klagenfurtu a pohřben byl na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hetzendorf.

V roce 1868 se oženil, jeho manželkou byla baronka Adele Wodniansky von Wildenfeld, měli spolu jednu dceru.

Z Hermannových sourozenců vynikl bratr Alois (1830–1924), který se uplatnil ve státní správě a v politice, byl dlouholetým poslancem dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, nakonec se stal členem Panské sněmovny a získal titul svobodného pána.^[19]

Po nobilitaci svého otce v roce 1875 užíval šlechtický titul s predikátem Edler von Bründlsberg (uváděno též jako Bründelsberg). Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1871)
• Válečná medaile (1873)
• Vojenská záslužná medaile (1890)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1890)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1892)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• Řád Medžidie IV. třídy (1863, Osmanská říše)
• rytířský kříž Řádu italské koruny (1870, Itálie)
• komandérský kříž Řádu Kamehamehy I. (1884, Havajské království)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 405–410 (heslo Hermann Czedik von Bründlsberg) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj