Arthur von Chiari
Arthur von Chiari | |
---|---|
![]() | |
Zástupce velitele námořní základny v Pule | |
Ve funkci: 1915 – 1917 | |
Prezident Námořního kotrolního úřadu | |
Ve funkci: 1904 – 1906 | |
Velitel námořní pěchoty | |
Ve funkci: 1900 – 1902 | |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | viceadmirál (1910), kontradmirál (1905), kapitán řadové lodi (1900), fregatní kapitán (1897), korvetní kapitán (1893) |
Narození |
22. října 1851 Galați |
Úmrtí |
18. ledna 1919 (ve věku 67 let) Vídeň |
Titul |
![]() |
Profese | voják a admirál |
Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arthur svobodný pán von Chiari (22. října 1851 Galați – 18. ledna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1869, kromě služby na různých lodích působil v námořní administraci a absolvoval několik cest kolem světa. V letech 1904–1906 byl prezidentem Námořního kontrolního úřadu ve Vídni a v roce 1906 odešel do penze. Za první světové války byl povolán do aktivní služby a v hodnosti viceadmirála byl v letech 1915–1917 zástupcem velitele námořní základny v Pule. V roce 1917 byl znovu penzionován a získal šlechtický titul barona.
Biografie

Pocházel z italské rodiny původem z Bergama, během 19. století se členové rodu uplatnili v různých odvětvích, mimo jiné podnikali na severní Moravě. Byl synem Alberta Chiariho (1813–1860), c. k. generálního konzula v Istanbulu. Studoval na gymnáziu a v roce 1866 nastoupil na výcvikovou loď SMS Venus, v letech 1866–1869 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. V roce 1869 nastoupil jako kadet k námořnictvu a hned v prvním roce služby absolvoval zaoceánskou plavbu na korvetě SMS Dandolo (1869–1870, jižní Afrika, jižní Amerika, Karibik). Další cesty podnikl do Řecka a Rumunska, poté prošel výcvikem pro důstojníky na školní lodi SMS Adria. Kromě služby na lodích působil u Hydrografického úřadu v Pule, kde také sloužil u jednotek námořní pěchoty. V roce 1873 získal hodnost praporčíka a několik let střídal službu na moři a u námořního arzenálu v Pule. V letech 1880–1882 znovu sloužil u jednotek námořní pěchoty v Pule a mezitím postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1881,[1] poručík I. třídy 1884).[2] V letech 1887–1888 byl prvním důstojníkem na torpédovém křižníku SMS Leopard,[3] poté působil u Námořního techníckého výboru, krátce byl přidělen také k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu a Zadaru.[4]

V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1893)[5] byl prvním důstojníkem na obrněných lodích SMS Prinz Eugen a SMS Habsburg,[6] poté byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a znovu absolvoval cesty do zahraničí. Ke dni 1. května 1897 byl povýšen na fregatního kapitána[7] a dvakrát byl pověřen velením lodi SMS Lussin (1897–1898 a 1899),[8] mezitím znovu působil u námořní základny v Pule. V letech 1899–1900 vystřídal velení bitevních lodí SMS Kaiser Max a SMS Pelikan. Dne 1. května 1900 obdržel hodnost kapitána řadové lodi[9] a v letech 1900–1902 byl velitelem námořní pěchoty (Matrosen-Korps),[10][11] v roce 1902 byl zároveň velitelem strážní lodi pulského přístavu SMS Tegetthoff.[12] Od prosince 1902 do listopadu 1903 byl velitelem zcela nové bitevní lodi SMS Habsburg[13] a poté znovu přeložen ke sborovému velitelství v Pule.
V letech 1904–1906 zastával funkci prezidenta Námořního kontrolního úřadu (Marinekontrollamt)[14] ve Vídni a ke dni 1. května 1905 byl povýšen do hodnosti kontradmirála.[15] Na začátku listopadu 1906 byl penzionován, ale ve veřejném životě se angažoval u Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein), kde od roku 1907 zastával funkci viceprezidenta. Uplatnil se mimo jiné jako autor odborných textů a k datu 3. ledna 1910 obdržel hodnost titulárního viceadmirála.[16] Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby a od června 1915 byl zástupcem velitele námořní základny v Pule. O rok později obdržel hodnost skutečného viceadmirála (1. května 1916)[17] a v září 1917 byl znovu odeslán do výslužby.[18] Usadil se ve Vídni, kde zemřel krátce po rozpadu monarchie 19. ledna 1919 ve věku 67 let a byl pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Neustift am Walde.
Rodina
Oženil se v roce 1890 v Terstu, jeho manželkou byla Marie, rozená Verona (1868–1955). Manželství zůstalo bezdětné, Arthur v roce 1918 adoptoval svého synovce Hermanna Chiariho (1897–1969), později významného lékaře a profesora Vídeňské univerzity. Arthurova manželka Marie jako vdova střídala pobyty v Terstu a ve Vídni, kde žila ve vile na adrese Hameaustraße 48.[19]
Z rodu Chiari ve stejné generaci vyniklo i několik Arthurových bratranců. Karl Chiari (1849–1912) byl vlivným podnikatelem na Šumpersku[20] dlouholetým poslancem Říšské rady a nakonec členem Panské sněmovny.[21] Další bratranec Ottokar Chiari (1853–1918) byl významným lékařem v oboru otorinolaryngologie.[22] Karl i Ottokar získali také šlechtický titul svobodných pánů.
Tituly a ocenění
Během služby u námořnictva získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[23] Při odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů (diplom vystaven k datu 18. října 1917).[24][25]
Rakousko-Uhersko
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1894)
-
Jubilejní pamětní medaile (1898)
-
Řád železné koruny III. třídy (1902)
-
Vojenský záslužný kříž (1906)
-
Vojenský jubilejní kříž (1908)
-
Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1915)
-
rytířský kříž Leopoldova řádu (1917)
Zahraničí
-
Řád osvoboditele IV. třídy (1892, Venezuela)
-
Řád sv. Stanislava III. třídy (1898, Rusko)
-
komandérský kříž Řádu Spasitele (1903, Řecko)
-
Železný kříž II. třídy (1917, Německo)
Odkazy
Reference
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 842 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 976 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 124 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 131 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1159 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 8, 176 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1898; Vídeň, 1897; s. 1132 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 197 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 8 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1186 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 287 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 126, 168 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 159 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 298 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1235 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1910; s. 1362 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1916; Vídeň, 1916; s. 179 dostupné online
- ↑ Služební postup Arthura Chiariho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 27 dostupné online
- ↑ Genealogie der Freiherrlichen Häuser 1923; Gotha, 1923; s. 91 dostupné online
- ↑ MYŠKA, Milan a kolektiv: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, I. díl; Ostravská univerzita, 2003; s. 191
- ↑ Karl Chiari na webu Rakouského parlamentu dostupné online
- ↑ Ottokar Chiari in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Arthura Chiariho in: Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 211 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 57 ISSN 0036-5246
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 131 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 178–184 (heslo Arthur von Chiari) ISBN 3-7648-2519-7