Anton von Wiplinger

Anton svobodný pán von Wiplinger
Velitel námořní základny v Terstu
Předchůdce	Johann von Pauer
Nástupce	Heinrich von Buchta
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1888), kontradmirál (1878), kapitán řadové lodi (1866), fregatní kapitán (1861)
Narození	14. prosince 1830 Štýrský Hradec
Úmrtí	3. března 1896 (ve věku 65 let) Pula
Titul	svobodný pán (1883)
Profese	admirál
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton svobodný pán von Wiplinger (německy Anton Freiherr von Wiplinger, uváděn též jako Wipplinger) (14. prosince 1830 Štýrský Hradec – 3. března 1896 Pula) byl rakousko-uherský admirál. Po krátké službě v armádě přešel k c. k. námořnictvu a vyznamenal se v několika válečných konfliktech. V letech 1868–1871 se zúčastnil tříleté cesty kolem světa s obchodně-diplomatickým zaměřením. Poté se jako funkcionář v námořní administraci zasloužil o modernizaci dělostřelectva. Svou kariéru završil jako velitel námořní základny v Terstu (1883–1891). V roce 1883 získal šlechtický titul barona a v roce 1888 dosáhl hodnosti viceadmirála.

Byl synem generálního válečného komisaře Josefa Wiplingera. Ve třinácti letech vstoupil do armády a sloužil u 18. pěšího pluku v Miláně (1844),^[1] v roce 1847 přešel jako kadet k rakouskému námořnictvu. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil blokády Benátek (1848), poté sloužil u jednotek námořní pěchoty a v roce 1849 získal hodnost praporčíka.^[2] Na fregatě SMS Venus absolvoval v letech 1851–1852 cestu do Karibiku a od roku 1853 působil jako pedagog na C. k. námořní akademii v Terstu. Postupoval v hodnostech (poručík I. třídy 1853, poručík II. třídy) a na různých lodích se plavil na Blízký východ nebo do Anglie. V roce 1857 krátce působil u vrchního velení armády v Miláně, poté byl přidělen k námořním základnám v Terstu a Pule. V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií, následně velel lodím SMS Kaiser a SMS Carolina v Jaderském moři.

V roce 1861 byl povýšen na fregatního kapitána a jako velitel na lodi SMS Velebich plul do Istanbulu, v letech 1862–1863 byl velitelem dělostřelecké výcvikové lodi SMS Bellona. V letech 1863–1864 byl přednostou centrální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války^[3] a v roce 1864 se zúčastnil dánsko-německé války jako velitel korvety SMS Erzherzog Friedrich. Během války s Itálií byl velitelem pancéřové fregaty SMS Don Juan d'Austria a bojoval v bitvě u Visu (1866).

Po válce v roce 1866 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[4] a v letech 1866–1868 byl znovu přednostou centrální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války ve Vídni.^[5][6] Jako velitel korvety SMS Donau byl v letech 1868–1871 účastníkem expedice na Dálný východ a do Ameriky pod velením admirála Antona Petze. Cesta sledovala především obchodní zájmy v Siamu, Číně a Japonsku. Expedice začala 16. října 1868 v Terstu, přes Gibraltar, Tenerife a Kapské Město pokračovala do Singapuru a Bangkoku, kde se v květnu 1869 podařilo uzavřít obchodní smlouvu. Dále pokračovala do Šanghaje, Pekingu a Jokohamy, kde se expedice musela zdržet kvůli tajfunu. Z Japonska cesta rakouské mise vedla přes Honolulu do San Francisca a poté podél břehů jižní Ameriky.

Po návratu byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde byl prezidentem stálé komise pro dělostřelectvo (1872–1881),^[7] k datu 1. října 1878 získal hodnost kontradmirála.^[8] Ve spolupráci s německou firmou Krupp se podílel na modernizaci dělostřelectva a zavádění torpéd. Na vlajkové lodi SMS Laudon byl v letech 1881–1883 velitelem eskadry^[9] a nakonec zastával funkci velitele oblastního námořního velitelství v Terstu (1883–1891).^[10] Dne 1. listopadu 1888 byl povýšen na viceadmirála^[11][12] a v roce 1891 byl penzionován.^[13]

Po nobilitaci svého otce v roce 1859 užíval šlechtický titul rytíře a sám byl v roce 1883 povýšen do stavu svobodných pánů.^[14] Během služby u námořnictva získal vysoká vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[15]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866)
• Vojenská záslužná medaile (1868)
• Válečná medaile (1873)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1882)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1888)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1888)

• komandérský kříž Řádu Guadalupe (1867, Mexiko)
• komandérský kříž Řádu Kamehamehy I. (1872, Havajské království)
• Řád siamské koruny II. třídy (1873, Siam)
• Řád pruské koruny I. třídy (1889, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 280–285 (heslo Anton Freiherr von Wiplinger) ISBN 3-7648-2511-1

• Anton von Wiplinger in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj