Viktor Bless von Sambuchi

Viktor Bless von Sambuchi
Prezident Námořní technické kontrolní komise
Ve funkci:
1903 – 1905
Předchůdce Richard Lerch
Nástupce Richard Lerch
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost viceadmirál (1909), kontradmirál (1903), kapitán řadové lodi (1899), fregatní kapitán (1894), korvetní kapitán (1891)
Narození 12. května 1847
Terst
Úmrtí 17. dubna 1912 (ve věku 64 let)
Nice
Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Bless von Sambuchi (německy Victor Bless Ritter von Sambuchi) (12. května 1847 Terst – 17. dubna 1912 Nice) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1864 a zúčastnil se několika válek. V letech 1900–1901 vedl rakousko-uherské loďstvo během boxerského povstání v Číně. V roce 1903 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a o dva roky později byl penzionován. Mimo aktivní službu později dosáhl hodnosti viceadmirála (1909).

Biografie

Kapitán Viktor Bless von Sambuchi (1894)

Byl synem c. k. majora Emericha Blesse (1817–1891) povýšeného v roce 1875 do šlechtického stavu. Viktor po reálce v rodném Terstu studoval na C. k. námořní akademii v Rijece a jako kadet na výcvikové lodi SMS Venus se stal v roce 1864 příslušníkem c. k. námořnictva. Službu začínal u oblastních námořních velitelství v Benátkách a Terstu, během války s Itálií se v roce 1866 zúčastnil bitvy u Visu. Kromě služby na různých lodích absolvoval další vzdělání u Hydrografického úřadu v Pule. V roce 1870 získal hodnost praporčíka a sloužil nadále v Terstu nebo u jednotek námořní pěchoty v Pule, kde byl mimo jiné pobočníkem admirála Bourguignona. V roce 1879 byl povýšen na poručíka II. třídy a stal se velitelem roty námořní pěchoty, působil také u arzenálu v Pule. Jako poručík I. třídy (1884)[1] se stal prvním důstojníkem na císařské jachtě SMS Greif (1885) a poté byl velitelem říční dopravy v Budapešti (1886–1889).[2] Jako první důstojník na korvetě SMS Fasana pod velením kapitána Berghofera absolvoval cestu kolem světa (1889–1890).[3] Expedice obeplula západní a východní pobřeží jižní Ameriky s dalšími zastávkami na ostrovech v Tichomoří a na Jávě.

Pancéřový křižník SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia, vlajková loď Viktora Blesse během boxerského povstání v Číně (1900–1901)

V roce 1891 byl povýšen na korvetního kapitána[4] s přidělením k Námořnímu technickému výboru, poté sloužil u pevnosti v Pule a v letech 1892–1894 byl technickým referentem u oblastního námořního velitelství v Terstu.[5] Mezitím byl k datu 1. listopadu 1894 povýšen na fregatního kapitána[6] a jako velitel torpédového křižníku SMS Sebenico[7] se během řecko-turecké války v roce 1897 zúčastnil mezinárodní blokády Kréty.[8] Poté byl velitelem výcvikové lodi SMS Schwarzenberg a znovu sloužil také u říční dopravy na Dunaji. Na korvetě SMS Donau absolvoval v roce 1899 několikaměsíční cvičnou plavbu s kadety C. k. námořní akademie. Dne 1. května 1899 získal hodnost kapitána řadové lodi[9] a v letech 1899–1900 byl velitelem bitevní lodi SMS Wien.[10]

Jako velitel pancéřového křižníku SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia[11] se v roce 1900 zúčastnil mezinárodní intervence v Číně, kde během boxerského povstání docházelo k vraždám zahraničních diplomatů a křesťanů. Na své vlajkové lodi s posádkou 502 mužů se vydal na cestu z Puly koncem června 1900 a k břehům Číny dorazil začátkem srpna. Blessovi byly následně podřízeny všechny rakousko-uherské vojenské jednotky z celkem tří bitevních lodí, které se podílely na výsadku v Pekingu a nekompromisní ochraně zájmů evropských mocností.[12] U břehů Číny setrval do dubna 1901 a zpáteční cestu do Evropy absolvoval v květnu 1901 na lodi SMS Donau.[13] Po návratu byl přidělen k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu (1901–1903). K datu 1. května 1903 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[14] a nakonec zastával funkci prezidenta Námořní technické kontrolní komise v Pule (1903–1905).[15] K datu 1. května 1905 byl penzionován,[16] ale mimo aktivní službu byl později ještě povýšen do hodnosti viceadmirála (22. listopadu 1909).[17] Po odchodu do výslužby žil střídavě ve Vídni, Budapešti a Terstu, kde se uplatňoval ve veřejném životě jako předseda Spolku válečných veteránů.

Zemřel v Nice 17. dubna 1912 ve věku 64 let.

Tituly a ocenění

Od nobilitace svého otce v roce 1875 užíval šlechtický titul rytíř s predikátem von Sambuchi.[18] Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[19][20]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 976 dostupné online
  2. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1888; Vídeň, 1888; s. 90 dostupné online
  3. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 112 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1892; s. 1091 dostupné online
  5. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1894; Vídeň, 1894; s. 125 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1094 dostupné online
  7. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 143 dostupné online
  8. ↑ Přehled velení rakousko-uherského námořnictva během blokády Kréty 1897 na webu austro-hungarian army.co.uk dostupné online
  9. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1899; s. 1172 dostupné online
  10. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1900; s. 152 dostupné online
  11. ↑ Křižník SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia na webu naval-encyclopedia.com dostupné online
  12. ↑ SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakousko-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 108–110, 119–120 ISBN 978-80-86781-23-5
  13. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1901; Vídeň, 1901; s. 159 dostupné online
  14. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1904; Vídeň, 1903; s. 1204 dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 294 dostupné online
  16. ↑ Služební postup Viktora Blesse von Sambuchi in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 17 dostupné online
  17. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1910; Vídeň, 1910; s. 109 dostupné online
  18. ↑ Nobilitační diplom Emericha Blesse na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  19. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Blesse von Sambuchi in: Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 519 dostupné online
  20. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Blesse von Sambuchi in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 299 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 152–156 (heslo Viktor Bless von Sambuchi) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj