Rudolf Berghofer

Rudolf Berghofer
Zástupce šéfa námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci: 1897 – 1903
Předchůdce	Alexander Eberan von Eberhorst
Nástupce	Rudolf Montecuccoli
Prezident Námořního technického výboru
Ve funkci: 1897 – 1897
Předchůdce	Hermann von Spaun
Nástupce	Rudolf Montecuccoli
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	admirál (1912), viceadmirál (1900), kontradmirál (1896), kapitán řadové lodi (1890), fregatní kapitán (1886), korvetní kapitán (1884)
Narození	13. června 1841 Mezőhegyes
Úmrtí	7. května 1912 (ve věku 70 let) Terst
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Berghofer (13. června 1841 Mezőhegyes – 7. května 1912 Terst) byl rakousko-uherský admirál. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1859 a zúčastnil se několika válek. Absolvoval dvě cesty kolem světa (1874–1876, 1889–1890), jako vyšší důstojník sloužil na výcvikových i bitevních lodích. Nakonec dlouhodobě působil v námořní administraci a podílel se na modernizaci námořnictva. V letech 1897–1903 byl zástupcem šéfa námořní sekce na rakousko-uherském ministerstvu války. V roce 1903 odešel do penze, krátce před úmrtím byl povýšen do hodnosti admirála (1912).

Byl synem rytmistra c. k. četnictva Rudolfa Berghofera. Původně studoval na vojenské škole v Mariboru, v letech 1855–1859 absolvoval C. k. námořní akademii v Terstu, přestěhovanou později do Rijeky. V roce 1859 nastoupil jako kadet k námořnictvu a zúčastnil se války se Sardinií (1859). Kromě služby na různých lodích vykonával také povinnosti v přístavech Terst a Pula, v roce 1861 získal hodnost praporčíka. V roce 1864 se zúčastnil dánsko-německé války a během války s Itálií (1866) bojoval jako dělostřelecký důstojník v bitvy u Visu. V roce 1869 byl povýšen na poručíka II. třídy a v letech 1872–1874 působil u komise pro výstavbu lodí v Terstu, mezitím získal hodnost poručíka I. třídy (1871). Na palubě korvety SMS Erzherzog Friedrich absolvoval cestu kolem světa (1874–1876). Cílem této expedice bylo navázání obchodních vztahů s Japonskem a Siamským královstvím, ale také astronomické pozorování přechodu Venuše mezi Zemí a Sluncem. Z domovského přístavu v Pule se výprava vydala přes nově vybudovaný Suezský průplav kolem břehů Indie a Číny. V Tokiu byla posádka lodi přijata k audienci císařem císařem Mucihitem. Z východní Asie pokračovala cesta přes Tichý oceán k břehům severní Ameriky se zastávkou v San Franciscu. Během další cesty kolem jižní Ameriky následovala další zastávka ve Valparaísu, přes Atlantský oceán s přistáním na Azorech a Alžíru se výprava vrátila v červnu 1876 do Puly. Ve stejné důstojnické hodnosti poručíka I. třídy se spolu s Berghoferem této cesty zúčastnil moravský šlechtic hrabě Ervín Dubský z Třebomyslic,^[1] který z cesty zanechal cenný deník a z Dálného východu přivezl také hodnotnou sbírku uměleckých předmětů.^[2] V následujících letech působil Berghofer jako pedagog na výcvikových lodích.^[3]

V roce 1884 byl povýšen na korvetního kapitána,^[4] působil u komise arzenálu v Pule, jako velitel lodi Andreas Hofer byl v letech 1884–1885 přidělen k oblastnímu vojenskému velitelství v Zadaru a úřadu dalmatského místodržitelství.^[5] V letech 1885–1888 byl přednostou VII. oddělení u Námořního technického výboru.^[6] Mezitím byl k datu 1. května 1886 povýšen na fregatního kapitána.^[7] Jako velitel korvety SMS Fasana absolvoval v letech 1889–1890 další cestu kolem světa, obeplul východní a západní pobřeží jižní Ameriky, navštívil ostrovy v Tichomoří a Jávu. Ke dni 1. května 1890 byl jmenován kapitánem řadové lodi a znovu byl přidělen k arzenálu v Pule. V letech 1891–1895 byl přednostou obchodního oddělení námořní sekce na ministerstvu války.^[8][9] V roce 1895 byl krátce na vlajkové lodi SMS Kronprinz Erzherzog Rudolf velitelem eskadry.^[10]

V letech 1895–1897 byl zástupcem prezidenta Námořního technického výboru ve Vídni^[11] a v roce 1897 se sám stal jeho prezidentem, mezitím byl k datu 1. května 1896 povýšen do hodnosti kontradmirála.^[12][13] Nakonec byl několik let zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války (1897–1903).^[14] V této funkci se ve spolupráci se svým nadřízeným admirálem Spaunem podílel na modernizaci rakousko-uherského námořnictva. Ke dni 1. května 1900 dosáhl hodnosti viceadmirála.^[15] V dubnu 1903 byl penzionován a v roce 1905 se přestěhoval do Terstu,^[16] kde také zemřel. Krátce před smrtí dosáhl mimo aktivní službu hodnosti admirála (19. března 1912).^[17]

Během služby u námořnictva získal několik vysokých vyznamenání.^[18][19] Při příležitosti odchodu do penze obdržel v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[20]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• Válečná medaile (1873)
• Vojenský záslužný kříž (1883)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1884)
• Vojenská záslužná medaile (1890)
• Řád železné koruny III. třídy (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1899)
• Řád železné koruny II. třídy (1902)

• Řád slávy II. třídy (1889, Tunisko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 1–5 (heslo Rudolf Berghofer) ISBN 3-7648-2519-7

• Biografie admirála Rudolfa Berghofera

Zdroj