SMS Erzherzog Ferdinand Max (1865)

SMS Erzherzog Ferdinand Max
SMS Erzherzog Ferdinand Max
Základní údaje
Vlajka
Typ pancéřová fregata
Třída Erzherzog Ferdinand Max
Uživatelé Rakousko-uherské námořnictvo
Jméno podle Maxmilián I. Mexický
Zahájení stavby 6. května 1863
Spuštěna na vodu 24. května 1865
Uvedena do služby 1866
Osud vyřazena
Takticko-technická data
Výtlak 5130 t[1]
Délka 83,7 m (max.)
Šířka 15,96 m
Ponor 7,14 m
Pohon 1 parní stroj
2925 ihp
Rychlost 12,54 uzlu
Posádka 511
Pancíř 123mm boky
87mm příď a záď
660mm dřevěná podložka
Výzbroj (1866):
16× 48liberní kanón
4× 8liberní kanón
2× 3liberní kanón

SMS Erzherzog Ferdinand Max byla pancéřová fregata rakouského námořnictva. Byla prototypovou jednotkou třídy Erzherzog Ferdinand Max. Pojmenována byla na počest Maxmiliána I. Mexického, mexického císaře a bratra císaře Františka Josefa I. Její sesterská loď byla SMS Habsburg. Erzherzog Ferdinand Max byl ve službě v letech 1866–1886. Následně byl nějaký čas využíván jako hulk. Sešrotován byl roku 1919.

Stavba

Erzherzog Ferdinand Max potápí italskou obrněnou loď Re d'Italia

Plavidlo navrhl inženýr Josef von Romako. Postavila jej loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu. Stavba byla zahájena 6. května 1863 a na vodu byla loď spuštěna 24. května 1865.[1] Do služby byla přijata roku 1866.[2]

Konstrukce

Erzherzog Ferdinand Max po vyřazení

Plavidlo mělo dřevěný trup, chráněný na vybraných místech pancéřováním. Pancíř lodi byl umístěn na 660 mm silné dřevěné podložce. Na přídi a zádi měl sílu 87 mm a v místě dělové baterie byl silný 123 mm.[3] Výzbroj byla soustředěna do bočních baterií. Původně plánovanou výzbroj představovala děla Krupp, ta však nebyla dodána před vypuknutím prusko-rakouské války a poté bylo jejich dodání zakázáno. Proto byla loď provizorně vybavena zastaralou výzbrojí, která byla momentálně k dispozici. Nesla šestnáct zepředu nabíjených 48liberních děl s hladkou hlavní.[4] Doplňovala je čtyři 8liberní děla a dvě 3liberní děla.[1] Výzbroj doplňoval příďový kloun. Pohonný systém tvořil ležatý nízkotlaký dvouválcový parní stroj.[2] Nejvyšší rychlost doshovala 12,54 uzlu.[1]

Služba

Erzherzog Ferdinand Max byl vlajkovou lodí admirála Wilhelma von Tegetthoffa v bitvě u Visu v roce 1866. Velitelem lodi byl v bitvě Maximilian Daublebsky von Sterneck.[5] Bitva byla rozhodnuta v okamžiku, kdy Erzherzog Ferdinand Max úspěšně taranoval a během několika minut potopil italskou pancéřovou fregatu Re D'Italia, které stále vlála na stožáru admirálská vlajka. Bitva u Visu tak skončila těžkou porážkou silnější a modernější italské flotily.[6]

Erzherzog Ferdinand Max byl vyřazen 19. května 1886. V letech 1889–1908 sloužil jako tender pro cviščnou loď. Roku 1916 byl sešrotován.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 268. (anglicky) 
  2. ↑ a b BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. ISBN 80-903149-1-0. S. 78. [Dále Beneš (2004)]
  3. ↑ Beneš (2004), s. 69.
  4. ↑ Beneš (2004), s. 74.
  5. ↑ Beneš (2004), s. 144.
  6. ↑ Beneš (2004), s. 49.

Literatura

  • BENEŠ, Ctirad. Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866. Praha: MARE-CZECH, 2004. 183 s. ISBN 80-903149-1-0. 

Externí odkazy

Zdroj