Karl Seidensacher

Karl Seidensacher
Velitel C. k. námořní akademie v Rijece
Ve funkci: 1909 – 1910
Předchůdce	Alois von Kunsti
Nástupce	Ottakar Schubert
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1917) kontradmirál (1913) kapitán řadové lodi (1910) fregatní kapitán (1907) korvetní kapitán (1905)
Narození	17. března 1862 Celje
Úmrtí	7. září 1938 (ve věku 76 let) Linec
Místo pohřbení	Hřbitov sv. Magdalény v Linci
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl von Seidensacher (17. března 1862 Celje – 7. září 1938 Linec) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1881 a absolvoval několik cest kolem světa. Později se uplatnil jako odborník v oboru dělostřelectva, byl velitelem několika bitevních lodí a působil také v námořní sekci rakousko-uherského ministerstva války. Za první světové války byl velitelem eskadry v Jaderském moři a v roce 1917 dosáhl hodnosti viceadmirála. Ještě před koncem války byl odeslán do penze a od té doby žil v soukromí v Linci.

Byl synem ministerského úředníka Eduarda Seidensachera. Studoval na gymnáziu ve svém rodišti a v letech 1877–1881 na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu nastoupil v roce 1881 jako kadet a na korvetě SMS Erzherzog Friedrich absovloval v letech 1881–1882 cestu do jižní Afriky a jižní Ameriky. Poté byl přidělen k námořnímu arzenálu a Hydrografickému úřadu v Pule a v roce 1885 získal hodnost praporčíka.^[1] Mezitím se na lodi SMS Frundsberg plavil do Rudého moře a kolem pobřeží východní Afriky . Absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva a obsluhu telegrafů. S lodí SMS Taurus kotvil v letech 1889–1890 v Istanbulu a v roce 1891 byl povýšen na poručíka II. třídy.^[2] Znovu sloužil v Pule a několikrát byl přidělen jako doprovod princi Augustu Leopoldovi Sasko-Koburskému, který tehdy sloužil u c. k. námořnictva. V roce 1895 byl jmenován poručíkem I. třídy^[3] a jako navigační důstojník na bitevní lodi SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia se plavil do Kielu (1895). Na bitevní lodi SMS Wien se během řecko-turecké války zúčastnil mezinárodní blokády Kréty.^[4] Poté převzal velení menších plavidel a od roku 1900 byl zároveň členem dvora sasko-koburského prince Augusta Leopolda, kterého mimo jiné doprovázel na cestách k panovnickým dvorům do Lisabonu nebo Londýna.^[5]

K datu 1. května 1905 byl povýšen na korvetního kapitána^[6] s přidělením k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu a několikrát byl velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Friedrich.^[7] V roce 1907 byl přeložen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a zároveň povýšen do hodnosti fregatního kapitána.^[8] V roce 1908 byl krátce šéfem štábu eskadry a zástupcem velitele C. k. námořní akademie v Rijece.^[9] V letech 1909–1910 byl velitelem bitevních lodí SMS Kaiser Franz Joseph I. a SMS Babenberg a ke dni 1. května 1910 získal hodnost kapitána řadové lodi.^[10] V letech 1910–1911 byl znovu šéfem štábu eskadry a na admirálské jachtě SMS Lacroma doprovázel na cestách vrchního velitele námořnictva Rudolfa Montecuccoliho.^[11] V roce 1912 byl přidělen k vrchnímu inspektorátu c. k. námořnictva^[12] a během balkánských válek se v roce 1913 na palubě lodi SMS Viribus Unitis zúčastnil prosazení německého knížete Wilhelma Wieda na albánský trůn.

Dne 1. listopadu 1913 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[13] a stal se přednostou operační kanceláře námořní sekce na ministerstvu války,^[14] v této funkci byl zároveň pobočníkem nového vrchního velitele námořnictva Antona Hause. V říjnu 1913 se jako komodor stal velitelem křižníkové flotily. Na začátku první světové války byl na vlajkové lodi SMS Habsburg jmenován velitelem eskadry. Operoval v Jaderském moři a v březnu 1917 převzal velení III. divize na vlajkové lodi SMS Erzherzog Karl. K datu 1. května 1917 byl povýšen do hodnosti viceadmirála.^[15] V únoru 1918 přispěl k obnovení pořádku po vzpouře v boce Kotorské a byl také členem válečného soudu nad vzbouřenci. Po reorganizaci struktury námořního velení byl v březnu 1918 přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule^[16] a k datu 1. srpna 1918 byl penzionován.^[17]

Po odchodu do výslužby se usadil v Linci, ale nadále byl veřejně aktivní. Od roku 1912 byl členem Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein), po rozpadu monarchie byl čestným prezidentem Námořního spolku (Marineverband) v Horním Rakousku. Zemřel 7. září 1938 ve věku 76 let v Marienbergu (dnes městská část Lince) a spolu s dalšími členy rodiny je pohřben na hřbitově St. Magdalena.

Během svého působení u sasko-koburského prince Augusta Leopolda se seznámil s dvorní dámou baronkou Piou Marií von Kettenburg (1872-1960) a v roce 1900 se s ní na zámku Kettenburg oženil.^[18] Z manželství se narodily tři dcery.

V roce 1918 byl osobním rozhodnutím císaře Karla I. povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Akt nobilitace však proběhl formálně až 4. listopadu 1918, kdy fakticky monarchie již neexistovala a šlechtický titul tak prakticky neměl žádný význam. Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[19][20]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1906)
• Vojenský záslužný kříž (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1911)
• Mobilizační kříž (1913)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1916)
• Karlův vojenský kříž (1917)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1918)

• Řád Medžidie V. třídy (1883, Osmanská říše)
• komandér Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (1899, Sasko-Kobursko)
• Řád Osmanie II. třídy (1912, Osmanská říše)
• Řád dvojitého draka III. třídy (1912, Čína)
• Řád červené orlice II. třídy (1912, Německo)
• Železný kříž II. třídy (1917, Německo)
• Stříbrná medaile za zásluhy (1918, Osmanská říše)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 514–519 (heslo Karl von Seidensacher) ISBN 3-7648-2519-7

• Karl Seidensacher in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj