Richard Lerch
Richard Lerch | |
---|---|
![]() | |
Prezident Námořní technické kontrolní komise | |
Ve funkci: 1905 – 1906 | |
Předchůdce | Viktor Bless von Sambuchi |
Nástupce | Alois Praprotnik |
Ve funkci: 1902 – 1903 | |
Předchůdce | August Schweisgut |
Nástupce | Viktor Bless von Sambuchi |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | kontradmirál (1909), kapitán řadové lodi (1901), fregatní kapitán (1899), korvetní kapitán (1895) |
Narození |
22. května 1852 Praha |
Úmrtí |
20. listopadu 1909 (ve věku 57 let) Pula |
Profese | námořník |
Ocenění | Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Richard Lerch (22. května 1852 Praha – 20. listopadu 1909 Pula) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1871 a vystřídal pozice na různých lodích i v námořní administraci. V závěru kariéry byl prezidentem Námořní technické kontrolní komise (1902–1903, 1905–1906), velel také několika bitevním lodím. Krátce před smrtí byl penzionován v hodnosti kontradmirála (1909).
Životopis

Byl synem vojenského intendanta Karla Lercha. Studoval na gymnáziu ve Lvově a v letech 1867–1871 na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1871[1] a další průpravu získal na cvičných lodích. V roce 1874 získal hodnost praporčíka[2][3] a byl navigačním důstojníkem na menších lodích, sloužil také u jednotek námořní pěchoty a u námořní základny v Terstu. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1883[4], poručík I. třídy 1886)[5] a kromě služby na různých lodích střídal také pobyt na pevnině u námořních základen v Terstu a Pule. Po dobu dvou let byl přidělen k vojenskému velitelství v Zadaru (1890–1891).[6] Jako dělostřelecký odborník vedl výcvik námořních kadetů na lodi SMS Novara (1893–1894)[7], poté působil u Námořního technického výboru (1894–1895).
K datu 1. května 1895 byl povýšen na korvetního kapitána[8] s přidělením ke štábu školní eskadry jako dělostřelecký důstojník.[9] V letech 1896–1897 byl velitelem obrněné lodi SMS Tegetthoff[10] a během řecko-turecké války se jako velitel torpédové lodi SMS Magnet zúčastnil blokády Kréty (1897).[11] Následně byl prvním důstojníkem na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth a ke dni 1. května 1899 byl povýšen na fregatního kapitána.[12][13] V letech 1900–1901 byl ředitelem výzbroje u arzenálu v Pule[14] a jako velitel lodi SMS Saida absolvoval v roce 1901 plavbu s kadety námořní akademie.[15]

V rámci eskadry byl v letech 1901–1902 velitelem bitevní lodi SMS Budapest[16][17] a téhož roku dosáhl hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1901).[18] V letech 1902–1903 byl prezidentem Námořní kontrolní technické komise.[19] Na podzim 1903 vedl zkušební jízdy na nově postavené bitevní lodi SMS Babenberg a poté byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule (1903–1905). Nakonec se vrátil na post prezidenta Námořní kontrolní technické komise (1905–1906)[20], ale v prosinci 1906 byl ze zdravotních důvodů odeslán na dovolenou. K datu 1. ledna 1909 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost kontradmirála.[21][22]
Krátce po odchodu do výslužby se podrobil chirurgické operaci, na jejíž následky však zemřel 20. listopadu 1909 ve věku 57 let v Pule, kde byl pohřben na námořním hřbitově.[23]
Rodina
V roce 1884 se v Terstu oženil s Luicí Aristotile (1859–1931), dcerou obchodníka. Z manželství se narodili tři synové a dcera Greta (1898–1964), provdaná za námořního důstojníka Hanse Falzariho. Nejstarší syn Egon (1886–1915) byl důstojníkem c. k. námořnictva, vynikl za první světové války v hodnosti poručíka I. třídy jako velitel ponorky U-12[24], s jejíž posádkou zahynul při najetí na minu poblíž Benátek. Jeho jméno bývá zmiňováno také v souvislosti s milostným poměrem k arcivévodkyni Alžbětě, vnučce císaře Františka Josefa.[25] Druhorozený syn Alfred (1889–1951) byl také důstojníkem c. k. námořnictva za první světové války[26], po vzniku Rakouské republiky mu byla přiznána hodnost korvetního kaptána ve výslužbě s nárokem na penzi. Třetí syn Emanuel (1894–1952) sloužil též u námořnictva, v roce 1917 padl do italského zajetí[27] a později byl veden jako major ve výslužbě u německé Luftwaffe (1940).[28][29]
Řády a vyznamenání
Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[30]
Rakousko-Uhersko
-
Válečná medaile (1883)
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1896)
-
Jubilejní pamětní medaile (1898)
-
Řád železné koruny III. třídy (1906)
-
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Zahraničí
-
Řád sv. Stanislava II. třídy (1899, Rusko)
-
komandér Řádu sv. Mořice a Lazara (1903, Itálie)
-
Námořní záslužný kříž III. třídy (1903, Španělsko)
Odkazy
Reference
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 704 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1876; Vídeň, 1875; s. 751 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 10 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 929 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 923 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 103 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 150 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1897; Vídeň, 1896; s. 1119 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 143 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 180 dostupné online
- ↑ Přehled velení c. k. námořnictva v řecko-turecké válce na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1899; s. 1174 dostupné online
- ↑ Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 519 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 127 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 161 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1901; s. 291 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 159 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1206 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1902; s. 294 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1905; s. 301 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 97 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 104 dostupné online
- ↑ Hrob Richarda Lercha v Pule na webu rip.live dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 23 dostupné online
- ↑ Horký srpen 1915 na Jadranu na webu Vojenského historického ústavu dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1917; Vídeň, 1917; s. 28 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 35 dostupné online
- ↑ Luftwaffe Officer Career Summaries, díl II. L-R; 2022; s 122 dostupné online
- ↑ Povyšovací dekret Emanuela Lercha z roku 1940 s podpisem Hermanna Göringa dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 308 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 298–302 (heslo Richard Lerch) ISBN 3-7648-2519-7