Alois von Kunsti

Alois von Kunsti
Zástupce vrchního velitele c. k. námořnictva
Ve funkci: 1911 – 1913
Předchůdce	Leodegar Kneissler von Maixdorf
Nástupce	Karl Kailer von Kaltenfels
Velitel C. k. námořní akademie v Rijece
Ve funkci: 1908 – 1909
Předchůdce	Wladimir von Golkowski
Nástupce	Karl Seidensacher
Velitel námořní pěchoty (Matrosen-Korps)
Ve funkci: 1902 – 1905
Předchůdce	Arthur von Chiari
Nástupce	Richard von Kohen
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1911), kontradmirál (1907), kapitán řadové lodi (1901), fregatní kapitán (1899), korvetní kapitán (1895)
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois von Kunsti (německy Alois Friedrich Wilhelm Edler von Kunsti, od roku 1914 Alois von Bonda) (6. května 1854 Ferrara – 19. května 1930 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1871, vystřídal působení v různých funkcích v námořní administraci i na řadě lodí, zúčastnil se také několika mezinárodních válečných operací. V letech 1908–1910 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece a poté velitelem eskadry v Jaderském moři. V roce 1911 dosáhl hodnosti viceadmirála a nakonec zastával funkci zástupce vrchního velitele c. k. námořnictva (1911–1913). V roce 1913 odešel do výslužby, na základě dědictví po spřízněné starobylé patricijské dubrovnické rodině Bondů užíval od roku 1914 jméno von Bonda.

Pocházel z důstojnické rodiny, byl synem c. k. plukovníka Aloise Prokopa von Kunsti (1819–1866), který zemřel na následky zranění z bitvy u Tovačova.^[1] Matka Maria, rozená de Gozze (respektive Gučetic, 1825–1913) pocházela ze staré dubrovnické šlechty a přátelila se s rodinou admirála Tegetthoffa. Alois mladší studoval na vojenských školách v Udine a Marburgu, v letech 1867–1871 pokračoval na C. k. námořní akademii v Rijece. Do námořnictva vstoupil jako kadet v roce 1871. Kromě služby na různých lodích působil u Hydrografického úřadu nebo u jednotek námořní pěchoty na pevnině v Pule. V roce 1874 získal hodnost praporčíka^[2] a několik dalších let sloužil u námořní pěchoty. Jako nižší důstojník na lodích postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1883,^[3] poručík I. třídy 1886).^[4] Mimo jiné působil u Námořního technického výboru a námořního arzenálu v Pule, kromě toho sloužil na císařské jachtě SMS Miramar nebo jako instruktor důstojnických kurzů pro obsluhu telegrafů na výcvikové lodi SMS Velebich.^[5]

V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1895) byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule.^[6] Jako šéf štábu eskadry se v letech 1896–1897 zúčastnil mezinárodní blokády Kréty během řecko-turecké války.^[7] V letech 1897–1900 působil jako pedagog na C. k. námořní akademii, kde přednášel právo a námořní taktiku^[8] a byl zároveň zástupcem velitele^[9] a mezitím byl k datu 1. května 1899 povýšen na fregatního kapitána.^[10] V květnu 1901 odplul na Dálný východ, kde se na křižníku SMS Zenta zúčastnil potlačení boxerského povstání v Číně.^[11] Po návratu byl velitelem torpédové flotily na křižníku SMS Panther, s nímž absolvoval cestu do Maroka (1901–1902).^[12] Ke dni 1. listopadu 1901 získal hodnost kapitána řadové lodi^[13] a kromě služby u sborového námořního velitelství v Pule byl krátce velitelem bitevní lodi SMS Budapest (1902).^[14] V letech 1902–1905 byl velitelem námořní pěchoty (Matrosen-Korps) na vlajkové lodi SMS Tegetthoff.^[15]

S dočasnou hodností komodora byl v letech 1907–1908 velitelem záložní eskadry na vlajkové lodi SMS Monarch^[16] a k datu 1. listopadu 1907 byl povýšen do hodnosti kontradmirála.^[17] Od září 1908 do září 1910 byl velitelem C. k. námořní akademie^[18][19] a pak se znovu vrátil ke službě na moři, na bitevní lodi SMS Erzherzog Franz Ferdinand byl velitelem eskadry (1910–1911).^[20] V červnu 1911 byl povolán do Vídně na ministerstvo války, kde byl zástupcem šéfa námořní sekce a z titulu této funkce také zástupcem vrchního velitele námořnictva.^[21][22] Dne 1. listopadu 1911 dosáhl hodnosti viceadmirála^[23][24] a v dubnu 1913 byl penzionován.^[25]

Po odchodu do výslužby se usadil ve Štýrském Hradci, kde dožil v soukromí.^[26] Zemřel 19. května 1930 ve věku 76 let na následky srdečního onemocnění.

Od roku 1887 byl ženatý s Giselou, rozenou Luxardo (1866–1938), dcerou c. k. hejtmana Eugena Luxarda. Gisela se později angažovala ve spolkovém životě ve Štýrském Hradci. Jejich syn Erich (1891–1955) sloužil za první světové války u c. k. námořnictva, později působil jako manažer.

Byl uživatelem šlechtického titulu s predikátem Edler von Kunsti, který rodina získala v roce 1806.^[27] Po matce byl spřízněn s šlechtickou rodinou Bonda, která v roce 1857 získala hraběcí titul v Rakousku.^[28] Rod Bonda vymřel v roce 1903^[29] a po delším soudním procesu převzal Alois von Kunsti v roce 1910 bondovský rodový fideikomis. Protože rod Bonda patřil k nejstarším patricijským a aristokratickým klanům Dubrovnické republiky, Kunsti v roce 1914 rezignoval na své rodné příjmení a začal užívat jméno Edler von Bonda. Během služby u námořnictva obdržel několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[30]

• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1896)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1900)
• Řád železné koruny III. třídy (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1911)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1912)
• Vojenský záslužný kříž (1913)

• Řád červené orlice II. třídy (1908, Německo)
• Řád Osmanie II. třídy (1908, Osmanská říše)
• Řád Medžidie I. třídy (1911, Osmanská říše)
• Řád dvojitého draka II. třídy (1911, Čína)
• Řád pruské koruny I. třídy (1911, Německo)
• velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy (1911, Rumunsko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 243–249 (heslo Alois von Kunsti) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj