Hana Gregorová (spisovatelka)

Hana Gregorová
Narození 30. ledna 1885
Martin Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. prosince 1958 (ve věku 73 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatelka, editorka, redaktorka a novinářka
Národnost slovenská
Témata Slovenská literatura, překlady z maďarštiny a feminismus
Ocenění Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2023; Reduta)
Manžel(ka) Jozef Gregor-Tajovský
multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hana Gregorová (30. ledna 1885, Martin, Rakousko-Uhersko11. prosince 1958, Praha) byla slovenská spisovatelka, redaktorka, osvětová pracovnice a obhájkyně emancipačních snah žen.

Životopis

Mládí

Hana rozená Liglová se narodila v rodině barvíře, jako druhá nejmladší ze sedmi sourozenců. Na základní školu chodila ve svém rodišti. V patnácti letech jí zemřel otec a Hana pomáhala mamince v domácnosti i s živností. Byla to nadaná dívka a ráda četla knihy. Dívky té doby viděly svoji budoucnost v „dobrém“ sňatku, a to bylo také přání matky. Ale učitelé Haně radili, aby pokračovala ve studiu na Učitelském ústavu, matka to nedovolila. Teprve po svatbě se Hana začala vzdělávat sama.[1]

Jozefem Gregorem, bankovním úředníkem se seznámila na zkoušce ochotnického divadla. Byl již známý spisovatel a Haně se líbilo, že ji doporučil zajímavou literaturu. Hana byla členkou Slovenského „zpěvokolu“ v Martině (1903–1913) a jako ochotnická herečka ztvárnila řadu divadelních rolí. Hrála i pod režijním vedením Jozefa Gregora-Tajovského. Písemně Hanu požádal o ruku. Ona mu také písemně odpověděla, souhlasila. Netajila se však tím, že si ho vezme i proto, že je spisovatel.

Rovnoprávnost v manželství

V roce 1907 se provdala a žili s manželem v rumunském Nadlaku, kde Tajovský pracoval v Lidové bance. Hana hrála divadlo, působila ve spolku Kruh, sbírala místní výšivky. Manželé se přestěhovali do Prešova, města, které bylo v té době více maďarské než slovenské. Hana se rozhodla „propagovat“ slovenskou literaturu, rozdávala slovenské knihy Ve své domácnosti pořádala literárně-kulturní besedy, kde se setkávali literáti, studenti a přátelé. Pokračovala ve shromažďování výšivek pro martinské a pražské muzeum.

V roce 1912 se manželé vrátili do Martina. Soužití introvertního Jozefa a společenské Hany způsobovalo složité situace v jejich společném životě. Hana odešla do Prahy, ale na naléhání manžela se vrátila zpět do Martina. Věnovala se přednáškové činnosti. Svými přednáškami a svou prvotinou Ženy se vyjadřovala k otázkám zrovnoprávnění a emancipace žen v Čechách i na Slovensku. Zpočátku její myšlenky nebyly intelektuálními kruhy na Slovensku přijaty, spíše pobuřovaly.[1][2] Pokračovala v přednáškách v Plzni a Praze, s mnohými osobnostmi českého kulturního a veřejného života si vytvořila celoživotní přátelství.

V roce 1915 Tajovský narukoval do rakousko-uherské armády, Hana zůstala v Martině a v roce 1916 se jí v Budapešti narodila dcera Dagmar. Prožívala válku osamělá se zdravotními a existenčními problémy. Po skončení války pracovala v redakci deníku Slovenský východ v Košicích (1918-1919), přijala práci jako referentka pro Slovensko na „Ministerstvu školství a národní osvěty“ v Praze. Po návratu Tajovského se přestěhovali v roce 1920 do Bratislavy.[1][3]

Kulturní a společenský život v Bratislavě

V 20. letech stáli s manželem u zrodu Literárního odboru Umělecké besedy slovenské, Hana se stala předsedkyní. Současně byla redaktorkou Slovenského východu. Udržovala kontakty s osobnostmi českého kulturního a uměleckého života, organizovala společenský život a literární salony, kterých se účastnili významní čeští, slovenští i zahraniční spisovatelé a osobnosti veřejného a politického života (Vlado Clementis, Laco Novomeský, Otokar Fischer atd.). Podporovala mladé umělce, jejich dům byl v letech 1920-1940 centem setkávání mladé slovenské umělecké generace.[2]

Praha

Po smrti manžela se přestěhovala k dceři do Prahy. V době 2. světové války pracovala v protifašistickém odboji. Po osvobození pracovala v ženském a mírovém hnutí. Stala se čestnou předsedkyní „Svazu slovenských žen“, byla členkou „Společnosti pro hospodářství a kulturní styky se Sovětským svazem“, především díky kladnému vztahu k ruské literatuře. Pracovala na Memoárech a životopise Jozefa Gregora –Tajovského. Zemřela ve věku 73 let v Praze. Je pochována ve slovenském Tajově, společně se svým manželem.

Literární tvorba

Psala prózu pro dospělé, věnovala se i tvorbě pro děti. Její prvotinou byl překlad románu Dáždnik sv. Petra (Kálmán Mikszáth). Ve své první sbírce krátkých próz Ženy se kriticky vyjadřovala k otázkám rovnoprávnosti a postavení ženy ve společnosti; právu na rozvoj ženské osobnosti a možnost vzdělávání.

Ve sbírkách novel Môj svet, Pokorní ľudia a Zo srdca ještě kritičtěji zobrazovala dobové společenské rozpory. Maloměšťáctví, složité otázky 30. let na Slovensku, spojené s hospodářskou a politickou situací, jsou zobrazeny v románech Vlny duše a Čas nezastavíš. Hana Gregorová se zabývala osudy slovenských žen všech společenských vrstev, jejich rozčarováním v lásce i v manželství, a především nespravedlivým postavením žen v první třetině 20. století. Psala také cestopisné črty (Svet je tak krásny), v knize Slovenka pri krbe a knihe se snažila zobrazit pohnuté osudy slovenských žen, především ve štúrovském období.

Posmrtně vyšel výběr z jejích krátkých próz Trpké údely a Spomienky. Objevují se zde vzpomínky na starý Martin a Liglův dům. Vzpomínala na osobnosti, jako byli Vladimír Hurban nebo jeho otec S. H. Vajanský, malíř Milan T. Mitrovský, Anna Ivanková, Tatiana Štefanovičová atd. Také manželství s Tajovským, krize a návraty dvou velmi rozdílných osobností, je zde popsáno. Z českých osobností připomněla Františku Plamínkovou, Mílu Sísovou, Marii Majerovou, Annu Ziegloserovou, Alberta Pražáka, Otakara Březinu, F. X. Šaldu.[4][5]

Velkou pozornost věnovala dětem a jejich rozvoji. I v pohádkách neměla ráda falešnou sentimentalitu, vyzdvihovala humanitu a lásku. Byla známá jako „teta Hana“ ve vysílání československého rozhlasu.

Tvorba pro dospělé

Tvorba pro děti

  • 1922O Zorke, co každému svítila
  • 1922Kytka
  • 1926Oddané srdiečka
  • 1931Rozprávočky z rádia
  • 1933Pavko v Prahe

Vydáno v Čechách a na Moravě

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hana Gregorová na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Prvá slovenská feministka Hana Gregorová: Pred Tajovského ženou si odpľúvali národovci. www.zenyvmeste.sk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b Hana Gregorová (roz. Lilgová) – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  3. Hana Gregorová (1885 - 1958). rtvs.sk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. Hana Gregorová (roz. Lilgová) – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 
  5. Hana Gregorová. www.derivat.sk [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj