Oscar Cassini

Oskar hrabě Cassini
Velitel arzenálu v Pule
Ve funkci: 1895 – 1897
Předchůdce	Gustav Brudl
Nástupce	Rudolf hrabě Montecuccoli
Velitel námořní základny v Terstu
Ve funkci: 1893 – 1895
Předchůdce	Heinrich von Buchta
Nástupce	Franz baron Minutillo
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1897), kontradmirál (1892), kapitán řadové lodi (1886), fregatní kapitán (1884), korvetní kapitán (1879)
Narození	12. května 1837 Terst
Úmrtí	1921 (ve věku 83–84 let) Terst
Titul	hrabě
Rodiče	Pavel Viktorovich Kassini
Příbuzní	Arthur Cassini (bratr)
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oskar Johann hrabě Cassini (italsky Oscar Giovanni Conte Cassini) (12. května 1837 Terst – 1921 Terst) byl rakousko-uherský admirál italského původu. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1853 a zúčastnil se několika válek, později působil v námořní administraci na ministerstvu války a uplatnil se i v diplomacii. Jako velitel císařské jachty SMS Miramar doprovázel císařovnu Alžbětu na jejích cestách po Středomoří. V závěru kariéry byl velitelem námořního arzenálu v Pule (1895–1897) a v roce 1897 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.

Pocházel z italské šlechtické rodiny usazené v době napoleonských válek v Rusku, byl synem hraběte Paula Cassiniho (1798–1875), ruského generálního konzula v Terstu a Benátkách. Studoval na námořní škole a v roce 1853 vstoupil do služeb rakouského válečného námořnictva. Jako kadet se stal příslušníkem námořní pěchoty a v letech 1853–1854 se na fregatě SMS Novara plavil po Jaderském moři a do Anglie. Sloužil také v obchodní a osobní dopravě, kromě toho vykonával povinnosti v přístavu v Benátkách a v roce 1858 získal hodnost praporčíka. Byl přidělen k oblastnímu námořnímu velitelství v Benátkách a Terstu, v roce 1862 byl povýšen na poručíka II. třídy^[1] a v roce 1866 se zúčastnil války s Itálií u břehů Černé Hory. V letech 1867–1869 byl v Pule velitelem námořních jednotek na pevnině a v roce 1869 obdržel hodnost poručíka I. třídy.^[2] Několik dalších let byl přidělen k námořnímu arzenálu v Pule.

V roce 1879 byl povýšen na korvetního kapitána^[3] a v letech 1879–1883 působil na rakousko-uherském velvyslanectví v Londýně jako námořní atašé.^[4][5] Po návratu byl velitelem torpédového křižníku SMS Sebenico (1883–1884) a pancéřové fregaty SMS Erzherzog Ferdinand Mx (1885). Mezitím byl povýšen na fregatního kapitána (1884)^[6] a znovu působil také u námořního arzenálu v Pule, v roce 1885 byl krátce prezidentem Námořního technického výboru.^[7]

V letech 1888–1890 byl přednostou operační kanceláře v námořní sekci na ministerstvu války^[8][9] a v roce 1890 se na pozvání císaře Viléma II. zúčastnil manévrů německého námořnictva v Německu, Dánsku a Švédsku. Mezitím byl v roce 1886 povýšen na kapitána řadové lodi^[10] a téhož roku poprvé přidělen jako doprovod císařovně Alžbětě na jachtě Miramar.^[11] V roce 1888 ji doprovázel na Iónské ostrovy, v roce 1889 po Středomoří, na jaře 1891 do Neapole, na Sicílii a do Řecka a na podzim 1891 na Korfu a do Egypta.

K datu 1. dubna 1893 byl povýšen do hodnosti kontradmirála,^[12] byl velitelem výcvikové eskadry, II. divize a v letech 1893–1895 velitelem oblastního námořního velitelství v Terstu.^[13][14] Nakonec v letech 1895–1897 zastával funkci velitele námořního arzenálu v Pule.^[15][16] Ke dni 1. listopadu 1897 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.^[17] Ve výslužbě se usadil v rodném Terstu,^[18] kde byl členem Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein) a v roce 1911 zakladatelem C. k. jachtařské společnosti.

Zemřel svobodný a bezdětný v Terstu v roce 1921. Jeho starší bratr Artur (1835–1919) byl diplomatem v ruských službách, velvyslancem v Číně, USA a Španělsku. Další bratr hrabě Eduard Cassini (1842–1913) žil také v Rusku, kde byl ceremoniářem u carského dvora. Jejich sestra Natalie (1832–1918) byla provdaná za c. k. generála jezdectva hraběte Wilhelma Westphalena z Fürstenbergu (1818–1883).^[19] Jejich dcera Olga (1869–1958) byla manželkou hraběte Karla Coronini-Cronberga^[20] Olga Coronini-Cronberg žila v Gorici a na zámku Velenje v dnešním Slovinsku, kde byl Oscar Cassini častým hostem. Olga se stala jeho univerzální dědičkou, součástí dědictví byly kromě archiválii také hodinky darované císařovnou Alžbětou Cassinimu v roce 1886.^[21]

Během služby u námořnictva se stal nositelem vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[22]

• Válečná medaile (1873)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1877)
• Řád železné koruny III. třídy (1890)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1897)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)

• Řád Medžidie III. třídy (1880, Osmanská říše)
• komandér Danebrožského řádu (1890, Dánsko)
• Řád červené orlice II. třídy (1891, Německo)
• komandér Řádu meče (1891, Švédsko)
• velkokříž Řádu Spasitele (1893, Řecko)
• velkodůstojník Řádu rumunské koruny (1896, Rumunsko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 444–449 (heslo Oskar Johann Conte Cassini) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj