Richard Lerch

Richard Lerch
Prezident Námořní technické kontrolní komise
Ve funkci:
1905 – 1906
Předchůdce Viktor Bless von Sambuchi
Nástupce Alois Praprotnik
Ve funkci:
1902 – 1903
Předchůdce August Schweisgut
Nástupce Viktor Bless von Sambuchi
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost kontradmirál (1909), kapitán řadové lodi (1901), fregatní kapitán (1899), korvetní kapitán (1895)

Narození 22. května 1852
Praha
Úmrtí 20. listopadu 1909 (ve věku 57 let)
Pula
Profese námořník
Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Lerch (22. května 1852 Praha20. listopadu 1909 Pula) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1871 a vystřídal pozice na různých lodích i v námořní administraci. V závěru kariéry byl prezidentem Námořní technické kontrolní komise (1902–1903, 1905–1906), velel také několika bitevním lodím. Krátce před smrtí byl penzionován v hodnosti kontradmirála (1909).

Životopis

Bitevní loď SMS Budapest, vlajková loď kapitána Lercha v letech 1901–1902

Byl synem vojenského intendanta Karla Lercha. Studoval na gymnáziu ve Lvově a v letech 1867–1871 na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1871[1] a další průpravu získal na cvičných lodích. V roce 1874 získal hodnost praporčíka[2][3] a byl navigačním důstojníkem na menších lodích, sloužil také u jednotek námořní pěchoty a u námořní základny v Terstu. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1883[4], poručík I. třídy 1886)[5] a kromě služby na různých lodích střídal také pobyt na pevnině u námořních základen v Terstu a Pule. Po dobu dvou let byl přidělen k vojenskému velitelství v Zadaru (1890–1891).[6] Jako dělostřelecký odborník vedl výcvik námořních kadetů na lodi SMS Novara (1893–1894)[7], poté působil u Námořního technického výboru (1894–1895).

K datu 1. května 1895 byl povýšen na korvetního kapitána[8] s přidělením ke štábu školní eskadry jako dělostřelecký důstojník.[9] V letech 1896–1897 byl velitelem obrněné lodi SMS Tegetthoff[10] a během řecko-turecké války se jako velitel torpédové lodi SMS Magnet zúčastnil blokády Kréty (1897).[11] Následně byl prvním důstojníkem na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth a ke dni 1. května 1899 byl povýšen na fregatního kapitána.[12][13] V letech 1900–1901 byl ředitelem výzbroje u arzenálu v Pule[14] a jako velitel lodi SMS Saida absolvoval v roce 1901 plavbu s kadety námořní akademie.[15]

Bitevní loď SMS Babenberg, vlajková loď kapitána Lercha v roce 1903

V rámci eskadry byl v letech 1901–1902 velitelem bitevní lodi SMS Budapest[16][17] a téhož roku dosáhl hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1901).[18] V letech 1902–1903 byl prezidentem Námořní kontrolní technické komise.[19] Na podzim 1903 vedl zkušební jízdy na nově postavené bitevní lodi SMS Babenberg a poté byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule (1903–1905). Nakonec se vrátil na post prezidenta Námořní kontrolní technické komise (1905–1906)[20], ale v prosinci 1906 byl ze zdravotních důvodů odeslán na dovolenou. K datu 1. ledna 1909 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost kontradmirála.[21][22]

Krátce po odchodu do výslužby se podrobil chirurgické operaci, na jejíž následky však zemřel 20. listopadu 1909 ve věku 57 let v Pule, kde byl pohřben na námořním hřbitově.[23]

Rodina

V roce 1884 se v Terstu oženil s Luicí Aristotile (1859–1931), dcerou obchodníka. Z manželství se narodili tři synové a dcera Greta (1898–1964), provdaná za námořního důstojníka Hanse Falzariho. Nejstarší syn Egon (1886–1915) byl důstojníkem c. k. námořnictva, vynikl za první světové války v hodnosti poručíka I. třídy jako velitel ponorky U-12[24], s jejíž posádkou zahynul při najetí na minu poblíž Benátek. Jeho jméno bývá zmiňováno také v souvislosti s milostným poměrem k arcivévodkyni Alžbětě, vnučce císaře Františka Josefa.[25] Druhorozený syn Alfred (1889–1951) byl také důstojníkem c. k. námořnictva za první světové války[26], po vzniku Rakouské republiky mu byla přiznána hodnost korvetního kaptána ve výslužbě s nárokem na penzi. Třetí syn Emanuel (1894–1952) sloužil též u námořnictva, v roce 1917 padl do italského zajetí[27] a později byl veden jako major ve výslužbě u německé Luftwaffe (1940).[28][29]

Řády a vyznamenání

Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[30]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 704 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus 1876; Vídeň, 1875; s. 751 dostupné online
  3. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 10 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 929 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 923 dostupné online
  6. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 103 dostupné online
  7. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 150 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1897; Vídeň, 1896; s. 1119 dostupné online
  9. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 143 dostupné online
  10. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 180 dostupné online
  11. Přehled velení c. k. námořnictva v řecko-turecké válce na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1900; Vídeň, 1899; s. 1174 dostupné online
  13. Almanach für die K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Pula, 1903; s. 519 dostupné online
  14. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1900; Vídeň, 1900; s. 127 dostupné online
  15. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 161 dostupné online
  16. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1901; s. 291 dostupné online
  17. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 159 dostupné online
  18. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1206 dostupné online
  19. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1902; s. 294 dostupné online
  20. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1905; s. 301 dostupné online
  21. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 97 dostupné online
  22. SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 104 dostupné online
  23. Hrob Richarda Lercha v Pule na webu rip.live dostupné online
  24. Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1915; Vídeň, 1915; s. 23 dostupné online
  25. Horký srpen 1915 na Jadranu na webu Vojenského historického ústavu dostupné online
  26. Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1917; Vídeň, 1917; s. 28 dostupné online
  27. Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 35 dostupné online
  28. Luftwaffe Officer Career Summaries, díl II. L-R; 2022; s 122 dostupné online
  29. Povyšovací dekret Emanuela Lercha z roku 1940 s podpisem Hermanna Göringa dostupné online
  30. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 308 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 298–302 (heslo Richard Lerch) ISBN 3-7648-2519-7

Zdroj