Rudolf Berghofer
Rudolf Berghofer | |
---|---|
![]() | |
Zástupce šéfa námořní sekce na ministerstvu války | |
Ve funkci: 1897 – 1903 | |
Předchůdce | Alexander Eberan von Eberhorst |
Nástupce | Rudolf Montecuccoli |
Prezident Námořního technického výboru | |
Ve funkci: 1897 – 1897 | |
Předchůdce | Hermann von Spaun |
Nástupce | Rudolf Montecuccoli |
Vojenská služba | |
Služba |
![]() |
Hodnost | admirál (1912), viceadmirál (1900), kontradmirál (1896), kapitán řadové lodi (1890), fregatní kapitán (1886), korvetní kapitán (1884) |
Narození |
13. června 1841 Mezőhegyes |
Úmrtí |
7. května 1912 (ve věku 70 let) Terst |
Ocenění | Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rudolf Berghofer (13. června 1841 Mezőhegyes – 7. května 1912 Terst) byl rakousko-uherský admirál. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1859 a zúčastnil se několika válek. Absolvoval dvě cesty kolem světa (1874–1876, 1889–1890), jako vyšší důstojník sloužil na výcvikových i bitevních lodích. Nakonec dlouhodobě působil v námořní administraci a podílel se na modernizaci námořnictva. V letech 1897–1903 byl zástupcem šéfa námořní sekce na rakousko-uherském ministerstvu války. V roce 1903 odešel do penze, krátce před úmrtím byl povýšen do hodnosti admirála (1912).
Biografie

Byl synem rytmistra c. k. četnictva Rudolfa Berghofera. Původně studoval na vojenské škole v Mariboru, v letech 1855–1859 absolvoval C. k. námořní akademii v Terstu, přestěhovanou později do Rijeky. V roce 1859 nastoupil jako kadet k námořnictvu a zúčastnil se války se Sardinií (1859). Kromě služby na různých lodích vykonával také povinnosti v přístavech Terst a Pula, v roce 1861 získal hodnost praporčíka. V roce 1864 se zúčastnil dánsko-německé války a během války s Itálií (1866) bojoval jako dělostřelecký důstojník v bitvy u Visu. V roce 1869 byl povýšen na poručíka II. třídy a v letech 1872–1874 působil u komise pro výstavbu lodí v Terstu, mezitím získal hodnost poručíka I. třídy (1871). Na palubě korvety SMS Erzherzog Friedrich absolvoval cestu kolem světa (1874–1876). Cílem této expedice bylo navázání obchodních vztahů s Japonskem a Siamským královstvím, ale také astronomické pozorování přechodu Venuše mezi Zemí a Sluncem. Z domovského přístavu v Pule se výprava vydala přes nově vybudovaný Suezský průplav kolem břehů Indie a Číny. V Tokiu byla posádka lodi přijata k audienci císařem císařem Mucihitem. Z východní Asie pokračovala cesta přes Tichý oceán k břehům severní Ameriky se zastávkou v San Franciscu. Během další cesty kolem jižní Ameriky následovala další zastávka ve Valparaísu, přes Atlantský oceán s přistáním na Azorech a Alžíru se výprava vrátila v červnu 1876 do Puly. Ve stejné důstojnické hodnosti poručíka I. třídy se spolu s Berghoferem této cesty zúčastnil moravský šlechtic hrabě Ervín Dubský z Třebomyslic,[1] který z cesty zanechal cenný deník a z Dálného východu přivezl také hodnotnou sbírku uměleckých předmětů.[2] V následujících letech působil Berghofer jako pedagog na výcvikových lodích.[3]

V roce 1884 byl povýšen na korvetního kapitána,[4] působil u komise arzenálu v Pule, jako velitel lodi Andreas Hofer byl v letech 1884–1885 přidělen k oblastnímu vojenskému velitelství v Zadaru a úřadu dalmatského místodržitelství.[5] V letech 1885–1888 byl přednostou VII. oddělení u Námořního technického výboru.[6] Mezitím byl k datu 1. května 1886 povýšen na fregatního kapitána.[7] Jako velitel korvety SMS Fasana absolvoval v letech 1889–1890 další cestu kolem světa, obeplul východní a západní pobřeží jižní Ameriky, navštívil ostrovy v Tichomoří a Jávu. Ke dni 1. května 1890 byl jmenován kapitánem řadové lodi a znovu byl přidělen k arzenálu v Pule. V letech 1891–1895 byl přednostou obchodního oddělení námořní sekce na ministerstvu války.[8][9] V roce 1895 byl krátce na vlajkové lodi SMS Kronprinz Erzherzog Rudolf velitelem eskadry.[10]
V letech 1895–1897 byl zástupcem prezidenta Námořního technického výboru ve Vídni[11] a v roce 1897 se sám stal jeho prezidentem, mezitím byl k datu 1. května 1896 povýšen do hodnosti kontradmirála.[12][13] Nakonec byl několik let zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války (1897–1903).[14] V této funkci se ve spolupráci se svým nadřízeným admirálem Spaunem podílel na modernizaci rakousko-uherského námořnictva. Ke dni 1. května 1900 dosáhl hodnosti viceadmirála.[15] V dubnu 1903 byl penzionován a v roce 1905 se přestěhoval do Terstu,[16] kde také zemřel. Krátce před smrtí dosáhl mimo aktivní službu hodnosti admirála (19. března 1912).[17]
Řády a vyznamenání
Během služby u námořnictva získal několik vysokých vyznamenání.[18][19] Při příležitosti odchodu do penze obdržel v roce 1903 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[20]
-
Válečná pamětní medaile (1864)
-
Válečná medaile (1873)
-
Vojenský záslužný kříž (1883)
-
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1884)
-
Vojenská záslužná medaile (1890)
-
Řád železné koruny III. třídy (1895)
-
Jubilejní pamětní medaile (1898)
-
Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1899)
-
Řád železné koruny II. třídy (1902)
Odkazy
Reference
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 80 dostupné online
- ↑ KONEČNÁ, Kateřina: Erwin hrabě Dubský: Život námořníka, sběratele a umělce 19. století; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2015 (magisterská diplomová práce); s. 47–49 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 86 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884, Vídeň, 1884; s. 5 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 5, 115 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1887; Vídeň, 1887; s. 62 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 973, 979 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 108 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 256 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 143 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 268 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1897; Vídeň, 1896; s. 1112, 1115 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1896; Vídeň, 1896; s. 5, 125 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 267 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1901; Vídeň, 1900; s. 1183, 1191 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 114 dostupné online
- ↑ Služební postup Rudolfa Berghofera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 14 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Berghofera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 293 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa Berghofera in: Almanach für de K.u.K. Kriegs-Marine 1903; Vídeň, 1903; s. 518 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 220 dostupné online
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 1–5 (heslo Rudolf Berghofer) ISBN 3-7648-2519-7