Heinrich von Buchta

Heinrich von Buchta
Velitel námořní základny v Terstu
Ve funkci: 1891 – 1893
Předchůdce	Anton von Wiplinger
Nástupce	Oscar Cassini
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1893), kontradmirál (1886), kapitán řadové lodi (1881), fregatní kapitán (1871), korvetní kapitán (1868)
Narození	24. prosince 1833 Komárno
Úmrtí	24. dubna 1919 (ve věku 85 let)
Profese	důstojník
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Adam Anton von Buchta (24. prosince 1833 Komárno – 24. dubna 1919 Ober Krottendorf (Kapfenberg, Rakousko) byl rakousko-uherský admirál českého původu. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1850. Zúčastnil se několika válek, absolvoval řadu cest po Středomoří, uplatnil se i jako pedagog a úředník v námořní sekci na ministerstvu války. V letech 1891–1893 byl velitelem námořní základny v Terstu a při odchodu do penze získal hodnost viceadmirála.

Byl synem c. k. majora Franze Buchty (1797–1866). Studoval na námořních školách v Benátkách a Terstu (1847–1850) a k námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1850. Vystřídal službu na různých lodích, zúčastnil se obchodních cest a působil také jako pedagog. Na fregatě Bellona se zúčastnil války se Sardinií (1859) a postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1860, poručík I. třídy 1861).^[1] Byl prvním důstojníkem na parníku Kaiserin Elisabeth a fregatě Radetzky, mezitím také zastával funkci pobočníka vrchního velitele námořnictva admirála Fautze. Ve válce s Itálií byl velitelem dělového člunu Sansego (1866) a v roce 1868 dosáhl hodnosti korvetního kapitána.^[2]

V letech 1870–1873 vedl dělostřelecký výcvik na školní lodi Adria a v roce 1871 získal hodnost fregatního kapitána.^[3] Na lodi SMS Radetzky byl pobočníkem velitele eskadry (1873–1876), poté působil u komise pro výstavbu lodí v Terstu (1876–1877) a v letech 1878–1879 byl velitelem korvety Donau.^[4] V roce 1881 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[5] a v letech 1881–1883 vedl komisi pro výstavbu lodí v Terstu.^[6] V roce 1883 převzal velení pancéřové fregaty SMS Erzherzog Ferdinand Max^[7] a v letech 1884–1886 působil v námořní sekci na ministerstvu války, kde byl přednostou obchodního oddělení.^[8][9]

K datu 1. května 1886 byl povýšen na kontradmirála^[10] a stal se velitelem divize.^[11] Jeho vlajkovou lodí byla SMS Radetzky, od roku 1887 SMS Erzherzog Albrecht a nakonec fregata SMS Laudon. V letech 1888–1891 sloužil u velení válečného přístavu v Pule^[12][13] a nakonec byl velitelem oblastního velení námořnictva v Terstu (1891-1893).^[14] Při příležitosti odchodu do penze obdržel hodnost titulárního viceadmirála (1. listopadu 1893).^[15]

I po odchodu do výslužby se angažoval ve veřejném životě, mimo jiné byl členem Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein). Na penzi se usadil ve Štýrsku, kde koupil velkostatek Ober-Krottendorf (dnes součást Kapfenbergu). K velkostatku patřil zámek a přibližně 450 hektarů půdy, jeho hodnota byla vyčíslena na 600 000 rakouských korun.^[16] Ještě za života předal správu majetku synu Alfonsovi, zámek byl v té době znám pod názvem Schloss Buchta.^[17]

Zemřel na zámku Ober-Krottendorf 24. dubna 1919 ve věku 85 let. Pohřben byl původně v Kapfenbergu, později byly jeho ostatky přemístěny do rodové hrobky na hřbitově St Leonhard ve Štýrském Hradci.

V roce 1870 se oženil s Camillou von Hagenauer (1838–1914), dcerou Josefa Paula von Hagenauera (1802–1851), velkoobchodníka v Terstu.^[18] Z manželství se narodil syn Alfons (1871–1921), který vystudoval práva a působil ve státní správě.

Jeho starší bratr Franz (1828–1904) sloužil v c. k. armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.

V roce 1882 byl povýšen do šlechtického stavu.^[19] Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1875)
• Řád železné koruny III. třídy (1886)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1890)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1893)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• velkokříž Námořního záslužného kříže (1888, Španělsko)
• Řád pruské koruny II. třídy (1890, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 376–379 (heslo Heinrich von Buchta) ISBN 3-7648-2511-1
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 70–72 (heslo Buchta) ISBN 978-80-904241-7-3

Zdroj